Kniha Říše upíra od Jaye Kristoffa představuje monumentální dílo temné epické fantasy, v němž se mísí prvky hororu i gotiky. Českého překladu se ujalo nakladatelství CooBoo. Kniha na první pohled zaujme nejen svou mohutností, ale také nádhernou obálkou a černobílými ilustracemi, které umocňují syrovou atmosféru příběhu. Jay Kristoff v tomto rozsáhlém eposu spojuje vampýrskou legendu s melancholickou zpovědí člověka, jenž prožil konec světa a přežil jen proto, aby o něm mohl vyprávět.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Žánr:
Počet stran:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Jay Kristoff
nakladatelství CooBoo
Albatros Media
fantasy
800
pevná
červen 2022
978-80-7661-516-8
první
Zdroj: Albatros Media
Svět bez Slunce a boj o přežití
Říše upíra se odehrává ve světě, v němž Slunce před několika lety zhaslo a noc pohltila celé lidstvo. Upíři, kteří dříve žili skrytě ve stínech, se chopili moci a přetvořili svět v krvavou říši, v níž lidská existence stojí na hraně. V tomto temném chaosu sledujeme Gabriela de Léona, posledního člena svatého Stříbrného řádu, organizace, která kdysi chránila lidi před nočními nestvůrami a udržovala zbytky pořádku ve světě, kde světlo téměř zmizelo.
„Přemýšlel jsem, jak se lidé jako on stávají takovými netvory. Jestli to je třeba následkem toho dlouhého času – potřeba hýčkat si stále temnější choutky, jenom aby zaplašili dotírající nudu věčnosti. Ale když žiješ dlouho a dost dlouho se koukáš na duše obyčejných lidí, vidíš, že Danton se ve skutečnosti nijak neproměnil. Jenom ho nesvazovaly následky jeho činů. Dej někomu moc, aby mohl dělat, cokoli se mu zamane, a zachová se přesně jako on. To je to strašlivé – že jediné, co některým lidem brání páchat příšerné věci, je vědomí, že by jim to pak nemuselo projít.“
Vyprávění je rozděleno do tří časových rovin, které se navzájem prolínají a postupně odkrývají Gabrielovu minulost i přítomnost. V současnosti je Gabriel zajat upíry a nucen vyprávět svůj životní příběh upírovi – kronikáři, což mu dává příležitost ohlédnout se za vším, čím si prošel. V minulosti se pak střídají dvě linie: první sleduje jeho dětství, příchod do Stříbrného řádu v San Michon a první boje proti nestvůrám; druhá se zaměřuje na setkání se starou přítelkyní Chloe a na jeho začlenění do společenstva, které se rozhodlo vyhledat grál, legendární artefakt, jenž má podle pověstí přivést světlo zpět do temného světa.
Díky této kombinaci časových rovin Kristoff vytváří komplexní a napínavé vyprávění, které postupně odhaluje, jak Gabrielovy osobní ztráty, vztahy i rozhodnutí ovlivnily osud celého lidstva. Čtenář tak nejen sleduje epické bitvy a temné dobrodružství, ale zároveň získává hluboký pohled na vývoj hlavní postavy a její vnitřní konflikty.
Zdroj: Albatros Media
Gabriel, Dior a společenstvo grálu
Srdcem příběhu je Gabriel de Léon, muž, který kdysi býval hrdinou, ale už dávno se tak nevnímá. Jeho život je mozaikou ztrát, vin a rozhodnutí, která ho připravila o všechno, co miloval. Gabriel je typ postavy, kterou si nejde jednoduše oblíbit, je lidský, zranitelný, plný hněvu i soucitu. Kristoff z něj vytváří hrdinu balancujícího na hraně mezi světlem a temnotou, člověkem a monstrem.
V průběhu vyprávění se objevují další výrazné postavy, které formují Gabrielovu cestu. V klášteře San Michon poznává Aarona, který je stejně jako on novicem, a také Šedorukého, svého přísného, ale moudrého mistra. Právě zde se setkává také s Astrid, dívkou, která se stává jeho láskou a zároveň symbolem všeho, co měl, ale ztratil. Jejich vztah je tragický, hluboký a zásadní pro pochopení Gabrielovy osobnosti i jeho motivace.
Druhá dějová linie, spojená s hledáním grálu, přináší nové postavy i dynamiku. Objevuje se Chloe, kterou Gabriel zná už z časů v San Michon, ale především Dior, jenž se na první pohled jeví jako mladý, nafoukaný šlechtic, který Gabriela spíš provokuje než inspiruje. Postupně se však ukazuje, že tato postava v sobě skrývá mnohem víc, než se zdá, a její úloha v celém příběhu bude klíčová.
Temná epika, která nenechá vydechnout
Jay Kristoff je autor, který se nebojí silných výrazů, emocí ani krve. Říše upíra je temné fantasy, které se nevyhýbá vulgarismům ani detailním popisům, a přesto působí mimořádně čtivě. Kristoffův styl je bohatý, temný a nesmlouvavý, dokáže napsat odstavec, který zní jako kázání, a hned poté větu, která bodne přímo do srdce. Jeho jazyk je nabitý emocemi, symbolikou i biblickými odkazy, a přesto nikdy nepůsobí těžkopádně.
„Nenávist k tomu, co se z mojí sestry a Juliety nakonec stalo. Vůči tomu, co jim tohle udělalo. Ale ze všeho nejvíc jsem nenáviděl myšlenku, že takhle si je budu už navždycky pamatovat. Ne Julietin ukradený polibek pod těmi umírajícími stromy. Ne Améliiny vyprávěnky na dobrou noc. Ale tohle. Obě klečící na všech čtyřech, chlemtající z bláta krev, jako by to byli vyhladovělí psi. V tu chvíli jsem neznal nic než nenávist. Všechny její přísliby i moc.“
Čtení Říše upíra není jednoduché, Kristoff se nikam nežene a jeho svět je natolik propracovaný, že vyžaduje plnou pozornost. Zároveň se ale v příběhu neustále něco děje. I přes téměř osm set stran textu nemá čtenář čas se nudit, děj plyne od jedné akce ke druhé, střídají se bitvy, osobní dramata i chvíle ticha, které mají stejnou sílu. Každá kapitola má svou váhu, každé rozhodnutí postav své důsledky. Kristoff dokáže pracovat s tichem i brutalitou, se zoufalstvím i vírou. A i když je svět bez Slunce pochmurný, z jeho stránek prosvítá cosi jako naděje, malá, tvrdohlavá jiskra, která se odmítá nechat uhasit.
Důležitou součástí příběhu jsou také černobílé ilustrace, které knihu provázejí od začátku do konce. Nejsou jen ozdobou, ale nedílnou součástí vyprávění, podtrhují temnotu i atmosféru světa. Každý detail, od prostředí po postavy, je vykreslen s pečlivostí, která dodává příběhu hloubku a tajemno. Ilustrace dokáží zachytit to, co se slovy jen těžko popisuje – bolest, víru i zkázu. Přes svou černobílost působí neuvěřitelně živě a nenápadně doplňují text, jako by se staly vizuální ozvěnou Gabrielova vyprávění.
Kniha, která zůstane v mysli dlouho po dočtení
Říše upíra je knihou, která vás pohltí, pokud jí to dovolíte. Je temná, bolestivá a plná ztrát, ale také nádherně napsaná. Gabriel de Léon je typ hrdiny, který se vám zarývá pod kůži, nedokonalý a lidský. Dior, Astrid, Chloe, celá Stříbrná garda tvoří svět, v němž má každá postava svůj příběh a žádná smrt není bez významu.
Kristoff vytvořil vampýrský epos, který má daleko k romantickým příběhům o upírech. Je to kniha o víře, o hranicích lidskosti a o tom, že světlo může existovat i v té nejhlubší tmě. A přestože některé části působí krutě, nikdy nejsou prázdné, všechno má svůj účel, všechno směřuje k jednomu cíli: pochopit, co z člověka dělá člověka, i když se svět změnil v peklo.
Říše upíra rozhodně není kniha pro každého. Vyžaduje čas, pozornost a, přiznejme si, také dost silný žaludek. Kristoff se nebojí ukázat svět v jeho nejkrutější podobě a čtenář musí být připraven na temnotu, ztráty a násilí, které zasahuje do každého kouta příběhu. Přesto pro ty, kdo milují temné, epické a citově silné fantasy, je to zážitek, který se jen tak nezapomíná. Po poslední stránce zůstane ticho. Čtenář má pocit, že prošel něčím větším než jen příběhem. Prošel světem, v němž se lidskost střetává s monstry, víra i zoufalství mají stejnou váhu a i v nejhlubší tmě může prosvítit jiskra naděje. A právě tento pocit, potřeba vracet se zpět, číst znovu a objevovat detaily, které si člověk při prvním čtení neuvědomil, dává Říši upíra sílu stát se knihou, která vás bude pronásledovat ještě dlouho poté, co zavřete poslední stránku.
