Druhé díly, i v případě volných pokračování, dle mého mají syndrom, z něhož jsou jen dva výsledky. První je, že se počin topí v průměrnosti, většinou buduje prostor pro závěr, a reálně, je to jen lepidlo. Tím druhým ale je, že často, v případě nenavazujících sérií, se umí vyšvihnout, překonat první, a ukázat autorův rostoucí potenciál. Případ okradené alchymistky od autorky Markéty Forró skrze nakladatelství Gnóm je naštěstí tím druhým případem, kde je skutečně lepší, než její prvotina. Ostatně, jak sama autorka říká, a já tuto citaci rád opakuji, píše to, co by chtěla číst a nenachází v knihkupectvích, a mě tohle osobně zaplnilo nádherně mezeru na trhu. Fantasy detektivky jsou totiž boží!
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Markéta Forró
Václav Šlajch
Václav Šlajch
Gnóm
Pemmikan
288
černobílý
měkká
9,9 × 13,8 × 2,2
listopad 2025
978-80-88299-57-8
první
Zdroj: Gnóm.cz
Když barbar rozjíždí kariéru v Náchořečí
Náchořečí. To je to město, Náchořečí, to je ten hit. Kde se nachází jeden unikátní skleník, v němž jsou k nalezení ledajaké rostlinky od Žežhule srstnaté po Oplenku šarlatovou. Navíc jsou na místě patřícím Johaně Hojkové, alchymistce a dědičce (ano, dědičce, sama se tak představila). Bohužel se stane, že z onoho skleníku něco zmizí, a tak tuto „chemičku“ nenapadne nic lepšího, než se pokusit najmout si nějakého toho stereotypního barbara na ochranu. Tím se na scénu dostává Bellas, jenž ve městě úspěšně rozjíždí kariéru barda. Samozřejmě ho ale všechno zajímá, peníze potřebuje, a tak vezme svého bratra Efernase a rozjíždí se tu další případ.
Ústřední dvojice Bel a Ef, kterou už známe z knihy Případ mrtvého čaroděje, je tady mnohem jistější v kramflecích a chemie mezi nimi funguje na jedničku, ostatně jsou to barbartři. Jasně, nejsou to profesionálové, vyřešili ve své vsi jediný případ v Mizerné Lhotě, vraždu, kde jim pomáhala víceméně náhoda, než cokoliv jiného. Tady už normálně jedou, jako zkušení frajeři a mně se to moc, ale moc líbí.
Autorka totiž od prvního dílu udělala očividně velký krok kupředu. Nehraje se tu na náhodu, ale Ef s Belem vážně odvádí detektivní práci. Hledají stopy, mluví se všemi podezřelými a odhalují zápletku, která není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Ostatně, vždycky je nejsnazší hodit vše na zahradníka. Tady jde ale o výslechy a pozorování detailů. Jste součástí skutečné detektivky, ne jen fantasy, kde se umělec-učitel (ha švadlena-kytaristka) a bylinkář oddávají nějaké vedlejší činnosti. Tohle je zamotaný případ a autorka vás nenápadně vede k epickému finiši, kde si budete klepat na čelo, jak to že jste to s klukama neviděli. Musím říct, že ten proces je příjemný, viditelný a hmatatelný.
Zdroj: Gnóm.cz
Případ okradené alchymistky
Navíc je tu jedna velká přidaná hodnota ke kytičkám. Alchymie je zde vykreslena s láskou a dokáže jako obor zvláštně zaujmout. Dokonce musím přiznat, že mě nenapadá ani moc děl, kde by byl nějaký super alchymista hlavní postavou, vyjma osobních kampaní z Dračího doupěte. Opět připomenu, dokud nezjistím pravdu, že pevně věřím, že je autorka obrovskou fanynkou.
Navíc, co se týká bylinek, tv knize díky kresbě Václava Šlajcha najdete hned několik zajímavých kousků. Musím říct, že ty jeho černobílé kresby přidávají na určité realističnosti celému dílu. Jsou černobílé, vypadají jako starý herbář a tak nějak přidávají na celé atmosféře. Třeba když v knize otevřete Zverce křídlatého, jak byste si ho představovali? Já vám to řeknu. Přesně jako je nakreslený.
Samostatnou kapitolou je pak čtivost, protože autorčin rukopis vám nedovolí z knihy spustit zrak. Vyprávění odsýpá s lehkostí, nikde se nezadrháváte ve složitých souvětích, a i když čtete v polospánku, stále víte, o co jde. Bavila mě i přirozenost dialogů, kde nejsou slova jen tak vyplácávána do atmosféry a pro mě důležité, kočírovaný humor. Ten netlačí na pilu, ale spíš jen tak mile probublává pod povrchem. Celé je to namíchané s citem pro míru, kdy se poetické obrazy střídají s civilností tak akorát, abyste to zhltli jako perfektní jednohubku za celé odpoledne.
Zdroj: Gnóm.cz
Ty formáte jeden neobvyklý
Což bude asi i má jediná výtka. Kniha má necelých tři sta stran, a v normálním světě je to i běžná délka fantasy počinu. Jenomže, drahé děti, Případ okradené alchymistky má formát 9,9 × 13,8 × 2,2 cm. Co tím naznačuji? Je to prcek. Vyhovuje mi to? Ano, do kapsy, do auta, do kanclu, do vlaku, když vám spadne v posteli na obličej nebolí to. Jenomže příběhově je to tak dobře napsané a udělané, že to uteče jako léto páně 2025. Sakra rychle. Doufám tak, že další díl zde bude co nevidět, protože autorka se zlepšuje a mě to neskutečně, ale neskutečně baví.
Případ okradené alchymistky je ukázkovým příkladem toho, jak má vypadat pokračování. Markéta Forró vzala všechno, co fungovalo v jedničce, odhodila to nefunkční a servíruje nám dospělejší, promyšlenější a bylinkami provoněnou detektivku. Je to malá kniha s velkým srdcem, kde humor a napětí fungují v dokonalé symbióze a kde se z náhodných amatérů stávají skuteční detektivové. Tento kapesní formát potvrzuje, že nálepka „fantasy detektivka“ má v českých luzích a hájích své pevné místo, a pokud hledáte odpočinkové čtení, které vás pohladí po duši a zároveň donutí zapojit mozkové závity, tohle je jasná volba. Budete toho totiž chtít více a více. Jen si dejte pozor, ať ji neslupnete moc rychle, ta závislost na Náchořečí vzniká nebezpečně snadno.
