Když se řekne Mars: Teraformace, každému správnému deskovkáři se okamžitě vybaví monumentální sága o budování gigantických korporátních motorů, sázení zeleně a nekonečném posouvání kostiček na hráčských deskách. Dnes už legendární původní hra zpopularizovala žánr engine buildingových her s obřím balíkem karet, ale ruku na srdce, zabere spoustu času a místa na stole. Když tedy vydavatelství Mindok oznámilo lokalizaci verze Mars: Teraformace – Kostková hra, byl jsem jakožto zarytý fanoušek série nadšený, ale i mírně skeptický. Podaří se autorům zachytit tu grandiózní strategickou hloubku a pocit z budování planety do menší, rychlejší a na náhodě více závislé krabice plné plastových kostek? Odpověď je překvapivě kladná, i když si tato reinkarnace žádá od hráčů zcela odlišný taktický přístup.
Těžká dřina v nehostinném kosmu
Příběhové pozadí zůstává věrné svému slavnému předchůdci. Opět se ujímáte role ambiciózních meziplanetárních korporací, jejichž jediným cílem je proměnit mrazivou, neobyvatelnou pustinu v nový domov pro lidstvo. K tomu slouží tři dobře známé globální parametry: zvyšování průměrné teploty, budování oceánů a pumpování kyslíku do řídké atmosféry. Atmosféra z budování je tu stále silně přítomna, jen místo abstraktních barevných kostiček produkce tentokrát svíráte v dlaních hrsti skutečných, na míru vygravírovaných kostek představujících vaše těžce vydobyté zdroje. Každý hod symbolizuje nejistotu kosmického průmyslu, někdy najdete bohatou žílu titanu, jindy se musíte spokojit s hrstkou mikrobů a kusem ledu.
Ačkoliv má hra v názvu přízvisko „kostková“, rozhodně nečekejte nějakou drobnou kapesní záležitost, kterou rozehrajete ve vlaku. Středobodem stolu je stále herní plán s hexovou mapou Marsu, obklopený stupnicemi pro teplotu (začínající na mrazivých -32 °C) a kyslík (od 0 %) spolu s prostorem pro destičky oceánů. Kolem mapy se navíc nachází počítadlo vítězných bodů (VB) a speciální místa pro bonusové karty a tituly k soutěžení. Každý hráč do začátku obdrží unikátní kartu korporace (např. Credicor), dvě karty projektů a úvodní zásobu surovin v podobě kostek či žolíkových žetonů, čímž je zaručena asymetrie hned od prvního tahu. Příprava je tak oproti velké hře výrazně svižnější, ale na stole stále působí majestátním dojmem. Všimněte si toho slova majestátní, prosím.
Základní motor je postaven na geniálně jednoduchém, ale mučivém rozhodování. Jako hráči se neustále střídáte v tazích, přičemž ve svém tahu máte pouze dvě možnosti. Buď provedete své akce (jednu hlavní a volitelně jednu podpůrnou), nebo se rozhodnete pro produkci. Fáze produkce je naprosto klíčová. Musíte si ponechat maximálně tři stávající kostky zdrojů, odhodit libovolný počet karet, dobrat si nové karty z balíčku do počtu pěti a především si vzít z banku nové kostky podle toho, co vám generují vaše vyložené zelené karty projektů. Tento rytmus „vytěž suroviny a pak je všechny spal v obrovském kombu“ funguje naprosto bezchybně a udržuje všechny zúčastněné v neustálém napětí a plánování.
Mars: Teraformace – Kostková hra a cesta k žolíkům
Srdcem celé hratelnosti jsou pochopitelně speciální kostky, které se dělí do tří kategorií podle vzácnosti. Máme tu běžné zdroje (žluté, zelené a modré kostky), neobvyklé zdroje (červené a šedé kostky) a nakonec vzácný zelený symbol žolíku. Každá barva kostky na sobě nese specifické symboly. Například na modré najdete vodu či energii, na šedé ocel a titan, zatímco červená nabízí teplo a události. Genialita systému spočívá v tom, že ačkoliv jste vydáni na milost náhodě při hodu, titul vám nabízí spoustu způsobů, jak nepřízeň osudu zvrátit pomocí žolíkových žetonů nebo chytrého využívání podpůrných akcí. Reálně tak vlastně nemůžete hodit špatně, což je super.
Když už si nahrabete plné ruce správných symbolů, přichází čas na to hlavní. Utrácení v rámci hlavní akce. Tou může být vyložení nové karty z ruky (za cenu zobrazenou v levém horním rohu) nebo standardní teraformační procesy. Můžete zaplatit tři symboly tepla pro zvýšení teploty, tři symboly vody pro umístění destičky oceánu nebo čtyři symboly rostlin pro vysazení lesa a zvýšení kyslíku. K tomu si můžete přidat i jednu podpůrnou akci, která je nesmírně důležitá pro korigování štěstí. Za zahození jedné kostky si smíte například dobrat jinou z banku nebo změnit výsledek na vaší kostce. Dokonce můžete odevzdat tři libovolné kostky jen pro čistý zisk dvou vítězných bodů.
A samozřejmě jsou tu i karty. Žádná iterace Mars: Teraformace by nebyla kompletní bez hlubokého karetního enginu a kostková verze v tomto ohledu rozhodně nezklamala. Karty se zde dělí na tři klasické typy, tedy zelené (zvyšují vaši stálou produkci kostek při akci produkce), červené (okamžité jednorázové efekty se silným dopadem) a modré (vybavené buď pasivním efektem, nebo aktivní schopností). Práce s modrými kartami je obzvlášť uspokojivá, protože po jejich spuštění je musíte fyzicky natočit o 90 stupňů, abyste ukázali, že už byly v tomto produkčním cyklu využity. Hledání těch správných kombinací, kdy vám jedna karta zlevní vyložení další a ta vám zase umožní měnit výsledky na kostkách, je tou nejčistší radostí pro každého stratéga a egomaniaka.
A závěr?
Zatímco v původní deskové hře jste k ukončení partie museli vylepšit na maximum všechny tři parametry (teplotu, kyslík i oceány), kostková verze tento proces zásadně urychluje. Zde hra končí v momentě, kdy jsou naplněny pouze dvě ze tří hlavních podmínek (například je dosaženo nejvyšší teploty a jsou rozmístěny všechny oceány). Jakmile tato situace nastane, všichni hráči si ještě odehrají stejný počet tahů a jde se na finální sčítání skóre. Tento designový krok je geniální v tom, že neúprosně tlačí na pilu a zkracuje herní dobu, ale zároveň může mnohé „budovatele enginů“ nepříjemně zaskočit. Často se vám stane, že máte skvěle rozjetou produkci, ale soupeři prostě agresivně zvednou teplotu a ukončí vám hru před nosem.
Nejvíce mě překvapilo, jak je v dnešní době kvalitní mód pro jednoho hráče. Zde se na osamělé dobyvatele vesmíru myslelo. Cílem sólové hry je úspěšně teraformovat Mars, myšleno tak, že musíte plně maximalizovat všechny tři parametry a to v přísném limitu pouhých 50 tahů. Na počítadle bedlivě odškrtáváte každý svůj pohyb a snažíte se dosáhnout nejen vítězství, ale i co nejvyššího skóre, které si na konci porovnáte s hodnotící tabulkou. Ta je vtipně nekompromisní, zisk nad 110 bodů vám přinese pochvalu „Je to vůbec možné?“, zatímco výsledek pod 60 bodů vás drsně usadí slovy „Pořád lepší než prohrát“. Hlavní ale je, že je to prostě fajn a dá se to odehrát. Byť to tedy není asi to nejlepší, na co narazíte.
Zapomněl jsem něco? Samozřejmě vizuál. Mars: Teraformace – Kostková hra lahodí oku a musím říct, že jsem si neskutečně užil ono rozbalování, prohlížení a očuchávání celého počinu. Pěkně vypadající karty, elegantní herní plán s teploměrem, bez něhož by to nešlo, a samozřejmě kvalitní kostkový design. Není si na co stěžovat, množství karet je variabilní a vypadá dobře a materiál není nerozbitný, ale stále dostatečně kvalitní na to, abyste jej nezničili při prvním polití čajem. Za mě splněno.
Mars: Teraformace – Kostková hra rozhodně není jen laciným pokusem svézt se na popularitě staršího bratra. Je to plnohodnotná, nesmírně chytrá a dynamická strategická hra, která dokázala vzít to nejlepší z původního budování motoru a naroubovat to na moderní kostkové mechanismy. Ačkoliv zde hraje roli náhoda při hodech, chytrý design vám vždy dává dostatek nástrojů k jejímu zmírnění. Herní doba je podstatně přívětivější, prostoje mezi tahy jsou minimální a pocit zadostiučinění z obrovského karetního komba zůstává stejně návykový. Pro milovníky strategií, kteří nemají vždy celé odpoledne na těžkou váhu, je tato kostková expedice na rudou planetu naprostou povinností. Včetně těch, co si občas rádi hrají na rudém písečku sami.
