S tématem smrti se nikdy nepracuje snadno. I když je neodmyslitelnou součástí našich životů, každý si potají v koutku duše přejeme, aby se nás to nikdy netýkalo. Jenže nemáme šanci utéct ani se skrýt. Nemáme šanci bojovat, a už vůbec ne vyhrát. Nakonec všichni jednou budeme muset světu říct sbohem, ale svým způsobem budeme žít dál ve vzpomínkách ostatních. Jací jsme ve skutečnosti byli, může být však naprosto odlišné od toho, jak si nás budou pamatovat. Jak nejlépe posunout depresi na úplně nový level než jednohubkou od nakladatelství Crew s názvem Sbohem, Eri, v níž se na happy endy rozhodně nehraje.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Tacuki Fudžimoto
Tacuki Fudžimoto
Tacuki Fudžimoto
Crew
Romantické
Michala Kropáčková
204
černobílý
brožovaná
128 × 182 mm
únor 2024
9788076793828
první
Zdroj: Crew
Chci, abys mě natáčel až do poslední chvíle
Júta k narozeninám dostal mobil. Význam ovšem netkví v tom, co byste si na první dobrou pomysleli. Jútova matka je totiž smrtelně nemocná a přeje si zaznamenat své poslední chvíle na tomto světě. Z desítek hodin nahrávek nakonec vznikne studentský film završený obří explozí nemocnice odkazující na způsob, jakým se Júta vyrovnal se ztrátou blízké osoby. Jeho vize dramatického zakončení s dotykem speciálních efektů v postprodukci se však nesetkala se vřelým přijetím a posměšky či kárání otce na sebe nenechaly dlouho čekat. Když se člověk dostane na hranici svých psychických možností, lehce začne uvažovat o sebevraždě. Náhlé setkání s dívkou jménem Eri však pomohlo zvrátit katastrofu a přinutit Jútu vnímat svět z trochu jiné perspektivy. Ztracený chlapec díky Eri zabředne do kouzel kinematografie a společně vymyslí nový film, který všem vytře zrak. Jenže Eri má tajemství, a to ne jen tak ledajaké.
Příběh v díle Sbohem, Eri je plný bolesti a ukazuje křehkost lidského života bez obalu a příkras. Natvrdo vás donutí ke konfrontaci s krutou realitou, ve které není život žádnej med. Malým vytržením ze skutečnosti je ždibíček přimíchané fantazie. Od autora běsnícího ďábla s motorovou pilou lovícího jiné ďábly se ani nedá čekat, že by si odpustil krapítek toho nadpřirozena. Znalci už ví, nováčci na sebe hledí tázavými pohledy. Za Sbohem, Eri stojí autor slavného Chainsaw Mana, Tacuki Fudžimoto. Tentokrát se ovšem držel při zemi a vecpal tento dojemný příběh do jednoho svazku. Stejnou knihou to začíná i končí. Ideální záležitost pro šetřílky každého volného místa v už tak přeplněné knihovně.
Tenhle svět je plný smrti
Zastavili jste se někdy nad myšlenkami, v jakém světle vás okolí vnímá? Jak si vás budou pamatovat, až tu nebudete? Budou na vás vzpomínat v dobrém, nebo kvůli vám neutrousí ani slzičku? Bude je mrzet, že s vámi nestrávili více času? A budou si vás vůbec pamatovat? Nezapomenou? Kde končí realita a začíná fikce? V manze Sbohem, Eri to lze poznat jen stěží, protože režisérem celého dění je Júta. Příběh se odehrává z jeho pohledu a on sám občas vystoupí před objektiv, aby se s námi podělil o myšlenky nebo dokázal pravdivost scény. Většinu času však budete polemizovat, zda stránky zrovna zachycují přítomný okamžik, či nahrávku. Toto neustálé balancování mezi skutečností a změtí dat někde v úložišti je na díle vzrušující. Jak poplyne čas, veškeré pochybnosti se začnou stupňovat, dokud se každá nerozletí jiným směrem v překvapujícím finále.
Zdroj: Crew
V manze je daleko více bolesti a daleko více témat, než je smrt, sebevražda a smutek z odloučení. Po dočtení jsem si říkala, že to mohlo skončit už o třicet stránek dříve a byla bych spokojená, ale Tacuki Fudžimoto si nemohl odpustit konečné rozhřešení. Na můj vkus trochu zveličené, ale proč ne. Co se mi naopak velmi líbí, je přesah příběhu. Sice vás nezahřeje u srdíčka ani nevykouzlí široký úsměv, zato vás přiměje se pozastavit nad nejednou existenciální otázkou. Celý svazek na druhou stranu není pouze čirá deprese. Výjimečně se místy objeví i menší odlehčení, ale moc na něj nespoléhejte.
Memento mori
Sbohem, Eri jistojistě bude ve vaší sbírce vyčnívat díky výtvarnému vyvedení. Tacuki Fudžimoto má talent i v minimalistických kresbách vystihnout vše podstatné. Dokáže z mála vybudovat kolos a napěchovat ho emocemi k prasknutí až po okraj. U spousty panelů dokážete s přehledem odhadnout, že se díváte skrze čočku mobilu, ale častokrát budete na vážkách, zda pozorujete scénu skrze ni, nebo Jútovy oči. Aby autor lépe ztotožnil čtenáře s filmovým námětem, setkáte se se skoro až rozmazanými celky připodobňujícími snímání kamery a pohyb před ní. Různé pocity se mísí v další a vaše srdce se o to více svírá. Sbohem, Eri není veselá manga, ale dokáže vám toho na oplátku dát více než dost.
Takže, jak si ostatní budou pamatovat vás?
Sbohem, Eri je silná káva, která se odvážně noří do temných vod lidské existence. I když se může zdát příběh těžkým břemenem, v jeho nitru lze nalézt jiskru naděje a odhodlání překonat životní překážky. Autor dokázal až virtuózně vykreslit složité emoce a rozpaky, které člověka mohou potkat v tváří tvář smrti a ztrátě. Celkově je manga nezapomenutelným literárním dílem, které pobízí k zamyšlení nad naším místem na světě.
