Rychlá 8 – logika předčí rychlost

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Kdyby osmička nadnášela, byla by Rychlá 8 naprosto fantastickou hrou na postřeh. Bohužel rovnou ze začátku zklamu většinu potenciálních hráčů. Jedná se o logickou skládačku, ve které se projevuje nejenom štěstí hráče, ale především jeho bystrá mysl, která společně s rychlými prsty dokáže utvořit všechny potřebné obrazce nutné k vítězství. K nám hru přineslo oblíbené vydavatelství Dino a určitě neudělalo krok vedle, protože se ve hře vyřádí jak mladí, tak starší hráči. Ostatně dostat celou rodinu k jednomu stolu si myslím, že byl hlavní záměr tvůrce hry Joana Dufoura. Tedy pokud upustíte od toho, že se jedná o starý upravený hlavolam Patnáctka.

Polepení před první hrou, naprosto nenáročná příprava

Hra obsahuje 52 různých karet s mapkami, které budete během hraní tvořit, čtyři desky pro maximálně čtyři hráče, tři bodovací karty a pravidla. Nejdůležitější součástí jsou ale čtyři sady po osmi elektronech. Celkem je tedy ve hře 32 elektronů – dvanáct modrých, osm žlutých, čtyři červené, čtyři fialové a čtyři zelené. Každý hráč před začátkem hry obdrží tři modré, dva žluté, jeden červený, jeden fialový a jeden zelený. Jednoduché, že?

Můj problém před prvním hraním ale bylo si všechny elektrony nalepit. Dostanete na ně krásné plastové žetonky, do kterých se jednoduchou samolepkou nalepí elektron. Práce je to sice pouze tak na deset minut, nicméně je to stále zdržovačka před první hrou, kde se seznamujete s velice jednoduchými pravidly.

Po nalepení pak před každou hrou zbývá dát každému hráči výše zmíněné potřebné množství a můžete se pustit do hraní.

S přáteli je to o rychlosti

Hra Rychlá 8 má dvě herní varianty. Můžete hrát buďto sólo, nebo s přáteli. Nebudu lhát, rozhodně je daleko lepší to hrát na plný počet hráčů, tedy čtyři, než sám nebo pouze ve dvou hráčích. Pokud jste v plném počtu, skutečně vynikne onen název hry. Cíl je totiž naprosto jednoduchý, poskládat posouváním elektronů do volné mezery v mapě dané elektrony do obrázku, který vidí hráči před sebou.
Obrázek totiž neskládáte po jednom na čas (ačkoliv když si budete chtít hru sami vylepšovat, je to také možnost), ale všichni čtyři najednou stavíte obrazec, který je na jedné z vyložených karet před vámi. Jakmile jeden z hráčů obrazec dostaví, měl by zařvat (podle mého nejmladšího brášky co nejhlasitěji, nejzřetelněji, s bouchnutím ruky do stolu a vypuštěním novoročních raket do vzduchu) heslo „Osma“. Všichni hráči se v tu chvíli zastaví, zkontrolují ukřičeného hráče, zda má opravdu poskládáno správně, a pokud má, vezme si kartu s obrazcem. Získává tak bod. Jakmile ale kartu vezme, pod ní se objeví další obrazec a po odstartování je hned na čase vaši herní desku přeposouvat do nové podoby.
Předložek je přes padesát, a teprve když jsou všechny dokončeny, je na čase posbírat body a vyhodnotit vítěze. Všechny kartičky mají hodnotu jednoho bodu, vyjma dvouhvězdičkových, ty jsou za dva body, a ve chvíli, kdy je počítání ukončeno, vítězí hráč s nejvíce body. Jednoduché a bez komplikací. Celá hra zabere ani ne patnáct minut, pokud skládáte jak zběsilí. Nejste-li zvyklí na jednoduché matematické úlohy, stejně padnete vyčerpáním.

Sám proti sobě je zase o logice

Sólo varianta je taková zvláštní, nicméně jí to neubírá na zábavnosti. V té si to můžete rozdat sami proti sobě do pouhých čtyř minut (jak říkají pravidla). Zde skládáte elektrony na desce s cílem napodobit sloupec nebo řádek tvořený kartami dle vlastního výběru. Těch je celkem devět a vy je rozmístíte před sebe do čtverce 3 x 3. Do hry vstupuje navíc ještě připomínkový žeton.
Hraje se prakticky stejně jako při normální hře, jenom se musíte snažit napodobit co nejvíce karet v co nejkratším časovém úseku a skládat je pomoci jednoho ze čtyř předem vybraných tvarů, tedy kruhu, kříže, hvězdy nebo čtverce.
Na konci celé sólo hry se pak počítají body. Ty se dělí krásně do šesti různých kategorií – Tachyon, Foton, Neutrino, Elektron, Kvark, a pokud získáte více než 32 bodů, Gluon. Výsledek se pak s datem zaznamená do bodovacích karet a jednoho dne, až bude karta plná, si vyhodnotíte, zda jste se zlepšili, nebo ne.

Rychlá 8 má jednoduchý mechanismus, který se ale dá naučit

Pokud vás děsí ono logické myšlení, tak nemusí. Celý mechanismus se dá velice rychle naučit a brzy si budete skládat všechny potřebné tvary, ani nad tím nebudete muset přemýšlet. Do toho je hra velice vizuálně přitažlivá a všechny různé barvy elektronů se svojí zvláštní tváří v podobě smajlíka lákají každého hráče.
Celková dynamičnost je pouze příjemným bonusem celé hry, bohužel vynikne skutečně až v plném počtu hráčů. Tikající časomíra v sólo hře není dostatečným lákadlem, nicméně na procvičování velice příjemně zabaví. Navíc se mezi sebou mohou měřit i děti a dospělí najednou, kdy pro dospěláky sice hraje výhodu zkušenost, ale pro mladší ročníky zase obrovská rychlost, se kterou jsou schopny zkoušet skládat předložené obrázky.
GP uvozovky

Rychlá 8 je velice příjemnou a jednoduchou hrou pro všechny ročníky, které si můžou jednoduše konkurovat. Příjemný vizuál a velice snadná hratelnost hru pouze a jen podtrhují. Bohužel, jak by řekl klasik: „Něco tomu chybí.“ Pokud čekáte nějakou super pecku, u které se budete s přáteli štěkat a kde se v sólo hře zabavíte navěky, budete možná i lehce zklamáni. Navíc pokud chcete hrát sami, kupte si radši ten starý hlavolam Patnáctku.

Klady

neustále se měnící obrázky
procvičování logického myšlení
příjemná dynamika hry
rychlá herní doba
sólo varianta
lahodný vizuál

Zápory

hra vynikne spíše ve více hráčích
přepracovaný známý námět
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn