Vývojáři z tureckého nezávislého studia Willy Pumpkin dostali jednoho dne nápad vytvořit akční adventuru s postapokalyptického světa s úžasnou grafikou a atmosférou, jimiž bude připomínat tituly velkých studií. Z jejich skvělého nápadu vznikla hra Potentia. Jak však naše recenze ukáže, někdy je lepší jít vlastní a odlišnou cestou a nesnažit se za každou cenu konkurovat velkým studiím s mnohonásobně větším rozpočtem, zkušenostmi a počtem lidí. Willy Pumpkin se skládá ze čtyř vývojářů a už teď je jasné, že ve čtyřech lidech tenhle pokus nemůže dopadnout dobře a taky bohužel nedopadl.
Všechno bylo ztraceno v okamžiku, kdy město zasáhla neznámá energetická zbraň. Nikdo nezná skutečný rozsah škod, ani to, zda zbraň zasáhla jen naše město, naši zemi nebo celou planetu. Budovy a infrastruktura zůstaly nedotčeny. Zvířatům a rostlinám se nic nestalo. Lidé… mnoho z nich zmizelo a nikdo neodpovídá na naše volání o pomoc. Nikdo nepřichází na pomoc. Zdá se, že skoro všichni zmizeli.
Po útoku přežilo jen pár z nás a to malé množství lidí nestačí na znovuvybudování vlády. Nyní je to o přežití nejschopnějších. Každý nový den přináší nová nebezpečí, ale nakonec to zvládneme, ať je cena jakákoliv.‘‘
Zdroj: willypumkin.com (volný překlad příběhu)
Kulisy The Last of Us?
Pokud se na hru Potentia podíváme, můžeme ji na první pohled přirovnat k sérii The Last of Us. Odvážím si dokonce tvrdit, že z ní vývojáři brali většinu inspirace, mnoho aspektů hry je totiž nápadně podobných. Asi největším je samotné zasazení do postapokalyptického prostředí. Hned po pár minutách se ocitneme za zpěvu ptáků ve zničeném městě. Nechybí zde zrezivělé vraky aut ani opuštěné budovy prorostlé stromy. Podobná atmosféra na nás bude dýchat celou dobu, takže pokud máte rádi postapokalyptické prostředí, bude se vám zasazení líbit.
Když už jsem začal vizuální stránku, ta je v Potentii naprosto úžasná. Postapokalyptické prostředí zpracovali vývojáři na jedničku a díky tomu má hra i velmi dobrou atmosféru. Velmi dobře jsou zpracované také budovy nebo vraky aut, kterým nechybí sebemenší detaily. Nepodařilo se mi bohužel zjistit, jaký engine Willy Pumpkin použili, ale ať už jde o jakýkoliv, vizuální stránka je nejsilnější zbraní této hry a na indie titul jsem byl velmi mile překvapen.
Hra také běží bez nějakých velkých problémů. Snímky se držely stabilně bez propadů a za celou dobu mi ani jednou Potentia nespadla.Za povedené můžeme označit i cutscény, které jsou ve hře také obsaženy. Je zde ovšem jedno velké ALE! Vývojáři se zřejmě na vizuální stránku zaměřili na tolik, že úplně zapomněli na ostatní aspekty kvalitních her, které vytvářejí velká studia. O tom si povíme níže.
Náplň misí je striktně lineární a nezáživná. Většina úkolů se skládá z typu „dojdi z bodu A do bodu B‘‘. Občas dostanete za úkol vystřílet nepřátele a za nejvyšší vrchol považuji jednu misi, kde je potřeba opravit generátor. Ta je však bohužel jenom jedna.
Nepřátelé s mozkovou obrnou
Nepřátele mají také zřejmě rentgenový zrak, jejich oči vás dokážou odhalit i při opravdu mírném vykouknutí z úkrytu. Často i přesně vědí, kde vás hledat, takže ukrýt se před nimi je někdy až nadlidský úkol. Bez sebemenšího důvodu také naslepo střílí. Celková inteligence nepřátel je na opravdu mizerné úrovni a kazí to celkový zážitek ze hry.
Kritiky bohužel nemůžeme ušetřit ani délku hry, kterou můžete bez problému projít za 2 až 3 hodinky v závislosti na zvolené obtížnosti.
