Svět anime čekají zajímavé časy. Jeho popularita stále stoupá a nabídka sotva stíhá naplňovat poptávku. Rozevírají se tak stále více nůžky kvality – každou sezónu vychází opravdu mnoho seriálů, jenže jen několik málo z nich si skutečně zaslouží větší pozornost. Největší sledovanost a mediální diskurz si tudíž udržují jen ta největší a nejpopulárnější anime – zpravidla akční šóneny, tedy díla cílící na dospívající publikum, především pak chlapce.
Dlouhé roky jakousi stabilitu a pevnou půdu pod nohama diváků i tvůrců představovala tzv. velká trojka. Jednalo se o legendární seriály z kraje nového tisíciletí, konkrétně Naruto (potažmo i jeho pokračování Shippuuden), Bleach a One Piece, který vychází týdně až dodnes a brzy přejde na sezónní model. Ve všech třech případech se jednalo o velmi dlouhé seriály se stovkami epizod a velkým množství postav. S příchodem nové generace anime fanoušků i nových produkčních modelů však velká trojka ztratila své dominantní postavení, a tak se hledali její nástupci. Jednotlivé komunity sváděly lítý boj, z něhož nevzešli jasní vítězové. Nejčastěji jsou přesto za členy nové velké trojky označována anime Demon Slayer, Jujutsu Kaisen, Black Clover a My Hero Academia. A proč že tedy anime čekají zajímavé časy? Protože se nejspíš odehraje další přetahovaná mezi novými populárními šóneny. Demon Slayer totiž svým filmem Infinity Castle vstoupil do závěrečného dějství a anime My Hero Academia skončilo de facto úplně.
Menší recap
První série hrdinské akademie vycházela už před více než devíti lety. Za tu dobu nasbírala velké množství fanoušků, z nichž se mnozí každý rok na Crunchyroll vraceli k novým řadám. Se seriálem dospívali a prožívali neuvěřitelné chvíle, ale kvůli délce a množství postav i sem tam na něco zapomínali. Před zhlédnutím úplného finále by tudíž neuškodilo si připomenout, na čem vlastně jsme a o čem My Hero Academia doposud vyprávěla.
1. a 2. série
Všechno začalo narozením zářícího dítěte. Svět se od té doby navždy změnil – začali se rodit lidé se zvláštními, někdy až přímo nadpřirozenými schopnostmi zvanými Quirk. Po několika generacích a éře chaosu, kdy se společnost vyrovnávala s postupně převažující populací „nadlidí“, se lidé ocitli ve světě, v němž má téměř každý nějakou superschopnost. Děti tak s nadšením v očích neaspirují na profese astronautů, ale profesionálních hrdinů. A stejně to cítí i mladík Izuku Midoriya. Jenže on sám žádný Quirk nemá… Tedy alespoň ne do chvíle, kdy mu ten svůj předá nejsilnější hrdina Japonska zvaný All Might.
Zdroj: heroaca.com
Mladý Midoriya poté nastoupí na střední školu pro budoucí hrdiny. Jeho noví spolužáci mu začnou říkat Deku, což si později zvolí jako svoji hrdinskou přezdívku. Spolu s rivalem z dětství Bakugem, přívětivou dívkou Urarakou, zádumčivým Todorokim a ostatními pak musí čelit prvnímu útoku Ligy padouchů. Její členové představují hlavní záporné postavy celého seriálu a Dekuova třída s nimi opakovaně svádí líté souboje. Druhá série začíná školním turnajem, během něhož Deku pomůže Todorokimu se z části vyrovnat s jeho minulostí. Žáci poté shánějí praxe u profi hrdinů. Jejich hladký průběh však naruší zabiják hrdinů Stain. Po vítězství nad tímto zákeřným padouchem, jenž svými ideály pomohl formovat Ligu padouchů, studenti lépe porozumí svým schopnostem a podstoupí další trénink.
