Když jsem v dávné, ale dávno dávné době, přišel poprvé na univerzitní koleje, mým spolubydlícím byl mladý a velice šikovný muž (což už dneska neplatí) Václav alias “Venca” alias “prosímtě, já chci spát”, nebo “kámo, nechceš párek v rohlíku”, jehož příjmení kvůli té hromadě vzpomínek na můj první bakalářský ročník odmítám z důvodu GDPR zmiňovat. Víte, Václav měl totiž ještě s jeho kamarády velice zvláštní hobby. Ideálně od 01:00 do 06:00 po sedmi až sedmnácti pivech hrát NBA. Dnes se možná trošku stydím, protože jsem hrál s nimi, ale jedna věc se díky tomu nezměnila. Mám rád sérii NBA, a když se objevila možnost recenzovat NBA 2K26, přemýšlel jsem asi pivosekundu. Jak si série i po letech stojí?
Hratelnost na palubovce je návrat k radosti
Počítám s tím, že když si chcete zahrát díl NBA 2K26, máte už minimální znalost celé předchozí série. Během psaní dnešní recenze, tak budu především prošťourávat rozdíly, klady i zápory k současnému i k minulým dílům v sérii. Zásadní a okamžitě citelnou změnou k lepšímu je kompletně přepracovaný ukazatel střelby. Po loňském, noční můry způsobujícím, experimentu se vrací intuitivnější a lépe čitelná zakřivená lišta, podobná té z ročníku 2K23 (hurá). Nejde však o pouhý návrat ke starému.
Nový ukazatel je dynamický a jeho zelené oko pro perfektní trefu se v reálném čase mění v závislosti na bránění soupeře. Pokud jste zcela volní, oko je široké a trefa snadná. Pokud vám ale obránce dýchá na krk, je prakticky nemožné skórovat. Tento systém je mnohem spravedlivější, odměňuje dobrou poziční hru a konečně odstraňuje pocit náhodnosti, který kazil střelbu v minulosti, pokud tedy nedrží míč zrovna Steven Curry nebo LeBron. Každopádně jasným výsledkem je, že střílení je opět zábava.
Ruku v ruce se střelbou jde i masivní vylepšení pohybu hráčů a fyziky. Díky další evoluci technologie ProPLAY, která přenáší reálné záběry z NBA přímo do hry, působí pohyb na hřišti přirozeněji a plynuleji než kdy dříve, především na ultra HD, ale o tom níže. Pryč je tedy pocit, jako by hráči běhali v tekutém písku, letos je titul neuvěřitelně responzivní. Nová technologie kolizí navíc dodává váhu soubojům pod košem a defenzivním zákrokům. Tento pocit plynulosti a realističnosti dává vyniknout novým útočným sadám pohybů, jako jsou Go-To Post Shots, díky nimž můžete konečně dominovat v podkošovém prostoru pomocí autentických pohybů hvězd jako Nikola Jokić.
NBA 2K26 mi vrátil lásku ke kariéře
Největším a nejmilejším překvapením je bezpochyby příběhový režim MyCareer. Po letech generických a často až trapných příběhů přichází konečně vyprávění, které má srdce a smysl. Začínáte jako naprosto neznámý středoškolský talent v zapadlém Vermontu s minimální šancí na profesionální kariéru. Hra vás nutí si své místo na slunci skutečně vybojovat. Každý zápas, každý výkon a každé rozhodnutí, například volba mezi evropskými kluby, má reálný dopad na vaši pozici před draftem NBA. Tento důraz na obtížnou cestu na vrchol, režírovaný navrátilcem Spikem Leem, je tím nejlepším, co režim za poslední dekádu nabídl. Jen tedy nutno dodat, že je zde silný vliv určitého amerikanismu, kdy cílem je prostě zažít tem American dream. Tedy vyjma W kariéry, respektive kariéry hráčky do WNBA. Nedomyšlená, nedotažená, polovičatá. Letos.
Zatímco příběh je triumfem, jeho online nadstavba, The City, a s ní spojená progrese, zůstává Achillovou patou série. The City je letos naštěstí menší a lépe propojené, což minimalizuje otravné cestování mezi jednotlivými lokacemi. Stále je to však hřiště, kde vládne virtuální měna (VC). Takže si připravte peněženky, pokud chcete The City ovládnout. Nesnáším onlinovou pay-to-win kulturu, a dnes je to krásná ukázka.
Jelikož nelze být nadšený jen z hratelnosti klasické hry, zabrousím i do manažerského módu, jehož obliba u mě po třicítce (fuj) velice vzrostla. Bohužel, letošní ročník je pro mě obrovské zklamání. Režimy MyNBA a MyGM se nedočkaly prakticky žádných smysluplných vylepšení. Novinka v MyGM, jsou prostě jen kosmetickou změnou, která přidává generické a často nerealistické úkoly od majitele týmu, aniž by jakkoliv obohatila hloubku simulace. Jediným zářným bodem tak zůstává již zavedený režim MyNBA Eras, který vám umožňuje převzít kontrolu nad týmem v různých historických dekádách NBA a přepsat dějiny. Tento mód je sám o sobě fantastický, ale fakt, že se letos nedočkal žádného rozšíření, jen podtrhuje stagnaci offline obsahu.
