Odpovědět na tuto otázku není vůbec jednoduché. Záleží totiž, kdo se vlastně ptá, a co přesně má být to „ono“. Řada fanoušků se na tento seriál totiž dívá poslední roky čím dál více kriticky a názorové nůžky se rozevírají snad ještě více než ty sociální. Rick a Morty se na televizní obrazovky vrací už dvanáct let, jenže v případě několika posledních řad začíná převládat spíše negativnější konsenzus. Podle mnoha nespokojených fanoušků kvalita seriálu začala upadat někdy v letech krátce před pandemií covidu-19, což se projevuje na klesajících hodnoceních dílčích z epizod novějších sérií. Slabší díly se sice objevovaly už dříve, nyní však mají převažovat. Prý tvůrcům dochází dech i nápady a vesmírná dobrodružství už nejsou co bývala. Je to ale pravda?
Kontroverze tvůrců
Největší názorový rozkol se týká tvůrčí osobnosti Justina Roilanda. Roiland byl dlouhé roky spoluscenáristou a producentem seriálu, jenže před pár lety na povrch vyplavaly různé výpovědi údajně dokládající jeho nevhodné pracovní chování. Distribuční televize Adult Swim s ním následně úplně rozvázala spolupráci, jelikož byl obviněn z napadení a domácího násilí, přičemž některé jeho uniklé starší zprávy měly hraničit s pedofilií. Zkrátka proces pro Hollywood poměrně typický – před několika lety si ním prošel třeba i režisér James Gunn, který pro Marvel natočil trilogii Strážců galaxie a nyní svým Supermanem rebootoval DC. Na rozdíl od Gunna ovšem Roiland svoji kontroverzi neustál, a byť je i v nejnovější sérii uveden v titulcích, jeho tvůrčí i produkční vliv na seriál ustal patrně již před lety. U fanoušků se však probouzely obavy také proto, že Roiland daboval obě ústřední postavy (Ricka a Mortyho) i mnoho čistě epizodních postaviček. Diváci tak až do premiéry sedmé řady opatrně vyčkávali, zda se absence jednoho z předních tvůrců nezpochybnitelně podepíše na kvalitě scénáře i dabingu. A spolu s první epizodou sedmé série se jejich názory definitivně rozešly.
Zdroj: imdb.com
Nic není jako dřív – vše je při starém
Sedmá řada ve své polovině nečekaně ukončila jednu z hlavních příběhových linek, jež jinak epizodní strukturu seriálu provázela už od řady třetí. Závěr linky o Rickově variantě zvané Rick Prime patří mezi nejlépe hodnocené epizody, a navíc vytváří geniální paralelu s epizodu šestou z první série. V té zůstane Morty naprosto otřesen, když je nucen pohřbít sám sebe z jiné dimenze a zaujmout jeho místo předstírajíc, že se nic nezměnilo. Stejným duševním vyprázdněním si pak projde i sám Rick, když dosáhne svého cíle. Jenže situace je opačná – nezměnilo se de facto nic, ačkoliv se mělo změnit všechno. Seriál v obou případech použije shrnující montáž a stejnou píseň (Look On Down From The Bridge od Mazzy Star), ale výjevy, které doprovází, se mírně liší. Přeneseně tak reflektuje i vnímání seriálu komunitou. Pro jeden tábor se totiž cosi nevratně změnilo, což mělo vést ke stále narůstajícímu množství průměrných či dokonce podprůměrných epizod. Ano, některé díly si slabší hodnocení skutečně zasloužily, ovšem takový byl standard již od začátku. Rick a Morty staví hned na několika druzích humoru, a tudíž není možné, aby všechny epizody sednuly všem druhům diváků.
Návrat k novým kořenům
Obecně lze říct, že se v seriálu vyskytují tři, vzájemně se překrývající druhy epizod. Prvně epizody parodující nějaký narativní nebo vědecko-fantastický/fantasy koncept formou oddělených dobrodružství, po jejichž návratu bažila komunita. Na ty se osmá série soustředí poměrně výrazně, byť nutno uznat, že příležitostně krapet křečovitě či s dojmem seberecyklace. Dále dostávaly prostor (někdy i vícekrát za sérii) tzv. lorové neboli kanonické epizody, které posouvaly kupředu delší příběhové linky a budovaly fikční svět seriálu. Tyto epizody patří mezi ty nejoblíbenější, a to i přesto, že tvůrci Rickovými slovy souvislejší vyprávění spíše odmítají. Jejich výhoda spočívala v tom, že seriálu dávaly nějaký uchopitelný rámec, k němuž bylo možné vztahovat divácká očekávání. Jenže kam teď Rick a Morty dějově směřují moc jasné není. A nakonec se postupně začalo objevovat čím dál více epizod soustřeďujících se na rozvíjení samotných postav, v nichž do popředí vystupuje charakterový vývoj. Právě tyto epizody pak vystihují tu nejzásadnější změnu, k níž v seriálu došlo. Nebyla to změna v dabingu, jelikož noví dabéři odvádějí práci více než dobrou. Nebyl to odklon od klasických dobrodružství, protože k němu vlastně ani nikdy nedošlo. A nebylo to ani jakési domnělé zinfantilnění humoru, což je docela bizarní výtka, jelikož se ještě před lety tu a tam tvrdilo, že člověk musí mít vysoké IQ, aby Ricka a Mortyho mohl chápat. Pravda, dané díly nových sérií skutečně pokulhávají, nejčastěji právě kvůli nedostatečné funkčnosti svých ústředních konceptů, kdy epizody o skládkové dimenzi, vyčpělosti Zacka Snydera a Jamese Gunna nebo o společenské revoluci na vesmírné lodi zkrátka kloužou pouze po povrchu a svůj hlavní gag místo rozvíjení jen opakují.
Zdroj: imdb.com
Ovšem nic z toho Ricka a Mortyho nezměnilo v té největší míře. Kdepak, seriál se vrací ke svým zavedeným kořenům, ale od svých začátků se liší v tom, že sledované postavy jsou tak trochu někým jiným. Napříč všemi dosavadními osmi sériemi docházelo k jejich vývoji, zejména u Ricka. Tvůrci prostřednictvím jeho příběhu popisují neustálý boj s depresí a alkoholismem, odmítání odpovědnosti, cynismus a nihilismus. Rick a Morty je pak seriálem, jenž návaznou serialitu sice opakovaně „odmítá“, avšak v rovině vztahů a charakterového vývoje ji výrazně využívá. Dává tedy smysl, že i když povaha dobrodružství zůstala v jádru stejná, jejich protagonisté stejní nejsou. Rick už prostě není tím toxickým a zapšklým člověkem tyranizujícím své blízké. A právě tohle se evidentně mnohým divákům nelíbí, neboť tento soubor vlastností považovali za klíčový. Ohlasy těchto jistých fanoušků tak působí poněkud schizofrenně – chtějí změnu, protože dobrodružství Ricka a Mortyho už nejsou co bývala, ale jakmile na změnu dojde, tak už to není „ono“?
Osmá řada seriálu Rick a Morty se pro mnohé může jevit jako zklamání. Přitom nabízí přesně to, co fanoušci požadovali: návrat ke klasickým epizodním dobrodružstvím. Metafikční komentář se vymyká únosným mezím jen výjimečně a celková atmosféra seriálu zůstává stejná. Na druhou stranu humor a epizodní náměty občas působí příliš jednoduše a v porovnání s jinými díly místy postrádají výraznější originalitu.
