OneShot – tři světy

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Když v diskuzi o počítačových hrách zazní název OneShot, v přirozené reakci jej začnete hledat třeba na Steamu. Jako první vás zaujme extrémně kladné hodnocení v kombinaci s velmi jednoduchým, možná až nudným vizuálem. V hlavě se vám tak zrodí otázka – z čeho jsou hráči unešení? Co OneShot má a ostatní hry ne?
Tato logická top-down adventura sází na svou interakci s počítačovým prostředím a hráčem samotným. Tím je unikátní, a i když vás úplně nestrhne, v paměti určitě zůstane. Zjednodušeně řečeno, oproti mnohým hrám má svou duši.

Malá Niko

V roli malé antropomorfní kočičky…? Kdeže… Tohle není ten případ. Hlavní postava Niko, která je skutečně malou, člověka připomínající kočičkou, a hráč jsou dvě různé postavy. S Niko tvoříte takovou partu poslední naděje. V tomto fiktivním světě totiž nastal konec Slunce a jeho obyvatelé jsou odkázáni k nekonečné tmě. Říká vám něco Noc ve tmě? Tohle by byla daleko silnější terapie.
Niko a pochopitelně ani vy nejste zdejší. Země bez Slunce je pro vás úplně nová stránka života. Jeden druhého neznáte, a přesto bude nezbytné spolupracovat až do samotného konce. V tom však osobně nevidím problém, Niko je totiž docela sympaťanda.
V jednom momentu se spolu s Niko probudíte v tísnivé potemnělé oblasti, v níž není ani okno zdrojem světla. K tomu má Niko prázdný inventář a schopnost teleportace, kterou však v daný moment není jak využít. Nevyzpytatelné a různě tvarované lokace budou ve hře naprostým standardem. Spousta předmětů a spousta otázek. Nic není jednoznačné a za pomoci svého úsudku a názoru vaší přátelské kočičky je třeba najít cestu.

Zrádný systém

V nevyzpytatelném světě budete postupně odhalovat informace a zjišťovat souvislosti. Záhadné postavy budou jistě jednou ze základních stavebních cihel poutavosti. Teď však to nejzásadnější. Niko, ale i svět s vámi komunikují. Hra díky bůhvíjaké spolupráci se systémem zná vaše jméno zadané v počítači a zachází i dál. Vytváří vám složky v počítači, mění prostředí a celkově dělá v počítači nepořádek, čímž člověka v rámci virtuální hry donutí přemýšlet i za jejími hranicemi.
Nejenže tím vznikají poměrně zajímavé hádanky, ale také poměrně unikátní hratelnost, kterou jsem osobně v jiné hře nepotkal. Nemluvě ani o různě rozházených předmětech, které je třeba kombinovat a správně využít, abyste se společně posunuli.
Za zmínku stojí i rozhovory s Niko, která vás po každém novém zapnutí vyděšeně hledá, aby vám odvyprávěla svůj sen, který probíhal, zatímco byla hra vypnutá. Porovnáváním svých vlastních světů tak postupně jeden druhého poznáváte.

Přece jde něco vidět a jde toho hodně slyšet

Zmiňoval jsem to již v prvním odstavci a zmíním to znova, vizuál ničím velice nenadchne. Každá z úrovní si drží jednu stěžejní barvu, kterou vždy kombinuje s černou. Pixely nabídnou naprosto jednoduché předměty a postavy. Na druhou stranu je vizuál v kombinaci s povedeným úderným soundtrackem hodně atmosférický a ve mně osobně vyvolával nejistotu a diskomfort.
Zcela upřímně jsem měl při hraní OneShotu poměrně nabité období a dalo by se očekávat, že když už budu chtít hrát, budu u toho chtít vypnout. Tady se to přímo nepodařilo. U hry je potřeba přemýšlet a dedukovat, zkoušet a zase zkoušet. Prostředí v jedné úrovni je docela monotónní, a máte-li se pohybovat někde, kde je to únavné, nepůjde zcela jistě o hru, na niž si brousíte zuby každou cestu z práce. Občas se prostě nějaké momenty táhly, pročež jsem si na další hodinku ve hře dopřál i delší přestávku.
Teoreticky se můžete odreagovat při rozhovorech s Niko. Sympatické, nesmělé a lehce naivní kočičí děvče je zároveň příjemně odlišné od opravdového světa a nenávisti, jež v něm proudí. Jeho přirozené zpracování je až paradoxní.
Mám-li tedy co nejvíce objektivně zhodnotit, jaký OneShot je, nejspíš nebudu znít jinak než ostatní. Jednoznačně jde o unikátní hru, která nabídne jedinečný zážitek se spoustou zajímavých myšlenek, jež zakončuje pohlazením na duši. Vizuální podoba je však hodně přízemní a k tomu, abyste se vůbec dokopali hru spustit, natožpak ji koupit, je potřeba velké úsilí potlačit svoje přirozeně vzniklé předsudky vůči zde přítomné jednoduchosti. A když už hru skutečně spustíte a pochopíte její kvality, stejně bude mnoho z vás chtít dát přednost jiným – větším – titulům.
GP uvozovky

OneShot je jednoznačně unikátním kouskem, jejž bych se nebál označit za art herního průmyslu. Niko je kouzelná a přirozená postavička ztracená v mystickém světě bez Slunce. Tajuplné prostředí skýtá i komplexnější, ale především zábavné hádanky. Nejzajímavější je jednoznačně interakce hry s počítačovým prostředím, čímž hra vyloženě působí na hráče i mimo displej počítače. Jak to však u artu bývá, všední hráč bude pravděpodobně pravidelně upřednostňovat lepší a větší tituly, které na rozdíl od OneShotu zaujmou hned vizuálem.

Klady

uvěřitelná a velmi příjemná postava Niko
vývoj vztahu mezi hráčem a Niko
zábavné logické hádanky
mrazivý atmosférický soundtrack

Zápory

přízemnější vizuální zpracování
příliš táhlé tempo
monotónní prostředí
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn