Počin, který je na první pohled možná až lehce přehlédnutelný. Nenabízí rychlou akci, dramatické zvraty ani košaté příběhové větve. Místo toho přináší těžkou techniku, bláto, štěrk a desítky hodin pomalé, ale soustředěné práce na budování silnic (kdo by to podle názvu řekl, že). Zní to jako něco, co byste očekávali od specializovaného simulátoru pro nadšence do bagrů. Jenže právě tady RoadCraft překvapuje. Nejde jen o technické detaily a věrnou fyziku, ale o celkový herní zážitek, který je tichý, pokorný a mimořádně uspokojivý. A především: Je to výjimečně dobře navržená hra.
Pociťte sílu a váhu techniky
Tam, kde většina titulů měří význam hráčových činů v životech, planetách nebo celých civilizacích, RoadCraft pracuje v milimetrech a newtonech. Nevyvážíte správně základní vrstvu z hlíny? Celá silnice se musí znovu předělat. Zvednete betonové panely bez zajištění jeřábu? Převrhnete se a zastavíte celou stavbu. Hra odměňuje preciznost, trpělivost a schopnost přizpůsobit se přírodě – a právě proto působí víc jako survival než běžný simulátor. Každý drobný úspěch je tu draze vykoupený a hluboce uspokojující.
Důležité je tak uvědomění, že tu není příběh, ale neuvěřitelná herní smyčka, v jejímž jádru je to skutečné, opravdové řemeslo. Je to vlastně o učení se s nástroji. Písek nejprve navozíte náklaďákem, pak ho srovnáte buldozerem, položíte asfalt a stlačíte parním válcem. A zatímco první pokusy jsou toporné a výsledek hrbolatý, po několika projektech přichází zlom – proces se stane instinktivním, plynulým, téměř meditativním. Tady se skutečně zlepšujete. Nikoli zvyšováním levelů, ale navyšováním vlastních dovedností.
A právě proto se titul časem stává meditací. Můj osobní odhad je přibližně 60 hodin. Opakování nevede k únavě, ale k plynulosti. Každý nový projekt vás nenutí učit se nové ovládání, ale zdokonalit se v tom stávajícím. Je to jako ruční práce nebo tradiční řemeslo – čím víc opakujete, tím víc vnímáte detaily, které vám dřív unikaly. Výsledkem není jen silnice ve hře, ale i reálný pocit růstu. Není to crafting hra ve smyslu „co jsem postavil“, ale „jak jsem se zlepšil“. A to je mnohem silnější zážitek než jakýkoli systém vývoje postavy.
Zdroj: IGDB.com
Roadcraft totiž vsadil na fyziku
Modely vozidel a fyzika jsou vynikající. Každý stroj se chová přesně tak, jak byste očekávali – těžkopádně, s odporem, s nuntostí být opatrný. Pokud opomenete aktivovat stabilizátory, auto se převrhne. Pokud podceníte sklon cesty, náklad se vysype. Ale zároveň nejde o bezduchý simulátor, který by vás trestal za každou chybu. Hra se snaží o realističnost, ale nikoli o šikanu.
Kouzlo Roadcraft totiž spočívá ve vyváženosti. Tam, kde by jiný simulátor trval na maximální preciznosti, Roadcraft ví, že hráč potřebuje proud hratelnosti. Proto jsou tu drobné herní zkratky, které nezničí iluzi, ale ulehčí tempo. GPS navigace, přehledné instrukce, možnost restartu bez postihu – to všechno ukazuje, že vývojáři myslí na hráče. A díky tomu je i ta nejtěžší operace v blátě vlastně zábavná a přístupná. Realismus tu není modlou, ale prostředkem. A já to miluji!
Upřímně, když vezmu to velice snadné a přístupné ovládání, kdy gamepad je pomalu povinností, tak jsem v šoku s tím, jak se s titulem člověk dokáže sžít. Víte, jak se dnes mluví o good feeling literatuře? Tohle je good feeling hra. Nejspíš to opakuji od začátku až moc často, ale ono jde vážně o vás a vaši preciznost. Trpělivost a ochotu se něco učit. Není to budovatelská strategie, ale je to o budování a touze něco udělat. Pokládat s jeřábem trubky je skvělé, jezdit s válcem, bagrem. Někdo by možná řekl, že hrát si na práci s těžkým strojem je stejně hraní si na práci, ale Saber Interactive to vážně zvládl a udělal to extrémně přístupné. Nehledě na to, že se mi povedlo několikrát propadnout s náklaďákem, vyprošťovat ho bagrem a nakonec zapadnout i s ním.
Zdroj: IGDB.com
A pak je tu ten vrchol v kooperaci
Mám pocit, že jsem to snad nikdy neřekl, ale kooperace je tu božská. Pokud máte alespoň dva další kamarády, donuťte je, ať budují s vámi. Každý si sice můžete dělat na svém, ale ty momenty postavené na komunikaci, porozumění a spolupráci, kdy se po několika hodinách můžete pochválit s výsledkem, jsou tak strašně moc uspokojivé. Hezky jedno za druhým a hlavně makat s někým a nakonec se projet na silnici. Jen tedy vtip „musíme to opravit“ jsem řekl tolikrát, až jsem se za sebe styděl.
Vizuálně je titul zasazen do prostředí, která na první pohled nepůsobí výjimečně – hory, lesy, rozblácené silnice, ruiny. Jenže právě jejich obyčejnost vytváří tiché drama. Každé místo je výzvou. Stáváte se součástí světa, který byl zničen přírodní katastrofou a vaší rolí není zachránit lidstvo, ale položit základy pro návrat k normálu. Pocit smysluplnosti je hluboký, i když minimalistický. Nepomáháte hrdinům, ale komunitám. Nestavíte silnice pro skóre, ale pro budoucí spojení osad. Jednoduché, geniální a hrozně uspokojivé.
Zvuková stránka je možná nenápadná, ale klíčová pro celkový zážitek. Nečekejte bombastický orchestr ani dramatické motivy, které by doprovázely každé roztočení kol. Namísto toho se sází na věrný technický zvuk – motory, převodovky, brzdy a hydraulika zní přesně tak, jak byste čekali od těžké stavební techniky. Hluboké dunění dieselových motorů má v sobě hmatatelnou váhu, a když rozjíždíte naložený náklaďák do kopce, cítíte odpor nejen na volantu, ale slyšíte ho i v každém vrnění a škubnutí stroje. Navíc ambientní zvuky pak vytvářejí autentické kulisy izolace – jemný vítr v korunách stromů, cvrlikání ptáků nebo praskání větví pod koly vozidel. Hudba v tradičním slova smyslu tu prakticky chybí, ale není to chyba – spíš záměr. Ticho tu funguje jako designový nástroj a zatraceně dobře, nevím co vyčítat.
Zdroj: IGDB.com
Chyby tu ale jsou… bohužel…
Ani Roadcraft se nevyhne drobným vadám. Uživatelské rozhraní je místy zahlcené, a některé úkoly nejsou úplně intuitivní – občas se musíte pokusit na třikrát, než pochopíte správné pořadí jednotlivých kroků. Umělá inteligence konvojů je rovněž místy zrádná – náklaďáky se umí zaseknout, narazit do sebe, nebo zůstat stát na místě bez zjevného důvodu. Tyto neduhy ale nelze označit za fatální. Spíše jde o záležitosti, které se dají ladit a s nimiž se dá žít.
Největší kámen úrazu bude ale už mnou několikrát omílaná trpělivost. Ačkoliv zlepšování v ovládání strojů působí uspokojivě, chybí větší variabilita prostředí a úkolů – většina map má podobný vizuální ráz a hlavní činnost se točí stále kolem stavby cest. Někdy by se hodil větší prvek překvapení, nebo dramatická změna situace. Třeba skrze dynamické počasí, poruchy strojů nebo více simulované interakce se zázemím stavby. Nakonec vážně hrozí, že se přestanete ptát, ale prostě si jen „žijete.
Roadcraft je titul, který neohromí každého – ale kdo mu dá šanci, toho odmění zážitkem, který se v herním světě vyskytuje jen zřídka. Není to hra o vítězství, ale o řemeslné práci. O přesnosti, pokroku. Pokud vás baví sledovat, jak se z chaosu stává řád, jak se z bláta stává silnice, a jak se z vás stává lepší hráč, tady to máte. V době, kdy hry často přetékají obsahem a přesto nedokážou zanechat stopu, je Roadcraft osvěžujícím návratem k jednoduchosti a soustředění. Každý projekt má začátek, průběh a výsledek – a ten výsledek tu má váhu. A nakonec můžete prostě říct, tak tohle jsem udělal já.
