Patrick’s Parabox: prostorově náročné hrátky s krychlemi

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Patrick Traynor

Patrick’s Parabox je nezávislý logický mindfuck, který v roce 2022 vydal vývojář Patrick Traynor. Jakékoliv delší představování by bylo zbytečné, protože v případě této hry obzvláště platí, že jeden obrázek vydá za tisíc slov.

Kostka v kostce v kostce

Vše začíná nevinně jako klasický Sokoban – na čtvercovém poli je kostka v bodu A, musíte ji dotlačit do bodu B a pak se sami dostat do bodu C. Jednoduché. Brzy nato se objeví duté kostky, do kterých můžete zatlačit jiné kostky nebo se v nich sami schovat, takto je můžete do sebe vnořit i několikrát za sebou, následně už si v podobě bloku můžete přesouvat celou současnou úroveň a pak to začne být… divné. Alespoň divné, pokud také moc nechápete, jak můžete po herním poli šoupat s úrovní, v níž se právě nacházíte, a přitom ji kdykoliv můžete opustit, abyste z ní mohli vyjít zpět na herní pole.
Aby to nebylo málo, přijdou ještě další chuťovky v podobě jednosměrně propojených krabic a krabic se zrcadlovým převrácením. Ke konci se přímo z vás stane další dutá kostka, a tak si celý level můžete pro změnu přenášet sám v sobě, nebo sám sebe přenesete z jedné kostky do druhé, případně se vtělíte do stěny úrovně… Možná překvapivě se v těchto situacích kolikrát vyplatí spíš vypnout mozek a spoléhat se na intuici, protože delší přemýšlení dost často k ničemu nepovede.

Klasický Game Over ve hře sice není, ale můžete se mu přiblížit tím, že úroveň zacyklíte natolik, aby vznikl neřešitelný prostorový paradox (a jak později dozvíte, i ten můžete využít ke svému prospěchu – je to přesně tenhle druh hry). Podobnou situaci můžete naštěstí pohotově napravit buď tlačítkem pro vrácení, anebo rovnou resetem celé úrovně. I jinak je vám hra maximálně nápomocná, kromě zmíněných možností můžete rovněž jednotlivé kroky opakovat a vývojáři vám radí, abyste se tyto funkce nebáli používat. Kdykoliv si také můžete zazoomovat myší na jakoukoliv z dutých kostek, abyste viděli její obsah a mohli si lépe promyslet další postup.

Zábava na mnoho odpolední

I celá obrazovka výběru úrovní je jedna velká kostka, ve které si můžete vybrat další hlavolam. Jednotlivé levely jsou zde řazeny lineárně ve skupinách a po dohrání jedné se vám odemkne následující. Od těch odbočují různé bonusové úrovně, které už jsou o něco těžší a kombinují více herních prvků. Pro postup do další obrazovky musíte nejprve splnit daný počet úrovní – k tomu vám postačí dokončit ty lineární, ale pokud se u některé z nich zaseknete, můžete si vypomoct dohráním bonusových.
Hra je v tomto směru velmi názorná a nenásilně vás naučí všemu, co budete potřebovat. Všechny úrovně ve skupině jsou založeny na stejném principu, takže jakmile na tento trik jednou přijdete, zbytek navazujících puzzlů už vám nebude dělat příliš problém. Zároveň si také daný prvek dostatečně procvičíte a osvojíte, abyste si na něj později vzpomněli.
Již odemčené úrovně tedy můžete hrát v libovolném pořadí a kdykoliv se k nim vrátit, což vám i sama hra doporučuje. Často totiž s odstupem zjistíte, že úroveň, která vám předtím dávala zabrat, je najednou naprosto triviální a řešení bylo celou dobu jasné.
Stojí jen za upozornění, že tak po první stovce hotových puzzlů (dohromady je jich ve hře přes tři sta padesát) poněkud stoupne obtížnost. Pořád to není nic neřešitelného, ale počáteční probíhání hrou stylem „co minuta, to level“ už se úplně nevrátí.
Příběh zde vůbec nečekejte, jedná se o ryze logický počin, který tento nedostatek vynahrazuje velkou zásobou úrovní. Samozřejmě by se dalo spekulovat, jestli by mu neslušela nějaká správně divná jednotící linie, jakou mělo třeba Antichamber… ale nezbytně nutné to není. I tak bude dobré dohrát vše až do konce, protože následné odměny stojí za to.

Provedení v mnoha různých barvách

Celková prezentace hry je velice úhledná. Vaším hrdinou je milý pomrkávající barevný čtverec (zřejmě Patrick) posunující bloky. Ty jsou od sebe barevně odlišeny, takže i při ponoření do vícera kostek za sebou se v pořádku orientujete. Když jste zrovna v duté kostce, vidíte po okrajích obrazovky detaily vašeho okolí. Pokud se naopak dostanete na hranu hracího pole, okolí vyplní černota s poletujícími bílými čtverci. Jiné úrovně jsou zase zacyklené a budou se zazoomovávat směrem na vás, což nemá žádný praktický účel, je to jen další změna. Výjimečně se pak dočkáte i bonusových úrovní v retro ASCII formátu, abyste zapojili svou fantazii. Rozmanitost je tedy veliká a po této stránce neupadnete do stereotypu.
Soundtrack je perfektní k odpočinku, jeho průběžné opakování vám vadit vůbec nebude a často vás celkem zklidní, i když jinak budete až příliš dlouho zaseknutí u jedné úrovně. Třebaže každý svět má vlastní hudbu, nepůsobí to vůbec repetitivně. Spíše z toho při pozdějším dohrávání budete mít pocit, že se vracíte na už známé místo.

Přístupné a takřka bez chyb

Vážně jsem se snažil najít nějakou chybu, kterou by Patrick’s Parabox trpěl, ale nepodařilo se mi to. Vše je kompletně bez bugů, optimalizace je dobrá a hratelnost je také bez výhrad. Jak už bylo zmíněno, křivka učení je přiměřená, design úrovní vás nechá si vše pomalu osvojit, a tipy, které dostanete od autorů do začátku, vám sdělí vše potřebné. Kdyby vás obtížnost i tak ubíjela, můžete si všechny úrovně okamžitě odemknout v menu bez jakéhokoliv postihu.
Veškeré vymoženosti, které jsem hledal, zde byly. Zprvu nepřívětivé vracení tahu klávesou Z (ať žije QWERTY…) se dá přemapovat, počitadlo hotových puzzlů je přítomno a při pauze se vám v menu zobrazí očíslování všech úrovní. I poletující čtverce v pozadí, pokud vás příliš ruší, si můžete vypnout nebo si můžete umožnit promítání čtvercové mřížky. Co do zvládnuté hráčské přístupnosti je tak Patrick’s Parabox ukázkový příklad.
Kdyby vám to ještě nestačilo, máte tu i věci jako nastavení rychlosti pohybů či střídání barev a hudby, abyste si další průchody hrou ozvláštnili. Vývojář vážně myslel na všechno.
Jediné dvě výtky se týkají samotného herního zážitku. První je, že z této hry vás rozbolí hlava. Opravdu. V pozdějších úrovních jsem si pravidelně musel po čtvrthodině dávat pauzu, protože přítomná nekonvenční logika vám velmi rychle vleze na mozek a potřebujete se vydýchat. Druhá, na to navazující věc je velká návykovost. I když tedy hru po delší seanci vypnete s tím, že už ji nechcete nikdy ani vidět, stejně vám to nedá a po hodině máte nutkání ji znovu zapnout, abyste zkusili aspoň ještě jeden level…
GP uvozovky

Pokud máte rádi logické hry a zejména pokud máte rádi pokročilou prostorovou geometrii, Patrick’s Parabox by vám rozhodně neměl uniknout. Tento titul nabízí skvělou hratelnost, dobrý design úrovní a celkově kvalitní zpracování. Hráči toužící po výzvě se tak dočkají velké dávky neotřelé a přiměřeně náročné zábavy, která jim vydrží na mnoho a mnoho hodin.

Klady

originální koncept
velice pohodový soundtrack
úhledná grafika
velké množství vymožeností a jiných přizpůsobení
bonusy po dohrání
hra se dobře vyhýbá stereotypu

Zápory

syndrom „ještě jeden level a jdu spát“
pro někoho příliš vysoká obtížnost
z pokročilejších úrovní bolí hlava
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn