South of the Circle – když vám život protéká mezi prsty

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: State of Play

V dnešní uspěchané době se mnoho lidí soustředí na kariéru místo toho, aby na chvíli zpomalili a uvědomili si, co je pro ně skutečně důležité. Generace našich babiček bez výjimky měla na prvním místě rodinu, což se dnes o velké části generace Z říci nedá. Jak to posléze dopadá, když si pozdě uvědomíte, že vám život protekl skrze prsty a vy tak svými neuváženými volbami přišli o velké životní příležitosti, nebo nedej bože o lásku? Intuitivní adventura South of the Circle vám ukáže, že nikdy není pozdě na to, učinit ta správná rozhodnutí.

Nikdy není dost pozdě

Peter je mladý akademik na Cambridge, jenž se celý život honí za pracovními úspěchy, snaží se zavděčit svému náročnému šéfovi a dostát nemalých očekávání, která mu na bedra naložil přísný otec. Jeho očko však jednoho krásného dne spočine na nové kolegyni Claře, do které se zamiluje až po uši. Protože je Peter ukázkovým příkladem člověka, pro kterého je kariéra velice důležitou součástí jeho života, neustále bojuje s volbou mezi prací a láskou. Jeho výzkum ho přivede až na chladnou Antarktidu během studené války. Při havárii letadla se Peterovi jako zázrakem podaří přežít, a zatímco bojuje o holý život a hledá v pusté zmrzlé krajině pomoc, odehrává se před ním jeho minulost. Peter si až nyní uvědomuje, jak ho jeho vlastní touhy a nátlak společnosti dostaly do této svízelné situace. Vzpomíná nejen na své dětské sliby, jež nikdy nesplnil, ale i na to, jak s Clarou prožíval ty nejlepší chvíle svého života a vše to pohřbil pod hromadou vlastní sobeckosti.

Peter už od útlého dětství zažíval hořké zklamání ze strany svého otce, protože v jeho očích nedosahoval dostatečně mužné nátury, a jeho šéf na akademii ho tlačí do lepších výsledků s příslibem postoupení ve společenském žebříčku. Jakmile Peter konečně zaznamená úspěch, je vidina tolik vydřeného uznání příliš lákavá na to, aby místo lásky zvolil kariéru. Hra South of the Circle se snaží na hráče nenásilně vyvíjet emocionální tlak prezentováním důsledků životních rozhodnutí tak, aby mu ukázala jejich důležitost i v reálné rovině. Tento filosofický námět je protkán celým příběhem a bude vás nutit často volit mezi dobrem a zlem, mezi láskou a kariérou, mezi přítomností a minulostí. Kdo ví, možná si z toho odnesete nějaké to životní moudro a ponaučení.

Lidé se často honí za něčím, co už dávno mají

South of the Circle je silně narativní záležitost, do které se hráč zapojí pouze velmi zřídka… počítejte tak spíše s rolí diváka. Titul vyšel již před dvěma lety na mobilní zařízení, což vysvětluje omezený herní zážitek, pro nějž vývojáři ze studia State of Play zvolili jednoduchý umělecký přístup a intuitivní ovládání. Přesto to samé najdete i v nedávno vydané verzi pro PC, která už najednou nepůsobí tak dobře jako na mobilech, a já vám hned povím proč.

Jak už jsem zmínila výše, South of the Circle staví podstatnou část herního zážitku na vyprávění silného příběhu, kterým se budou samovolně prolínat dvě časové linie – Peterova přítomnost na severním pólu a minulost v Anglii. Přeskakování z přítomnosti do minulosti a zase naopak je zajímavou mechanikou, jež často vytvoří skutečně úžasné dramatické scény, ale čeho je moc, toho je příliš. Zejména ke konci hry se tyto dvě časové osy budou střídat tak často, až vás tím budou rušit, a nakonec vyústí v chaos. Nejedná se o spoiler, když napíšu, že zakončení příběhu působí dost zmateně a spíše vyvolává mnoho otázek, než aby na ně bylo odpovězeno. Přesto se nemohu zbavit domnění, že je konec dělaný ve spěchu, protože opomíjí tolik důležitých detailů a nevysvětluje prakticky zhola nic.

Jednou jsi nahoře, jednou dole

Je tu však jeden daleko větší neduh. Příběhové adventury hrajeme proto, že svými rozhodnutími můžeme ovlivnit jejich průběh a konec. South of the Circle samozřejmě obsahuje poměrně časté dialogové volby, čímž se titul snaží udržet si pozornost diváka, ale to, co nakonec zvolíte, nemá ani ten nejmenší dopad na budoucí události. Autoři se navíc snažili o kreativní vsuvku a dialogové volby zpracovali pomocí symbolů. Když tak v prvních minutách hry sedíte s Clarou ve vlaku a na obrazovku vyskočí postupně mizející kolečko, obdélník a sluníčko, těžko si pod tím dokážete představit, co přesně znamenají. Vysvětlivky si sami hráči musí vyhledat v menu a až v této chvíli zjistíte, že jednotlivé symboly odkazují na to, zda odpovíte sebevědomě, stydlivě, optimisticky apod. Ti, co si tuto nápovědu nenajdou, jsou odsouzeni k dumání nad smyslem života a vůbec až do konce hry, protože titul jim ji svévolně nenabídne. A to nejlepší na konec tohoto odstavce, když si do pár vteřin žádnou možnost nevyberete, hra to náhodně udělá za vás.

Občas dokonce dostanete možnost ovládat hlavní postavu, ale ona stejně neexistuje jiná cesta než vpřed. Kromě voleb dialogů příběh obsahuje několik momentů, během nichž si budete moct vybrat přímou odpověď. Ty jsou však znázorněny opět pouze symbolicky, sice pomocí jednoduchých obrázků, ale ani tak z nich nelze přesně odhadnout, jak se Peter zachová. Když se vrátím zpět k úvodní scéně ve vlaku, těžko můžete v prvotním zmatení předvídat, že panáček s kravatou a promoční čapkou je oslovení s titulem a panáček bez nich znamená méně upjaté představení… ale víte vy co? Ono je to v konečném důsledku všechno jedno, když tyto volby stejně nic neovlivní. Když jsem titul hrála znovu a zkoušela jiné možnosti, změnila se tak akorát část první věty a děj plynul vesele dál dle jasně předem definované posloupnosti. Když už vám je dána možnost si vybrat, očekávali byste, že tím alespoň do jisté míry něco ovlivníte, ale ono ne.

V jednoduchosti je síla

V čem naopak titul zcela exceluje, je budování vztahů. Peter i Clara jsou charakterově velmi dobře napsané postavy, které si velmi rychle proklestí cestu k vašemu srdci. Velkou zásluhu na tom má vynikající dabing, u kterého hlasoví herci odvedli skutečně bravurní práci. Dabing v sobě nese patřičné emoce, přitom není přehrávaný a lehce se díky tomu dokážete sžít s pocity a náladami daných postav v dané situaci. Druhou podstatnou a dobře zpracovanou složkou je hudba. Zejména v emočně vypjatých chvílích se vám díky ní rozbuší srdce, a naopak se lehce uvolníte při nějaké té romantice. Je také příjemné se zaposlouchat do ruchů kolem vás. Například během pouličních protestů zaslechnete hlasy v pozadí, šumění větru a automobily, což příjemně dotváří celkovou scénu.

South of the Circle je postaven na velmi strohé stylizaci, která si hraje s barvami a obrysy, ale nenajdete zde žádné velké ani menší detaily. Pro milovníky realistické grafiky to nebude nic moc, ale pokud máte rádi minimalismus a nevadí vám ani lehce zrnitý filtr pro navození retro nádechu, budete si lebedit. Co naopak nedopadlo příliš dobře, jsou některé animace, u nichž si všimnete, že postavy občas chodí kousek nad vyznačenou cestou a vypadají tak, že levitují, nebo na malou chvilku zamrznou v čase během pohybu. Když už jsme u toho, musím si také postěžovat na kamerové úhly. Ty jsou často zvoleny poněkud nešťastně, až máte tendenci hýbat s myší v naději, že si ručně najdete lepší výhled, ale posléze vás trkne, že s tím těžko něco zmůžete.

GP uvozovky

Jak tedy hodnotit South of the Circle, které má silný příběh, krásný vizuál, úžasnou hudbu a ještě lepší dabing, ale za necelé čtyři hodiny vás v podstatě nenechá udělat skoro nic, nemůžete ovlivnit příběh, volby mají nulový dopad a zmatený konec vás v podstatě vrátí zpátky na začátek… toť otázka. Nemohu říct, že bych mě hra vyloženě nudila, ale něco mi zde zkrátka chybělo. Titul má úžasnou atmosféru, úžasné postavy a úžasné poselství, ale nevím, jestli mě role pouhého diváka dostatečně uspokojila.

Klady

umělecky pojatý vizuál
emocionální příběh
hudební složka
skvělý dabing

Zápory

nejasná rozhodnutí
volby mají nulový dopad na příběh
zmatené zakončení
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn