Herní sérii Metal Gear zná dnes už téměř každý. Většina hráčů si hned vybaví především filmový styl, sofistikovaný stealth a charismatické postavy, které se vpisují do paměti na dlouhá léta. Série, kterou kdysi rozjel legendární Hideo Kojima, se stala nejen kulturním fenoménem, ale také zásadním pilířem herního odvětví. Už první díl, jenž vyšel v roce 1987, si rychle získal pozornost a položil základy ikonickému univerzu.
K nedávnému 35. výročí série připravila společnost KONAMI rozsáhlou kolekci METAL GEAR SOLID: MASTER COLLECTION Vol. 1, jež zahrnuje pět klíčových titulů spolu s jejich spin-offy, rozšířeními a různými bonusy. A jelikož nese označení Vol. 1, je zřejmé, že se fanoušci mohou těšit i na další pokračování této edice. My se však dnes podíváme na jednu z nejvíce ikonických a zároveň revolučních her celé série, kterou je METAL GEAR SOLID Δ: SNAKE EATER, jež k nám přichází jako plnohodnotný remake původní hry z roku 2004 Metal Gear Solid 3: Snake Eater.
Historie série METAL GEAR
Ještě před tím, než se naplno ponoříme do SNAKE EATER, je dobré si připomenout základní dějovou linku celé série. To z důvodu, že dějové zasazení se značně liší od data uvedení jednotlivých titulů na trh.
Seznam her přesně podle jejich data uvedení na trh:
- Metal Gear
- Metal Gear 2: Solid Snake
- Metal Gear Solid
- Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty
- Metal Gear Solid 3: Snake Eater
- Metal Gear Solid: Portable Ops
- Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots
- Metal Gear Solid: Peace Walker
- Metal Gear Rising: Revengeance
- Metal Gear Solid V: Ground Zeroes
- Metal Gear Solid V: The Phantom Pain
Jak vidíte, je to trochu zavádějící, protože pokud bychom chtěli hlavní hry chronologicky uspořádat podle toho, v jakém roce se odehrává jejich děj, seznam by vypadal následovně:
Hlavní tituly série dle dějového zasazení:
- Metal Gear Solid 3 – 1964
- Metal Gear Solid: Portable Ops – 1970
- Metal Gear Solid: Peace Walker – 1974
- Metal Gear Solid V: Ground Zeroes – 1975
- Metal Gear Solid V: The Phantom Pain – 1984
- Metal Gear – 1995
- Metal Gear 2: Solid Snake – 1999
- Metal Gear Solid – 2005
- Metal Gear Solid 2 – 2007/2009
- Metal Gear Solid 4 – 2014
- Metal Gear Rising: Revengeance – 2018
Jde o zajímavý fakt, že právě Metal Gear Solid 3: Snake Eater, tedy původně třetí numerický díl a v pořadí pátý velký titul, je svým dějovým zasazením velkolepý start celé ságy. Je to základní kámen, protože právě zde se rodí legendy, právě zde se píše historie, která později v dalších hrách exploduje v obrovské drama.
Metal Gear Solid Δ: Snake Eater přichází jako remake, původní hry, tedy ne jako remaster, ne jako kosmetická nástavba, ale skutečná moderní rekonstrukce hry, která před dvaceti lety definovala žánr stealth a která dodnes bývá považována za jeden z nejlepších dílů série.
Studená válka hezky zblízka
Přestože je původní titul dobře známý, a tedy tak i děj, určitě se sluší zmínit, alespoň stručný základ příběhu, jako malé osvěžení, ale také pro případ, že byste se sérií neměli nic co dočinění. Snake Eater se odehrává v roce 1964, přímo uprostřed studené války. Pozornost se soustředí na agenta, kterým je Naked Snake sloužící u jednotky Force Operation X (FOX), tajné operační skupiny CIA. Cílem Snakea je zachránit konstruktéra zbraní a zároveň sabotovat superzbraň známou pod označením Shagohod. Příběh však sleduje jeden z klíčových okamžiků původu Snakea, kdy se z učedníka postupně stává legendární voják a zároveň je i zobrazen pád jeho mentora. Příběh tak v prvé řadě líčí osudy klíčových postav a dokáže zodpovědět mnoho, do té doby nezodpovězených otázek. Události Snake Eatera jsou pevně zakořeněné v tématech loajality, důvěry a pochyb. Právě zde se poprvé setkáte s myšlenkou, že „dobro“ a „zlo“ jsou v Metal Gearu často jen perspektivou. Že válka není o jednoduchých odpovědích a že hrdina může vzniknout ze zrady stejně snadno jako z vítězství.
Remake tento příběh předává prakticky beze změn. Není to hra, která by se snažila modernizovat děj nebo jeho vyznění. Místo toho sází na to, že originál byl vystavěn dokonale a nepotřebuje přepis. Výsledkem je silné, emocionální, často až mrazivé drama, které se nebojí být osobní, politické i tragické zároveň.
Proč Snake Eater ve své době působil revolučně?
Po stránce hratelnosti je potřeba se ohlédnout symbolicky zpět do roku 2004, kdy původní titul představil několik mechanik, které v té době působily naprosto unikátně. Díky tomuto ohlédnutí je pak více zřejmé, proč ve své době působil Snake Eater vlastně revolučně, což remake ještě více vyzdvihl.
První faktorem bylo jednoznačně zasazení hry do džungle, která je využita jako plnohodnotný herní nástroj. Zatímco předchozí díly série byly uzavřenější a odehrávaly se hlavně v průmyslových komplexech, Snake Eater vás umístil do otevřenější, živé a nepředvídatelné přírody, a to z pohledu třetí osoby. Džungle nebyla jen prostředí, byla soupeřem, spojencem i úkrytem. Terén skrýval pasti, zvuky, stíny i stopy, které mohly vás mohly ihned prozradit.
