Mists of Noyah – zpátky do minulosti

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: IGDB
Titul Mists of Noyah je ryzí 2D RPG ve fázi předběžného přístupu, přetrvávající již téměř dva roky. V průběhu vývoje studio Pyxeralia přicházelo s různými přídavnými prvky, jež měly výsledný produkt obohatit. Na své cestě se však autoři potýkali s mnoha problémy, a tak museli hře odepřít i ty nejsilnější mechaniky, jako byla výstavba a následná obrana vaší báze pod svitem měsíce. S cílem utvořit stabilní dílo ohlodali obsah až na kost. Z ambiciózní pixel artové hříčky se tak stalo bezduché RPG, které se navíc stále potýká s technickými problémy. Přesto se nedá říct, že by bylo vyloženě špatné. Cestu si najde zejména k milovníkům hromadné řežby ve společnosti kamarádů.

Banda hospodských rváčů

Jedná se o RPG, tedy virtuální svět, v němž se chopíte role jedné z postav a pomocí zabíjení nestvůr ji levelujete. V případě Mists of Noyah máte výběr z těch úplně nejpropálenějších tříd – paladin v třpytivé zbroji, lučištník, čarodějka se schopností vyvolávat magický štít či válečník s vysokým poškozením. Pravidlo porušuje až teprve poslední postava – upír –, jež kombinuje boj zblízka se svou magickou silou.
Bude to spíše líbivé vizuální zpracování, kvůli němuž si většinu z postav budete chtít dříve či později vyzkoušet. Tady vás však budu muset zklamat. Jeden z velkých neduhů hry je nevyváženost hratelných postav. Ačkoliv by některé dokázaly v shluku vícera hráčů odvádět svou práci dobře, samostatná práce v tomto nehostinném světě není úplně pro ně. Role lučištníka trpí opravdu malým množstvím životů a nedostatečným poškozením, čímž se stává nejenom slabou, ale i nudnou postavou. Hned za ní stojí čarodějka, upír a válečník, kteří v bitevní vřavě odvedou daleko větší práci, avšak jejich zdraví je stále nízké. Svým posvátným mečem nastolí patřičný pořádek teprve paladin – všestranný bojovník s velkou odolností, účinným léčením v boji a obstojným poškozením. Neznamená to však, že by byly všechny postavy krom paladina nehratelné. Je to pouze obtížnost, která se jejich zvolením znatelně navýší.

Zdroj: IGDB

Tohle už jsme si zažili

Svět pokračuje ve stopách výběru postavy. Jinými slovy nenabídne nic než otřepané lokace jako lesy, pouště, hory nebo džungle. Přesto přímo srší hezkým pixel artovým zpracováním, ve kterém se nebudete pohybovat s odporem. Daleko větší problém představuje jeho náplň, která je kapitolou sama o sobě.
Po krátké úvodní sekvenci se dostanete do vaší vesničky, která svého času působila jako pevnost, na niž po nocích doléhala síla příšer. Dnes působí jenom jako výrobní středisko. Do vesnice se budete vracet, pokud budete chtít vyrábět vybavení, vařit lektvary nebo sklízet úrodu. Větší vztah si k ní ovšem nevybudujete. Částečně za to můžou i vaši nemluvní spoluobčané, kteří jsou vám bůhvíproč oddaní. Celé zapracování je zkrátka povrchní a vy nevnímáte mezi postavou a zdejším místem nejmenší spojitost.
Je-li vesnice němá, vyvstává otázka, kdo vám tedy zadává úkoly? Z čeho vůbec pramení? Zadavatelem je hra – systém. Jakmile si prokliknutím vyzvednete svoji odměnu, systém nahodí další úkol v podobě zabití dvanácti banditů či sesbírání dvaceti bylinek. Očividně jsme se navzdory masovým posměškům profláknutým generickým úkolům v nejmenovaných RPG vůbec nepoučili. A chcete-li se pousmát a zavzpomínat nad dalšími typickými úkoly, vězte, že jich tady už moc nenajdete. Vesměs se jich celou hru točí tři typy – zabít, sesbírat, vytvořit –, pro jejichž splnění se budete muset přesunout do nové lokace. Žádná žánrová revoluce se tedy nekoná.

