Klenoty severu, skryté v mrazivých ságách, runových kamenech a starodávných textech, fascinují lidstvo již po mnoho staletí a já sám se do tohoto nekompromisního světa vikingské mytologie nořím s neutuchající vášní už dlouhé roky. Když se mistr slova a temné fantastiky, jakým Neil Gaiman bezesporu je, rozhodl převyprávět tyto prastaré příběhy ve své knize Severská mytologie, vyvolalo to ve mně naprosto pochopitelnou směsici obrovského očekávání i mírných obav. Ostatně o tom, že tato kniha existuje, jsem věděl už dlouho, v České republice vyšlo nejedno vydání, ale i tak jsem odvahu nedokázal hned tak sebrat. Nicméně design obálky od nakladatelství Argo mě přesvědčil, a tak bylo na čase se do díla přeci jen pustit. Jak to ale dopadlo?
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Neil Gaiman
Levi Pinfold
Levi Pinfold
Argo
Severská mytologie
Viola Samogyi
244
barevný
pevná
leden 2026
978-80257-4805-3
první
Zdroj: Argo
Proč jsem zakončil první odstavec otázkou?
Protože převést syrovou, často nesourodou a historicky fragmentární podstatu starých textů do moderní literární podoby je úkol hodný geniality samotného Ódina. Gaiman si však nevzal za cíl přepsat historii, zjemnit brutalitu nebo vytvořit novou, suchopárnou akademickou studii, nýbrž vdechnout život bohům tak, aby jejich osudy rezonovaly se současným čtenářem, přičemž úzkostlivě zachovává původní chladný a neúprosný tón mrazivého severu.
Hodnotit totiž Neila Gaimana jako tvůrce znamená v první řadě uznat jeho naprosto výjimečnou schopnost tkát příběhy, které balancují na křehké hranici temného snu a tvrdé reality, což je přesně ten literární nástroj, který severské mýty nevyhnutelně vyžadují. Jeho nezaměnitelný rukopis je zde jasně patrný, avšak s velkou pokorou a respektem ustupuje do pozadí, aby dal plně vyniknout samotným prastarým archetypům a nedeformoval je svými vlastními autorskými manýrami.
Nesnaží se bohy nijak moderně moralizovat, neomlouvá jejich často kruté či malicherné činy a nechává je jednat s naprostou přirozeností, která byla vlastní původním severským kmenům a jejich uvažování. Je obdivuhodné, jak bravurně dokázal vzít často útržkovité a protichůdné informace ze Snorriho Eddy a starých básnických sbírek a vytvořit z nich koherentní, plynule navazující a nesmírně čtivý narativ. Gaiman zde nevystupuje jako inovátor v pravém slova smyslu, ale spíše jako zručný a hypnotizující skald usazený u plápolajícího ohně, který přesně ví, jak si pevně udržet pozornost svého publika od prvního až do posledního vyřčeného slova.
Zdroj: Argo
Vítejte v díle Severská mytologie
Hned v úvodních kapitolách, které se obšírně věnují samotnému stvoření světa z prázdnoty Ginnungagap, z popela, spalujícího ohně, ledu a následně z mrtvého těla praobra Ymira, je cítit nezaměnitelná syrovost, jíž autor neubírá na intenzitě ani jediným slovem. Gaiman zde mistrně vykresluje onen fundamentální severský koncept, že jakýkoliv nový život a řád jsou nutně postaveny na smrti a krvavé destrukci, což je pro pochopení drsné mentality Vikingů naprosto klíčový a neodmyslitelný předpoklad.
Strom světa, Yggdrasil, a jeho devět diametrálně odlišných říší jsou popsány s vizuální podmanivostí a detailností, která okamžitě a čtenáře bez varování přenese do mrazivých pustin temného Niflheimu i do zářivých, zlatem zdobených síní mocného Ásgardu. Obzvláště vysoce oceňuji skutečnost, že se autor nezdržuje zbytečně rozvláčnými popisy okolí, ale spíše údernými, dynamickými a přesnými tahy literárním štětcem buduje hutnou atmosféru, jež je pro staré mýty tak nesmírně typická. Každá říše zde má své pevné místo, svůj jasný účel a svá vlastní nemilosrdná pravidla, čímž kniha hned od samotného začátku jasně a zřetelně definuje mantinely, ve kterých se budou tyto epické příběhy odehrávat.
Ostatně i postava Ódina, všemocného Všeotce a pána padlých, je v Gaimanově precizním podání zpracována s brilantní historickou přesností a dokonale zachycuje jeho nejednoznačnou, hluboce temnou a po vědění věčně pátrající podstatu. Čtenář musí okamžitě zapomenout na benevolentního, laskavého starce známého z moderních a často zjednodušujících komiksových adaptací (ano, Thóre, mluvím o tobě). Zde před námi v celé své velikosti stojí bůh dobrovolně oběšený na kmeni stromu světa, bůh, který bez sebemenšího váhání obětuje vlastní oko za jediný doušek ze studny moudrosti.
Gaiman naprosto skvěle a bez příkras vystihuje Ódinovu vysoce manipulativní povahu, jeho chladný kalkul a jeho ochotu kdykoliv zradit i ty nejbližší spojence, pokud to poslouží vyššímu, často jen jemu samotnému známému kosmickému účelu. Právě tato fascinující morální ambivalence a neustálý, palčivý vnitřní neklid z blížícího se konce dělají z Všeotce neuvěřitelně plastickou postavu, kterou autor dokázal podat s patřičnou psychologickou hloubkou a úctou. Jeho Ódin je skutečným a nefalšovaným vůdcem starého severu, nesmírně moudrým, děsivě krutým, v hloubi duše osamělým vládcem a věčně obklopeným svými šeptajícími havrany a krvelačnými vlky. A podobně geniálně je poté zachycen i Thór či Loki, tedy s respektem a obrovskou kvalitou. Byť bych si tedy místy dovolil říct, že i dost střídmě, a očekával bych třeba u Lokiho dětí hlubší ponor.
Zdroj: Argo
A pak je tu samotná struktura
Severská mytologie ukazuje uvážlivý výběr konkrétních vyprávěných mýtů, jež představují další klíčový aspekt, který jednoznačně zasluhuje mnohem hlubší a analytičtější pohled. Mytologie je totiž ve své ryzí podstatě spíše volným shlukem příběhů nežli jedním uceleným, chronologickým románem. Gaiman jako autor musel nutně provést velmi přísnou a místy jistě i bolestivou selekci materiálu, a přestože některé méně známé příběhy z pochopitelných důvodů z knihy vypustil, ty, které nakonec zvolil, na sebe nesmírně logicky a zcela organicky navazují.
Dílo díky této pečlivé redakční a autorské práci nepůsobí jako pouhá sbírka nesourodých pohádek, ale jako dobře vystavěný epos, který od počátečního stvoření a relativní nevinnosti postupně směřuje k neodvratnému, krvavému finále. I když by se dalo v některých drobných momentech autorovi vytknout, že přechody mezi příběhy působí mírně epizodicky, je to daň za práci s historickým zdrojovým materiálem, se kterým pracoval prokazatelně, protože ten má sám o sobě roztříštěnou povahu. Sběratel literárních střípků zde zkrátka odvedl naprosto mistrovskou a nedocenitelnou práci v tom, že složil nádhernou mozaiku, na kterou je vysloveně radost pohledět.
Severská mytologie od Neila Gaimana je excelentním, nesmírně čtivým literárním počinem, který s obrovskou úctou vzdává hold starým vikingským tradicím a zároveň jim sebevědomě vdechuje nový a pulzující život. Pro nás, kteří jsme s těmito starodávnými příběhy a krutými bohy strávili dlouhá léta, představuje kniha krásný, nostalgický návrat do důvěrně známých, mrazivých krajin, podaný skrze vysoce poutavou perspektivu geniálního vypravěče. Pro úplné nováčky je to pak absolutně ideální a hlavně maximálně přístupná vstupní brána do fascinujícího světa drsných ásových bohů, zrádných ledových obrů a statečných lidských hrdinů, jejichž silný odkaz rezonuje i v naší moderní době. Jen nečekejte hrdiny v elasťácích, ti tam prostě nejsou.