Dalším faktorem byl systém kamufláže. Každá uniforma a každý maskovací vzor měly své výhody a nevýhody. Museli jste přemýšlet o tom, kde se pohybujete a na základě toho aktivně upravovat výbavu. Camo index, tedy ukazatel viditelnosti byl naprostou novinkou a do stealthu přinesl opravdovou strategickou vrstvu.
Zároveň jste nebyli nezničitelní neporazitelní super vojáci v „Rambo stylu“. Revoluční byl tedy také systém zranění. Zranili jste se? Museli jste si zašít ránu. Zlomili jste si nohu? Potřebovali jste dlahu. Byli jste hladoví? Vaše přesnost byla horší než přesnost slepé babky, a to nemluvím o výdrži. Tento důraz na fyzickou zranitelnost dodal hře syrovost.
A pak tu byly souboje s bossy. Nejednalo se přitom o neporazitelné a nepřekonatelné překážky, ale o epické kreativní vyvrcholení jednotlivých kapitol.
Remake tohle všechno zachová, ba co víc. S ohledem na moderní technologie to působí spíše jako vyleštění starého zlatého pohárku. Jedná se vlastně o jeden z největších risků každého remaku. Zachovat balanc s respektem k originálu a přidat moderní styl. Delta se v tomto ohledu drží osvědčené strategie „co fungovalo, neměňme a co stárne, přepracujme“.
Celkově je hra mnohem živější, tělo Snakea reaguje na sklony povrchu, na změny rychlosti, na kontakt s překážkami. Přechod z běhu do plížení je jemný, ne trhaný jako v původní verzi. Jedna z největších výtek k originálu byla kamera a těžkopádné míření. Delta nabízí moderní systém ADS, intuitivnější cílení a lepší odezvu zbraní. Střelba je daleko přirozenější.
Oproti původní verzi je také znát značný pokrok v oblasti AI nepřátel. Nepřátelé mají realističtější chování, reakce na zvuky i viditelnost jsou lépe nastavené a světlo i stíny hrají mnohem větší roli. Pocit napětí při plížení je díky tomu výraznější. Léčení, jídlo a práce s camo zůstaly zachované, ale nemusíte už tak často rozkliknout menu. Delta se nesnaží zjednodušovat, ale zrychlit tempo.
Můžu hrát na klávesnici a myši?
Tuto otázku si kladlo ještě před vydáním mnoho hráčů. Tím spíše, když se na Steamu objevila ikona, kde vývojáři doporučují s tímto produktem používat ovladač. Ničeho se však nebojte. PC verze konečně plně podporuje klávesnici a myš. A na rozdíl od starších portů série to není nouzové řešení, ale skutečně kvalitní implementace. Navíc můžete přemapovávat klávesy. Klávesnice a myš nabízí extrémně přesné míření, přirozený pohyb kamery (i když ta ještě před patchem dokázala taky někdy potrápit). Celkově pak klávesnice a myš nabízí rychlejší volbu položek (oproti původní hře) a lepší souboje na dálku. Je však cítit, že některé části inventáře stále vycházejí z konzolového designu, hlavně hlubší vrstvy menu mají trochu těžkopádnou strukturu.
Stejně jako originál se Snake Eater hraje výborně na gamepadu a vibrace dodávají některé momenty (například blízkost nepřítele nebo dopad vystřeleného projektilu) výrazně silnější atmosféru.
METAL GEAR SOLID Δ: SNAKE EATER nabízí džungli, která dýchá
Remake staví na moderním enginu a vizuální stránka je jedním z jeho nejsilnějších trumfů. Džungle je organická, hustá, dynamická. Světlo proniká mezi korunami stromů realisticky, vegetace reaguje na pohyb a zpracování vody a bahna je působivé.
Snake je výrazně detailnější. Jeho mimika konečně odpovídá vážnosti momentů, ačkoliv některé animace jsou záměrně stylizované tak, aby zachovaly charakter originálu. COBRA jednotka působí mnohem temněji a charismatičtěji a jejich vizuální provedení přidává bossfightům nový rozměr.
Delta přetváří ikonické hudební motivy do bohatší orchestrální podoby, aniž by ztratila jejich nostalgické kouzlo. Džungle je plná přirozených zvuků, zpěv ptáků, praskání větviček, vzdálené dunění. Směrový zvuk je kvalitní a výrazně pomáhá při stealthu.
Bohužel, se to všechno neobešlo bez technických nedostatků. Zde právě přichází negativní část mých zkušeností s hrou. Ačkoliv je remake vizuálně působivý, některé technické prvky pokulhávají. Můžete se setkat s příležitostnými propady fps v husté vegetaci nebo s občasným sutteringem při rychlém přechodu mezi lokacemi. Nepotěší, ani omezení na max 60 fps. Některé animace, jsou záměrně „retro“, ale tím pádem působí místy nevyváženě, což kazí efekt vizuálu. A pokud nevlastníte slušné PC, tak si hru neužijete, protože optimalizace není úplně nejlepší.
K tomu se sluší zmínit i uživatelské rozhraní, na kterém je prostě znát, že vychází z původní hry, která byla pro playstation.
Metal Gear Solid Δ: Snake Eater je jeden z těch remaků, které dokazují, že když máte silný základ, nemusíte se snažit překopávat historii. Stačí ji citlivě obnovit, doplnit moderní technologií, vyhladit hrany a dát jí nový lesk. A právě to Delta dělá. Je to výborná volba pro staré fanoušky. Je to skvělá volba pro nové hráče, kteří chtějí pochopit kořeny série. Je to technicky ambiciózní projekt s několika chybami, ale celkově působí jako úctyhodné, propracované a s respektem k originálu vytvořené dílo.