Zdroj: IGDB

Také vaši nepřátelé se mohou pyšnit poutavým vizuálním zpracováním, dokonce i většina animací zprostředkovává jistý pocit uspokojení. Na čem však hra opět vyhoří, je variabilita nepřátelských jednotek. Designově je každá jednotka jedinečná, ovšem mechanicky se neustále opakují. Mágové budou sesílat něco z nebe, střelci vyšlou jednu dobře mířenou střelu, nemrtví se vás ve sledu vašich primárních útoků ani nedotknou a divoká zvířata na vás budou nabíhat bez ohlášení. Zastavíme-li se právě u vlků, jednorožců a jiných charge jednotek, ty jsou hře spíše ještě více ke škodě. Není totiž vtipnější pohled než vidět všechna ta odhodlaná zvířata, jak dobrovolně skáčou z mapy s úmyslem vás zabít.
V souvislosti s žánrem RPG nevyhnutelně hráčům vyvstane na mysli otázka na end game. Tedy, jaká je náplň hry po dovršení maximální úrovně? Na to má (přes všechny potíže při vývoji) Pyxeralia svou odpověď. Zabíjením nočních příšer vám roste ukazatel korupce, jenž má všehovšudy pět úrovní, z nichž každá představuje větší náročnost nočních soubojů než ta předešlá. Představit si pod tím můžeme nové a mnohem silnější nepřátele, jejichž zvýšená obtížnost je dorovnávána množstvím zkušeností a bonusů, které úspěšný zabiják obdrží. Těžko by se to dalo brát jako plnohodnotný obsah, avšak hratelnost to svým způsobem ozvláštňuje.

Zavražděn systémem

K neštěstí Mists of Noyah nemůžu ani technické zpracování považovat za dobré. Uživatelské prostředí se potýká s častými záseky, které mnohdy zapříčiní vaši smrt, a věřte nebo ne, znamená-li to, že budete muset znovu podstoupit tu dlouhou cestu až do ledového biomu, jedná se o značně frustrující záležitost. Popisky předmětů neobratně naskakují na místa, kde stojí informace o surovinách či zbraních, a vám tak nezbývá než se proklikávat tak dlouho, dokud si hra neusmyslí, že popisek nahodí alespoň trochu normálně. A to jsem se ani nedostal k samotnému světu, kde občas hranice mezi terénem a vzduchem zcela očividně neplatí.

Pokud vás zajímá, jak se to má s podporou ovladačů, hra je podporuje jenom částečně. Nastavení je však natolik velkorysé, že ho můžete celé přizpůsobit vybranému druhu ovladače, což je mnohem lepší než předstírat, že se vám hraje na playstationovém ovladači s xboxovým nastavením dobře. V případě ovladače pro Playstation 4 se bohužel dočkáte poměrně dlouhé odezvy, která k výslednému dojmu plusové body rozhodně nepřidává.

Zdroj: IGDB

Protože jsou jedinou náplní světa právě nepřátelé a sem tam nějaký ten dungeon, budete odkázáni na věčné mlácení generických příšer, které vás dříve či později omrzí. Vezmeme-li však v potaz, že se hra stále pohybuje v předběžném přístupu, nabídne solidní porci zábavy v retro kabátku. Mists of Noyah má před sebou ještě spoustu práce, ale podaří-li se autorům většinu těchto nedostatků eliminovat, dokážu si představit, že by se hra mohla vyšvihnout na solidní sedmičku.
GP uvozovky

Mists of Noyah je jako hra s pánem jeskyně bez fantazie. Do fiktivního světa byste se chtěli zapsat jako chrabrý rytíř nebo mocná čarodějka, ale zdejší krajiny jsou strohé a postrádají vyšší smysl, a vy tak nemáte důvod podruhé usednout ke stolu. Autoři si pravděpodobně během vývoje nebyli schopni ujasnit, co že je jejich prioritou, a tak je nynější verze jenom bezduchou RPG hříčkou, kterých jsme na trhu měli už dobré desítky.

Klady

jednoduchý a příjemný vizuál
systém boje je vcelku zábavný

Zápory

nevyvážené hratelné postavy
prázdný svět
druhy nepřátelských jednotek se stále opakují
poměrně hojný výskyt bugů
náplní hry je pouze a jenom grind
odezva ovladače je dlouhá
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn