Kancelář, kafe, spousta práce a k tomu ještě románky se spolupracovníky? Zní to jako noční můra HR oddělení, ale ve světě vizuálních románů je to recept na pořádně zamotaný příběh. Office Affairs se na první pohled tváří jako typická kancelářská romance, ale brzy dá jasně najevo, že půjde o mnohem víc než jen o to, komu pošlete smajlíka do firemního chatu. Přichází harémová jízda plná hloupých flirtů, dramat a kariérních rozhodnutí (zajímavý work life balance, že?). Jak tedy vypadá, když se aféří v jedné firmě?
Drama a nahotinky
Připravte se na klasické kancelářské drama, které se snaží kombinovat vztahové napětí s pracovními rozhodnutími. Budete pravidelně v situacích, kdy řešíte žárlivost, profesní ambice i flirtování, jenže přechody mezi těmito scénami působí neotesaně. Rozumím tomu, že se příběhově jedná o vizuální román, ale řešit tolik dramat, to nezažil ani Casanova. Skoky mezi scénami jsou šílené. Představte si, že najednou jste na rande, pak zase řešíte morální dilema a hned potom vás čeká postelová scéna. Nebudete zkrátka příběh vnímat jako plynulý celek, spíš jako mozaiku momentů.
Systém voleb totiž slibuje, že ovlivní vývoj vztahů a kariéry, ale ve skutečnosti jde hlavně o iluzi. Ať už zvolíte cokoli, reakce postav bývají stejné, a pocit, že máte příběh ve svých rukou, se rychle rozplyne. Typickým příkladem je situace, kdy můžete přiznat vztah s jednou kolegyní, nebo to popřít, jenže druhá postava na to reaguje naprosto stejně. Vývoj vztahů navíc postrádá logiku, protože někdo vám v jedné scéně zakáže chodit s kolegy z práce, ale v další už vás sám zve na rande. Chápete, silly bin drama.
Tempo Office Affairs je také problém, protože na první skutečně explicitní scénu čekáte přes hodinu, tedy pokud ignorujete úvodní návnady. A ano, hodinu, pokud čtete, co se před vámi děje, od čeho vlastně je vizuální román? Když se konečně dočkáte, zjistíte, že odměna je spíš zklamáním, než motivací pokračovat. Pokud hledáte vizuální románu s erotikou, která vás udrží v napětí a odmění vás za trpělivost, tady spíš narazíte na maraton únavného čtení a slabých payoffů.
Zdroj: IGDB.com
Office Affairs totiž funguje jen v tom klíčovém
Jak to myslím? Sexuální scény, které mají být u erotických her hlavním tahákem, sice přijdou, ale jejich provedení je prostě směšné. Dialogy během sexu připomínají špatně přeložené repliky z devadesátkového porna. Viz: „His rigid dick plops out of his trousers and Emily immediately rubs it with her palm.“ Já to přece vidím! Jde tedy o narážky bez kontextu, patetická vyznání a hrdinky, jejichž obličeje se nemění, ať už diskutují u kávovaru nebo prožívají vášnivou noc. Technicky je problém i v animacích, protože smyčky se neustále restartují a kamera trhavě přeskakuje zpět, což atmosféru úplně ničí. Když k tomu přidáte výraz hlavního hrdiny při vyvrcholení, který připomíná epileptický záchvat, stane se z celé scény nechtěná groteska.
Je to prostě škoda, protože grafická stránka na první pohled působí slušně. Modely postav jsou poměrně detailní a prostředí kanceláře má atmosféru, ale čím déle hrajete, tím víc vad na kráse nacházíte. Bohužel i dnes narazíte na bugy typu létajících končetin. Což jsem nezažil už skutečně dlouho. Hudební doprovod funguje jen jako tichá kulisa, která se nesnaží vyvolat žádné emoce. Jednoduše, výtahová muzika. Hlasový doprovod by hře dodal aspoň trochu života, ale ten chybí úplně. Stává se tak ze hry skutečně jedna vizuální román s dodatkem na román. Literáti slavte. Celkově tak vizuál a audio spíše přežívají, než aby opravdu táhly atmosféru.
Zdroj: IGDB.com
Centrem by tak měly být samozřejmě charaktery
A samozřejmě jsem si nechal nakonec to, co má lákat nejvíc. Hlavním hrdinou je James (pokud si ho nepojmenujete jinak, jako třeba Ploštice, což je opět zásadní chyba), obyčejný chlap, který se z ničeho nic ocitá v epicentru kancelářské soap opery. Je psaný jako prázdná nádoba, do níž si má hráč promítnout sebe, ale jeho dobrácká a někdy až naivní povaha hru posouvá do zvláštních situací. Navíc má zlomené srdíčko, proto dělá všechny ty kulišárny.
Takže hlavní jsou samozřejmě ženy. Každá reprezentuje jiný archetyp, ale není to jen černobílé klišé, vždycky se objeví nějaká nuance, která ji posune dál k vám, pod vás, před vás, za vás. Vás. Všude. Třeba Lily Chen je přesně ta kamarádka z univerzity, která nikdy úplně nezmizela. Rachel Martin je naopak zosobněním ambice, posedlá výkonem (ha), ale zároveň schopná projevit loajalitu. Emily Alvarez je sen všech kreativních duší, Sarah Springfield je zase mladá, krásná, sebevědomá a tak trochu rozmazlená. Alexis Lee pro změnu studená, logická a soutěživá. Sedmá Angela Carter je pro změnu šéfová, tudíž puma na odstřel a Anna Thompson stážistka, která symbolizuje určitou nevinnost.
Když se to podá takto, zní to alespoň na závěr zajímavě, ne? Bohužel není. Bohužel všechny ženy jsou vzhledově stereotypní v žánru. Velká prsa, velké zadky. S brýlemi odvázaná, blonďatá rozšafná. Nejhorší ale je, že jsou vážně statické i v těch erotických scénách a nepomáhá to vůbec, ale vůbec ničemu. A pokud jste si všimli, pornojména ve hrách? Další klišé.
Office Affairs je titul, který měl ambice nabídnout dospělou vizuální román s kancelářským prostředím a harem mechanikami, ale ve výsledku připomíná špatně sestříhanou telenovelu se scénami, které víc pobaví, než vzruší. Slabý scénář, iluze voleb a nedotažené erotické pasáže z něj dělají spíš kuriozitu než povinný kousek pro fanoušky žánru. Na titulu vlastně není dobré skoro nic. Pokud tak nechcete jen něco do sbírky, ztráta času, a to myslím upřímně.