Zdroj: IGDB:com
Stále je ale co sbírat
O něco lépe je na tom sběratelský režim MyTeam, a to především díky jedné velké novince plné integrací hráček z WNBA (byť tu ligu stále nikdo nezná). Možnost stavět týmy kombinující hvězdy a hráče z obou lig je skvělým a osvěžujícím prvkem, který přidává do budování týmu zcela novou strategickou vrstvu. Režim samotný je však stále baštou mikrotransakcí, kde jste na každém kroku bombardováni nabídkami na nákup balíčků a sezónních passů. Alespoň je zde stále možnost poctivě si vybudovat solidní tým hraním a využíváním aukčního domu, i když online budete vždy narážet na soupeře, kteří si cestu na vrchol jednoduše zaplatili. Znovu zmiňuji, bohužel.
Po vizuální stránce série vždy patřila ke špičce a letošní ročník posouvá laťku ještě výše. Vtipy o realističtějším potu stranou, největším skokem vpřed je nové nasvícení. Osvětlení arén, odrazy na palubovce a způsob, jakým světlo dopadá na modely hráčů, dodává hře neuvěřitelnou hloubku a realismus. Již zmíněná technologie ProPLAY zajišťuje, že animace hráčů jsou plynulé a autentické jako nikdy předtím. Pozornost k detailům je ohromující, od textury dresů a prošívání na botách až po viditelné póry na kůži hráčů při záběrech zblízka. Dokonce i ty obličeje vypadají zatraceně dobře. NBA 2K26 je bezpochyby nejlépe vypadající sportovní hrou na trhu.
Tuto vizuální hostinu doplňuje tradičně vynikající zvuková a atmosférická stránka. Hra dokonale napodobuje televizní přenos, a to jak díky energickému a profesionálnímu komentáři v čele s Kevinem Harlanem, tak díky vrstveným a dynamickým reakcím publika, které ožívá v napínavých momentech, byť teda z mé jediné zkušenosti fandění na zápase NBA je tam takový hluk, že klidně stačí zahodit špendlík a slyšíte ho. Tedy než padne koš. Nicméně si k tomu přidejte skvělý soundtrack a máte dokonalou audiovizuální iluzi skutečného zápasu NBA. Tato preciznost se navíc přenáší i do ostatních režimů, kde hra autenticky napodobuje atmosféru zápasů v Evropě, na střední škole nebo v arénách WNBA, často i se specifickými grafickými filtry pro historické éry. Klasicky si také obohatíte rapové album.
Kdybych v NBA 2K26 neustále neplatil, tak mě to baví víc
Je to právě tento stín, který brání hře dosáhnout statusu legendy. Problém virtuální měny, respektive této kultury v online režimech je zakořeněn tak hluboko, že se stal nedílnou součástí identity série. Neustálý tlak na utrácení reálných peněz za vylepšení hráče nebo za lepší karty v MyTeam je demoralizující a kazí dojem z jinak fantastického produktu. Je to hořká pachuť v ústech, která vám připomíná, že i v tom nejlepším sportovním simulátoru jde nakonec stejně především o byznys. Přesto, pokud se dokážete přes tento neduh přenést, čeká vás na palubovce ten nejlepší digitální basketbal, jaký si dnes můžete zahrát.
Nesmím také zapomenout na ovládání. Výše jsem jej pochválil, ale došla mi jedna podstatná věc. Já vždy hraji na ovladači. Nikdy ne na klávesnici. Zatímco fotbal považuji za hratelný, NBA nikoliv. Určitě se to dá naučit, ale NBA nabízí daleko jiný styl než klasická tajcl FIFA, a ať jsem se snažil jakkoliv, já ten dunk na klávesnici neudělám, i když se snažím jakkoliv. Nejde to. Nedokážu to.
Ono ostatně, já si nejvíc užívám podobně jako v NHL nebo FC ten pocit jednoduchého duelu, kdy si sednu s kamarádem, každý drapneme jeden ovladač, případně dva na dva, a dvacet minut se ponižujeme s cílem ukázat si, kdo má lepší hráče na palubovce. Já bych asi ani nic jiného v těchto hrách nepotřeboval. Jenže žánr se musí posouvat a nutno říct, že jde i správným směrem. Ale jestli se jednou změní nějak revolučně hodnocení hráčů, zmizí ze hry peníze, a já zde budu mít RPG NBA, kdo ví, možná zde bude sportovní GOTy.
NBA 2K26 představuje výrazný a vítaný krok správným směrem. Po letech stagnace a kontroverzních změn se vývojáři zaměřili na to nejdůležitější, hratelnost na palubovce. Díky novému systému střelby a výrazně vylepšenému pohybu je hraní basketbalu zábavnější a uspokojivější, než kdy dříve. Když k tomu připočteme nejlepší příběhový režim MyCareer za poslední roky a bezkonkurenční audiovizuální prezentaci, máme před sebou kandidáta na nejlepší díl série za dlouhou dobu. Hra však stále klopýtá na stejných, dobře známých místech: zanedbávání offline režimů a všudypřítomný stín mikrotransakcí a kampaň W.
