Pravidelní čtenáři jistě ví, že drobné nezávislé tituly jsou pro mě přesně tím pravým ořechovým. Když se malá skupina herních nadšenců spojí a společnými silami dají vzniknout často dechberoucím projektům s jasnou vizí, na kterých je vidět ta péče a láska, moje srdíčko začne plesat radostí. O to víc mě ovšem mrzí, když narazím na ambiciózní kousek, u kterého se tvůrci zaměřili pouze na jeden aspekt hry a na zbytek tak nějak zapomněli. Out of Line se na první pohled tváří jako nádherná plošinovka, což bezesporu je, ale trpí na všednost.
Zdroj: Nerd Monkeys
Vágní zápletka zabíjí celý potenciál
Out of Line je rozhodně krásná, ovšem až moc nevýrazná lineární hra, která se při prvním průchodu postará o příjemný zážitek, ale nakonec na ni rychle zapomenete. Jakkoliv může být titul sebehezčí s ručně umělecky kreslenou grafikou, není ani skvělý, ani špatný, ani nudný, ani akční, ani dojemný… je to zkrátka takový průměr. Pomyslný střed však nutně nemusí znamenat něco špatného. Problém je v tom, že titul před vás nepostaví žádnou výzvu, nepředstaví protagonistu ani pořádně nenastíní příběh. Nerozumíte tak, co se děje, proč se tak děje, co je úkolem postav, jaké jsou jejich motivace… to vše je posléze obtížné rozluštit bez dostatečných indicií, a ty vám nebudou poskytnuty.
Ohledně zápletky víte pouze to, že hrajete za drobného človíčka s němou tváří jménem San. Ten se jednoho dne probudí kdesi na místě, co vyhlíží jako děsivá továrna. Kolem poletují modré kostky a záhy se objeví také mechanické pařáty z nebes, které unášejí ostatní Sany (ano, je jich tam více) ve světelném UFO kuželu a i na vás si brousí zuby. San tedy prchá a metodicky postupuje neprobádanou zemí vpřed svobodě a bezpečí.
Jestli jste z toho lehce zmateni, nemám vám to za zlé. Ani já jsem na tom nebyla o moc lépe, když jsem se v prvních minutách snažila odhadnout situaci. Hráč nepotřebuje hned ze začátku detailně uvést do děje, protože o to více má radost z objevování vodítek během průchodu. Titul Out of Line se však záměrně zdržuje širšího vyprávění, což je mu pouze ke škodě. Zápletka je tak až moc vágní, že nepůsobí tak tajemně, jako spíše zmatečně – netěšíte se na to, co během své výpravy odtajníte, ale místo toho vám myšlenkami běhají jen samé otázky.
Metamorfóza kostky na kopí
Jak se postupně budete nořit stále víc do hlubin tajemného světa, setkáte se s několika dalšími postavami, které až na dvě vypadají identicky, stejně jako San. Z toho lze usuzovat, že hrajete za jednoho z několika klonů určených k obsluze strojů? Těžko říct. Hned v tuto chvíli mi přišlo na mysl, jaká je obrovská škoda, že interakce mezi postavami je omezena pouze na mávání jeden na druhého bez jakéhokoliv dialogu, který by nám v tomto případě jistě poskytl hlubší kontext. Ten si můžete zkusit najít v nástěnných malbách různě rozmístěných po jednotlivých lokacích, ale moc moudra z nich zřejmě nevyčtete.