Zdroj: heroaca.com
3. a 4. série
Třetí řada začíná tréninkem ve speciálním kempu v zalesněných horách. Cvičení ovšem opět naruší Liga padouchů, posilněná o nebezpečné zločince. Studentům se sice podaří je odrazit, záporákům se ale přesto povede unést Bakuga. Hrdinové proto neotálejí a vezmou tajné doupě Ligy útokem. Předem plánová akce poté končí neočekávanou bitvou All Mighta s šéfem celé Ligy padouchů zvaným All For One. All Might z ní sice vzejde jako vítěz, jenže na dobro přijde o svou sílu a Quirk. Hrdinská společnost zůstane v šoku, neboť přišla o symbol míru, k němuž vzhlíželi všichni hrdinové a jehož se bál každý padouch. Studenti i tak pokračují v tréninku a získávají dočasné licence, které jim umožňují veřejně vykonávat hrdinskou činnost.
Zdroj: heroaca.com
V mezičase se žáci seznamují také se studenty jiných škol a starších ročníků. Jedním takovým je usměvavý Mirio vystupující jako Lemillion. Spolu s ním Deku narazí na zuboženou dívenku Eri, čímž rozkryjí plány jisté zločinecké organizace na svrhnutí hrdinské společnosti. Jejího vůdce zvaného Overhaul s využitím 100 % svých sil pak porazí sám Deku. Třída potom na školním festivalu uspořádá koncert, který však málem překazí pozoruhodný padouch Gentle Criminal. Čtvrtá série končí epickým soubojem nového nejsilnějšího hrdiny Endeavora (otce Todorokiho) s monstrem vytvořeným Ligou padouchů.
Zdroj: heroaca.com
5. a 6. série
Vyprávění pokračuje školním tréninkem s paralelní třídou stejného ročníku. Během něj Deku začne objevovat plný potenciál svého Quirku. Profesionální hrdinové mezitím pracují na odtajnění plánů Ligy padouchů a Nadlidské osvobozenecké armády, jež chce zrušit společenské restrikce Quirků. Jenže obě frakce se po vzájemné konfrontaci spojí a vedení se ujme nástupce All For One, Tomura Shigaraki, jehož destruktivní Quirk se vyvinul do děsivých rozměrů.
Zdroj: heroaca.com
Všichni hrdinové i studenti se této Nadpřirozené osvobozené frontě postaví čelem a zaútočí v několika skupinách. Deku se postupně dozvídá, že jeho schopnost zvaná One For All obsahuje několik dílčích Quirků. Jenže ani to mu nepomůže a hrdinové nakonec vychází z konfliktu jako poražení. Společnost je otřesena, města jsou v troskách a All For One i Shigaraki na svobodě. Deku se dočasně vydá na temnější cestu, když se rozhodne za vše nést odpovědnost a bojovat s padouchy sám. Jeho spolužáci mu ale připomenou, že cesta hrdiny nemusí být osamělá.
Zdroj: heroaca.com
Jedeme do finále
Naděje ovšem umírá poslední. Zbylí hrdinové proto dají v sedmé sérii dohromady veškeré své síly a vyrazí do poslední bitvy. Podaří se jim rozdělit síly padouchů a především All For One od Shigarakiho. AFO totiž usiluje především o dvě věci: převzetí Shigarakiho těla, čímž by získal takřka nezničitelnou tělesnou schránku, a kontrolu nad Dekuovým Quirkem One For All, což by z něj učinilo nejsilnější bytost na světě. Bitva tedy probíhá hned na několika frontách. Tým vedený Endeavorem se snaží zadržet AFO, Todorokiho skupina bojuje s Dabim (Todorokiho starším bratrem) a Bakugo má s několika dalšími hrdiny na starost Shigarakiho. Deku se omylem ocitá v jiném týmu, než se plánovalo, a tak se snaží co nejrychleji vrátit za Bakugem, zatímco ostatní hrdinové bojují s dalšími padouchy.
Zdroj: heroaca.com
Osmá série začíná po skončení drtivé většiny vedlejších soubojů, přičemž mnoho hrdinů už nemůže dál bojovat. Zbývají tedy poslední dva velké střety: All Might, jenž chybějící Quirk nahradí vysoce pokročilým robotickým oblekem, proti All For One, a Deku proti Shigarakimu, jehož tělo i mysl prošly několika proměnami. Podaří se hrdinům zachránit svět, nebo zvítězí zlo a zavládne chaos?
