Třebaže dobám Flashe již zřejmě definitivně odzvonilo, server Newgrounds pořád ještě žije a jeho vliv na tehdejší internetovou scénu se nedá zpochybnit. Možná i vy jste si kdysi, možná při hodinách informatiky, pouštěli animace ze série Madness, v nichž žoldák Hank kreativně a velice brutálně likviduje hordy nepřátel bez obličejů, aby nakonec vyšel z boje vítězně (anebo umřel, ale v další epizodě už byl zase fit). Pokud chcete nahodit náladu a chytit trochu té nostalgie, zkuste si pustit například tuto; jako ukázka původních flashovek pak může posloužit výborný Madness: Accelerant.
Jen seznam her a animací, které má na svědomí sám autor, Krinkels (vlastním jménem Matt Jolly), je úctyhodný, a to nepočítáme další navazující tvorbu fanoušků. 22. září se dokonce každoročně, již od roku 2007, slaví Madness Day a ostatní tvůrci v rámci něj nahrávají své vlastní příspěvky do této série.
Madness je zkrátka fenomén a Hank (případně všichni ti jeho nepřátelé s křížkem místo obličeje) patří mezi největší ikony Newgrounds, akorát jde s dobou. Remake hry MADNESS: Project Nexus se proto v roce 2021 z Flashe přesunul do Unity, aby, tentokrát už v pořádném 3D, šířil šílenství na Steamu.
Zdroj: Matt Jolly
Kdesi v Nevadě…
Příběh, pokud nejste dlouhodobými příznivci série Madness, vám asi nic moc neřekne. Dočkáte se celkem logického zdůvodnění, proč co právě děláte, potkáte mnoho povědomých postav, zájemci si mohou přečíst i různé texty s dalšími podrobnostmi, ale není to povinné. U flashovky založené na bezhlavém násilí to také skoro vůbec nevadí.
Druhý hlavní režim hry je mód Arény, který má vlastní příběhovou linku. Zde si v roli vámi vytvořeného agenta budujete od podlahy svou vlastní žoldáckou společnost, přičemž se dostaví nečekané komplikace. Oproti hlavnímu módu jsou přítomny prvky RPG (tedy vylepšování statistik/dovedností na základě zkušeností) a nakupování nových zbraní za herní měnu, obojí získáváte zdoláváním vln nepřátel. Někoho může bavit spíše tento pomalý postup, jiní naopak ocení přímočarou arkádovou hratelnost hlavního příběhu, každopádně vyberou si zde příznivci obojího.
Přestřelky i souboje na blízko
Vaše postava umí útočit na blízko či na dálku, měnit zbraně, používat předměty, uhýbat a dávat jednoduché pokyny parťákovi. K boji holýma rukama poslouží blokování a jednoduchá komba, jinak přichází ke slovu široký arzenál. Ten začíná různým nářadím, štíty, motorovými pilami, meči či katanami a končí pistolemi, samopaly, brokovnicemi nebo dalšími specialitami. Většinu zbraní můžete navíc používat v páru, což je krásně taktické a především zábavné. Jako bonus přibylo kradmé zabití ze zálohy či QTE, i když moc často je nevyužijete. Oproti původní hře naopak ubyla možnost zpomalení času.
Kromě toho máte speciální tlačítko pro vypnutí fyziky, po němž se postava složí na zem a chvíli se jen tak povaluje jako tzv. ragdoll. Nemá to (skoro!) žádné praktické využití, ale tuto mechaniku jsem si zamiloval, protože ani podvacáté to náhodné válení se nepřestalo být vtipné.
Střelné zbraně mají omezený počet nábojů, většinou maximálně dva zásobníky, a zbraně na blízko zase mají omezenou výdrž. Budete proto nuceni neustále obměňovat arzenál a průběžně zahazovat staré věci; i to může být překvapivě smrtící.
Dostupná je také podpora ovladače, ale ten pravděpodobně využijete jen v kooperaci. Na rozložení tlačítek (což v menší míře platí i pro klávesnici) si totiž budete zvykat dlouho a myší se stejně míří lépe.
Veni, vidi, pugnavi (et vici)
Posledním dostupným módem je Hřiště, plně přizpůsobitelná aréna, v níž si můžete vyzkoušet nové zbraně nebo potrénovat proti nepřátelům. K postupu ve hře sice vůbec není nutná, ale zejména pro vyšší úrovně obtížnosti se může docela hodit.
Kdo vám kryje záda
Postava ovládaná AI nemůže zemřít, při ztrátě všech životů je akorát vyřazena z boje a vy ji musíte pomocí příkazu oživit. Zdraví je rozděleno do několika bloků – každý se sám o sobě celkem rychle regeneruje, ale pokud o nějaký přijdete úplně, musíte jej doplnit použitím lékárničky. Kromě toho máte ještě Tac-Bar, víceméně štít, který vykryje část útoků a dobíjí se likvidací nepřátel. Je to mechanika, za kterou budete rádi; jen je nepříjemné, že někteří elitní nepřátelé ji využívají také.
Ve zpracování je rozdíl největší
Samozřejmostí je všemožná brutalita, takže v některých pasážích budete moct celé zdi vymalovat načerveno (případně jinou barvou, pokud potkáte třeba zombie). Propracované modely zásahů a animace smrti jsou v tomto žánru už skoro samozřejmostí. Potěší i různé další detaily, například že po průchodu louží krve za sebou necháváte zářivě rudé ťápoty. Poslední rána boje se vám také občas zobrazí v efektním zpomaleném záběru.
Soundtrack tvoří osvědčená směs dubstepu, elektra, techna a metalu, co řádně rozproudí krev. Svou roli při budování atmosféry tak plní dobře, i když příliš neutkví. Plný dabing chybí, dočkáte se akorát jednotlivých hlášek a různých zvuků při útocích. Není to úplně ono, ale asi je pořád lepší mít takto očesaný dabing než nekvalitní.