Situaci lehce zachraňuje hratelnost. V jádru se jedná o logickou plošinovku s jednotvárnými hádankami. Jakmile spatříte žlutou létající kostku, rázem se nad vámi promění v kopí, které není dost ostré na to, aby vaše protivníky zranilo, ale poskytne vám neuvěřitelně všestranný nástroj. Většina puzzlů a překonávání překážek bude právě vyžadovat použití jedné z několika funkcí tohoto kopí a přesně v tom tkví celý princip hry. Primárním úkolem oštěpu je fungování jako provizorní plošina, díky které se San dostane na nepřístupná místa. Jedním tlačítkem ho jednoduše hodíte do zdi nebo na okraj římsy, od něj se odrazíte do cíle a následně jej přivoláte zpátky k sobě, jako bumerang. V pozdější fázi budete moct přivázat lano na konec oštěpu, po jehož hození vytvoříte jakýsi lanový most. Díky kopí můžete také manipulovat se stroji zaseknutím do ozubených kol či do určených bloků. V tu chvíli z něj uděláte páku k ovládání pozice jezdících plošin, ventilů a dalších nezbytných částí k řešení hádanek. Občas budete využívat také šedé oštěpy na jedno použití, které mají svou určitou délku životnosti, než zmizí.
Nic pro náročné
Po takovém výčtu variací vašeho žlutého kopí nastává bod zlomu. Ač si autoři dali tu práci vymyslet takto všestranný nástroj a různé způsoby jeho použití, celé to zabíjí náročnost hádanek. Křivka obtížnosti stoupá skutečně velice pozvolně. Není zde jediná část, na které byste se zasekli a nemohli přijít na postup – problémem spíše většinou bývá provedení. Tak či onak, Out of Line nepředstavuje žádnou výzvu pro náruživější hráče, ale na druhou stranu poskytuje dobrý startovní bod pro úplné nováčky, připočteme-li, že se puzzly zřídkakdy odchylují od stejného principu a vypadají jako recyklované varianty těch, které jste už potkali dříve.
Jednoduchý design, jednoduchá logika a jednoduché provedení se postarají o to, že nikdy v podstatě nepocítíte tu radost z úspěšného vyřešení hádanky, a to je podle mého hlavní hnací motor, proč logické hry vůbec hrajeme. Hádanky se zkrátka a jednoduše nevyvíjejí dostatečně na to, aby hra zůstala svěží… i pro tak krátký titul, jako je tento.
Vizuální lahůdka
Kde hra neskutečně boduje, je grafická stránka. Prostředí, přestože není nikterak extra rozmanité, nabídne ručně stylizovaný svět s důrazem na čistě průmyslové části v kontrastu s přírodou. Ať už navštívíte sluncem zalitý les či hřbitov zrezivělých strojů a trubek se žhavou párou, budete hltat každý dynamický tah štětce na plátně, které představuje vaše herní obrazovka. Design postav je roztomilý a animace krásně plynulé. Ani audio není opomenuto a dobře dokresluje klidné pasáže příjemnými tóny, a naopak zvýrazní občasnou akci při pár naskriptovaných událostech s mechanickými chapadly.
I když jsem nikdy pořádně nepochopila, proč chapadla pronásledovala malé Sany, proč se modré kostky shromáždily na velkém stromě ani proč mě jasně předvídatelný konec nakonec vůbec nepřekvapil, ve finále na tom zřejmě nezáleží. Až na pár temnotou posedlých brouků a dvě nebo tři naháněčky s děsivými drapáky zde neexistuje žádné jiné bezprostřední nebezpečí či smrt. Out of Line na mě působí spíše jako rozpracovaný koncept než plnohodnotná hra. Ani herní doba mezi jednou až dvěma hodinami taktéž nijak neoslní, obzvláště tehdy, když skončí přesně v ten moment, kdy se na scéně konečně objeví poměrně zajímavé hádanky. To ovšem Nerd Monkeys dává prostor pro zlepšení v případě pokračování.
Out of Line nedokáže dostatečně uspokojit náročné platformové veterány, ale nabízí příjemný a nenáročný zážitek pro ty, kteří si chtějí zpestřit večer. Prostřednictvím krásného přitažlivého světa vám bude prezentovat nesrozumitelně minimalistický příběh a nedostatek výzev. Prostor ke zlepšení je určitě obrovský, ale pevně věřím v to, že si z něj autoři vezmou to nejlepší pro svou příští tvorbu.