Rozděl a panuj
Z těchto velmi stručných synopsí vyplývá převažující narativní způsob, jímž se My Hero Academia řídí a sama jej přímo v jedné z epizod pojmenovává: rozděl a panuj. Seriál po vzoru mangy řeší všechny střety s vícero postavami jejich rozdělením na skupiny. Vyprávění následně mezi souběžně probíhajícími souboji různě přeskakuje, čímž buduje napětí. Jenže všechny sledované potyčky nejsou mnohdy stejně zajímavé. Stává se tedy to, že velmi napínavé střety náhle takřka v tom nejlepším přeruší zápas úplně jiné skupiny postav, která v danou chvíli diváka zajímá buď výrazně méně, nebo vůbec. Na druhou stranu, anime často zvládá i po rozdělení panovat velmi zdařile. Například ve chvílích, kdy přeskakuje mezi diváckými favority (Bakugo, Todoroki) a sledované souboje jsou tedy podobně napínavé, nebo v momentech,kdy střety tvoří vzájemné paralely.
A že jich seriál nabízí spoustu. Kromě hlavních postav (Deku, Bakugo, Todoroki, All Might, All For One, Shigaraki, Endeavor) propojuje My Hero Academia linky i desítek vedlejších postav. Autor manga předlohy zde prokazuje mimořádný talent a kreativitu. Každá postava má v příběhu nějaký úkol a alespoň jeden moment, kdy skutečně zazáří a zachrání situaci. Na nikoho se nezapomíná, i když divák by mohl. Postav je totiž opravdu hodně, a byť je každá skvěle vizuálně navržená a rozpoznatelná, spoustu z nich si snad ani nejde zapamatovat jménem, jelikož nedostane tolik prostoru, kolik si zaslouží. Snaha dopřát všem vedlejším hrdinům také trochu času na obrazovce může působit místy až otravně, zvlášť v kombinaci s dějovými oblouky zaměřenými na trénink. A těch též není úplně málo. Jedná se o dvousečnou zbraň – seriál si dává záležet, aby sílení postav nepůsobilo příliš skokově, a zároveň představuje neustále nové Quirky a jejich komplexní využití, jenže současně opakovanými tréninky jakoby zdržuje tempo hlavního příběhu.
Quirk – dar nebo prokletí?
Komplexnost a unikátnost Quirků si však zaslouží ještě trochu rozvést. Na první pohled se jeví jako náhodné nápady házené přes sebe. Tady je člověk se super silou, tady ten ovládá oheň, tenhle má zase výbušný pot, tady jeden má místo vlasů lepivé koule a támhleten má místo hlavy šroubovák. Systém Quirků je tedy výrazně nevyrovnaná genetická loterie. S touto skutečností ovšem dílo vědomě pracuje a z téměř každé schopnosti, která se objeví, vyždíme maximum. Postavy se proto často shlukují právě podle povahy jejich Quirků, aby se v boji co nejlépe doplňovaly. My Hero Academia je navíc zasazena do světa, který existenci nadlidských schopností neignoruje. Naopak se jí aktivně přizpůsobuje a postupně představuje nejrůznější pravidla svého fungování, což z něj činí docela dost uvěřitelný a propracovaný fikční svět. Vyskytují se v něm tudíž nejrůznější frakce a názory, jeho obyvatelé se potýkají s každodenními hrozbami útoků superzločinců i nepřiznaným rasismem a xenofobií.
Okovy žánru
My Hero Academia je ale především stále šónen, a tak některá komplexnější témata nestíhá nebo nezvládá plnohodnotně pokrývat. Cílovému publiku se pak podřizuje i v dalších oblastech. Mnohdy kupříkladu dochází na přehnaně vysvětlující monology/dialogy, kdy postava do detailu popíše, co a jak právě udělala. Dojde také na několik časových mini skoků do nedávné minulosti, které opět vysvětlují situace, jež si divák mohl bez větších problémů odvodit a domyslet sám.
Anime se naštěstí soustředí primárně na jednodušší akci a surové emoce: napětí, úlevu, lítost. Souboje mají jasné vrcholy, na které divák s napětím a zaťatými pěstmi čeká. Energické a ikonické hudební motivy a skvělá animace (která dosahuje vrcholu v doplňujících filmech) vyvolávají patřičný ryzí hype, a když pak přijde ten poslední úder, divák spolu s hrdiny vydechne úlevou. Nejemotivnější momenty ovšem doprovází také lítost a upřímné dojetí. Více méně všechny postavy totiž doprovází nějaké osobní tragédie, jež je mnohdy dovedou k hrůzným činům. Souboje tak nebývají pouze o obyčejném boji dobra se zlem, nýbrž také o záchraně lidského srdce a úsměvu. A v tom spočívá další obrovská přednost celého příběhu.
Zdroj: heroaca.com
Hrdina nebo superhrdina?
My Hero Academia jednoznačně patří mezi filmy a seriály se superhrdinskou tématikou. Jenže od svých starších bratříčků, jako jsou filmy od MCU, DC, seriálový Invincible či, nedejbože, The Boys, se hrdinská akademie liší v tom, jak k hrdinství přistupuje. Nesleduje totiž příběhy lidí se superschopnostmi, kteří zachraňují ostatní spíš náhodou, ani nepoukazuje na fakt, že někdy není možné zachránit všechny, a ani se nesnaží žánr dekonstruovat a vyobrazovat supráky jako čisté zlo. Od předpony „super“ se upouští a klade se důraz na slovo „hrdina“. Skuteční hrdinové totiž nebojují ze sobeckých důvodů a pro vlastní prospěch. Bojují s úsměvem na tváři, aby se mohli usmívat i ostatní. Aby inspirovali další jedince k činům. Aby nám dávali pocit jistoty. A k tomu člověk nepotřebuje nekonečnou sílu, schopnost létat ani nadzvukovou rychlost. Hrdinou skutečně může být každý, stačí jen podat ruku… Na což se v dnešní, postironií přesycené době příliš často zapomíná.
Zdroj: heroaca.com
Naivní konec i fandom
Ačkoliv vyvrcholení osmé série přichází v podobě popsatelné jako „kašlající batole proti vodíkové bombě“ a „Hitlerova spása“ (Deku by nad Adolfem hůl nezlomil), úplný konec příběhu hraje na jinou notu. A to podstatně idyličtější. Seriál opakovaně poukazuje na pokřivený společenský řád glorifikující idoly, z něhož se postupně stalo ideální podhoubí pro společenské bezpráví. My Hero Academia přesto končí v podstatě obhajobou statu quo. Jedinou změnou má být to, že si lidé nyní budou více pomáhat. Jenže jak konkrétně k této změně přispěla finální konfrontace s All For One, zůstane vysvětleno jen vágně. Anime zběžně zmíní několik podrobností (jako uveřejnění příběhu a minulosti padouchů v médiích), pak už se ale soustředí na poklidné životy hrdinů.
Názory na zakončení celé ságy se tak různí. Čtenáři mangy dokonce při jejím skončení rovnou brousili vidle a zapalovali pochodně, protože s koncem nebyli spokojení. Velmi hlasití tehdy byli i fandové tzv. shippingu, tedy romantického párování postav (mnohdy jdoucímu proti charakterům postav, viz „DekuBaku“). Manga pak končí přeslazeným happy endem, který si však anime pošetří do speciální epizody, jež vyjde 2. května v rámci desetiletého výročí. Závěrečné titulky tak doprovází obrázky hrdinů po osmi letech objasňující jejich současnou kariéru s tím, že Deku s dráhou profi hrdiny ještě neskončil. Někteří fanoušci proto netrpělivě vyhlížejí onu speciální epizodu adaptující úplně poslední kapitolu mangy, v níž se Deku a Uraraka dají oficiálně dohromady.
Tak či onak, My Hero Academia je u konce a její fanouškovská komunita i se svojí pochybnou reputací na tom už nic nezmění. Vždy se najde někdo, kdo bude považovat zakončení příběhu za zklamání, a to i přesto, že jde o myšlenkově velmi soudržné a konceptuálně hezky uzavřené finále. Svět velkých anime přišel o dalšího letitého člena. Zůstává tedy otázka: kdo převezme pochodeň a se zdviženou pěstí bude provázet další generaci?
My Hero Academia pojednává o celém spektru společenských témat, jenže ne všechna zvládá dostatečně propracovat. Na některých dějových obloucích se tak podepisuje jejich výrazná délka a někdy až zahlcující množství postav a schopností. Přesto seriál zůstává konzistentně skvělý v klíčových aspektech jako akce, hudba a celkové poselství o důležitosti lidské vřelosti a každodenního hrdinství.
