Existuje jen málo věcí, které v digitálním světě přináší takový pocit svobody, jako je parkour. Ten plynulý, rytmický tanec přes překážky, kde se městské prostředí mění v jedno velké hřiště, je ztělesněním cool faktoru. Přesto je her, které se soustředí čistě na tuto disciplínu, jako šafránu. Rooftops & Alleys: The Parkour Game přichází s ambicí zaplnit tuto mezeru a nabídnout zážitek ve stylu Tony Hawk's Pro Skater, jen bez skateboardu. Je to hra postavená na jediném pilíři, a to radosti z pohybu.
Těžce vydřená plynulost
Rooftops & Alleys je hrou s filozofií snadné hrát, těžké mistrovsky ovládnout. Hra vás nesvazuje žádným příběhem ani nepřáteli. Jde tu čistě o pohyb, triky a překonávání překážek. Na rozdíl od her jako Assassin's Creed, kde stačí držet jedno tlačítko pro automatické přeskakování, zde má téměř každý pohyb svůj vlastní, unikátní a promyšlený vstup. Naučit se plynule řetězit skoky, skluzy, kotouly, přemety a běhy po zdi vyžaduje čas, trpělivost a svalovou paměť (tuny svalové paměti, 8× denně 30×).
Samotné ovládání je totiž komplexní a v prvních hodinách budete trávit více času na zemi v ragdoll (řekl Google) pozici než na nohou. Jakmile vám však ovládání přejde do krve, ten pocit, kdy se vám podaří bezchybně propojit sérii triků do jednoho ladného pohybu, je nesmírně uspokojivý a euforický. Jen dodám, hrajte na ovladači, je to daleko ale daleko snazší. Klávesnice je utrpení, nepřítel, fuj, zlo. Nevím, jak moc proplétáte prsty vy, ale není to vhodné.
Pro sólového hráče nabízí Rooftops & Alleys: The Parkour Game zoufale málo obsahu. K dispozici je pouze pár map, které jsou sice designově povedené a nabízejí dostatek prostoru pro kreativní pohyb, ale jsou zoufale prázdné a statické. Chybí zde jakékoliv NPC postavy, příběhové mise nebo zajímavé vedlejší aktivity, které by vás motivovaly k průzkumu. Jedinou strukturovanou náplní jsou výzvy v podobě časovek a trikových závodů, které se však rychle opakují a brzy ztratí své kouzlo. Upřímně, vážně začněte na tom trajektu mezi kontejnery, protože to je lekce do života.
Zdroj: IGDB.com
Rooftops & Alleys: The Parkour Game ožívá multiplayerem
Zatímco sólová hra tak rychle upadne do stereotypu, multiplayerová hra je místem, kde počin konečně naplno zazáří. Hra podporuje sezení až pro čtyři hráče, kteří mohou buď volně trénovat a objevovat mapy, nebo se pustit do soutěžních režimů, jako je hra na babu nebo dones vlajku. Právě v těchto frenetických honičkách s ostatními hráči se naplno projeví síla propracovaného pohybového systému. Najednou každá hrana, zábradlí a zeď získává taktický význam a vy musíte využít všechny své dovednosti na maximum.
Navzdory uspokojivé hloubce trpí ovládání občasnou nespolehlivostí a nepřesností. Není neobvyklé, že postava neprovede přesně to, co jste zamýšleli. Kupříkladu místo běhu po zdi začne šplhat, nezachytí se hrany, nebo hra špatně zaregistruje váš příkaz. Tyto momenty frustrují, zejména při plnění náročných časových výzev. Největším prohřeškem hry je však naprosto nedostatečný tutoriál. Hra nabízí jen pár velmi krátkých a povrchních lekcí, které vynechávají klíčové mechaniky a nechají vás, abyste si je objevili sami. Můj první průběh začal saltíčkem a velkým drsným pádem a nepomohl tomu ani můj frajerský spoluholub (ano, vážně holub), pomocí nějž jsem si trackoval terén. Mimochodem, taky umí triky.
Upřímně, v nějaké kombinaci hratelnosti a ovládání zde dominuje ten pocit toho obrovského zážitku a slow motion, když si lámete kotníky, skočíte při backflipu hlavou do bendy a nebo prostě spácháte nějaký epický fail. Reálně, jestli znáte Fail Nation, tak Failkour by mohl být další geniální cesta. Počin je nádherně realistický a trestá za hlouposti. Pád z deseti metrů je prostě konec, nee oklepat se a běžet dál, tohle není Okrsek 13.
Zdroj: IGDB.com
Skvělý vizuál i plynulost
Vizuálně má hra čistý, jednoduchý a místy až sterilní vzhled. Prostředí jsou přehledná a funkční, byť postrádají výraznější uměleckou identitu nebo detaily, které by je učinily zapamatovatelnými. Tím nejlepším na celé prezentaci jsou jednoznačně animace postavy. Každý skok, přemet a dopad je neuvěřitelně plynulý a působí (pokud zrovna nenarazíte do zdi) realisticky a bez námahy. Na technickou stránku vážně neřeknu ani jedno křivé slovo.
Naopak zvuková stránka je velkým zklamáním. Hudba je jednoduše sterilní. Nevýrazná a rychle se oposlouchá, takže ji pravděpodobně brzy ztlumíte a nahradíte vlastním playlistem. Což mimochodem doporučuji, na jedné nejmenované stránce na pouštění videí je těch mixů docela solidní množství a výběr je na to vhodnější. Nehledě na to, že pak frajeříte v rytmu hudby.
Rooftops & Alleys je neuvěřitelně návyková, ale těžká hra. Jádro hratelnosti samotné komplexní a na dovednostech založený parkour je nesmírně uspokojivý, jakmile překonáte vysokou vstupní bariéru a nepřehledné ovládání. Bohužel, tento skvělý pohybový systém je zasazen do prázdného světa, který pro sólové hráče nenabízí téměř žádný obsah ani motivaci k dalšímu hraní. Hru tak zachraňuje pouze překvapivě zábavný multiplayer, kde se honičky s přáteli stávají vrcholem zážitku. Pokud zoufale hledáte nový extrémní sport a máte k sobě partu kamarádů, Rooftops & Alleys vám může nabídnout pár zábavných večerů. Samotáři by se však měli poohlédnout jinde. Hlavně si však připravte dostatek hodin tréninku.
