Desková karetní hra Společenství dobrodruhů vám umožní zkoumat různá archeologická naleziště. Oblasti jsou rozsáhlejší, než se čekalo, a každá pomocná ruka rozličných dobrodruhů, které budete organizovat do různě velkých expedic, se bude hodit. Rozhodujete se, jestli pro vás bude výhodnější rychle se ujmout prvenství v daném nalezišti, nebo raději vyčkáte a poberete více bodů za velikost vyslané expedice. Autorem hry je Paolo Mori, kterého můžete znát z námi jindy recenzované deskové hry Libertalia: Piráti vzduchomoří nebo z dříve vyšlé deskové hry Ethnos, z jejichž herních mechanismů Společenství dobrodruhů zcela vychází. V českém vydání za hrou stojí vydavatelství Blackfire, od kterého jste u nás mohli číst již několik recenzí deskových her.
Herní variabilita
Ve Společenství dobrodruhů je k dispozici šest oboustranných destiček dohromady představujících dvanáct archeologických nalezišť. Zavítáte tak například do Chichén Itzá, Údolí králů, Machu Picchu nebo na Velikonoční ostrov. Jedna strana destiček je určena pro jednodušší hru, tedy lineární postupování vpřed, zatímco druhá strana přidává rozdílné postupové podmínky, překážky či odměny, a přidává tak další vrstvu k herní rozmanitosti a taktice. Konkrétní stranu si můžete zvolit podle sebe, zcela náhodně, nebo využít přednastavených doporučení v pravidlech.Vybraná naleziště se poté kombinují s kartami dobrodruhů. Setkáte se se dvanácti různými postavami, z nichž každá má své jedinečné schopnosti, omezení a může přidat do hry další rozšiřující komponenty. Z těchto postav si do jednotlivých partií volíte pouze šest a zbytek se vrací do povedeného karetního insertu v krabici. Škoda jen, že tu už není další přihrádka na zmíněné přídatné komponenty. Nicméně díky využití pouze části herního obsahu se razantně zvyšuje herní variabilita a dohromady s oboustrannými destičkami vzniká velké množství rozmanitých scénářů.
Bacha na zlaté opice
Poté, co se vybrala naleziště a pořádně se promíchaly karty zvolených dobrodruhů, je třeba ještě do spodní půlky balíčku zamíchat tři opice. Karty sošek zlatých opic symbolizují blížící se konec herního kola. Hra je určena až pro šest hráčů, přičemž 2–3 hráči hrají na dvě herní kola, více lidí pak na tři. Postupným lízáním opic vzrůstá napětí blížícího se konce a líznutím té třetí kolo okamžitě končí. Každý hráč si ještě vybere svou neobvykle nevýraznou barvu figurek, respektive svá vozidla, a umístí je na počítadlo bodů a počáteční pozice na nalezištích. Následně už zbývá každému rozdat jednu kartu, otočit pár karet z balíčku, vytvořit tak veřejnou nabídku a hra může začít.
Jen dvě základní možnosti, a přesto mnoho rozhodování
Hráči se ve svých tazích střídají a na výběr mají ze dvou akcí. Buď si líznete kartu, a to z veřejné nabídky nebo naslepo z dobíracího balíčku, anebo se rozhodnete vyložit z prozatím nasbíraných karet svou expedici. Jak jsem již zmínila, při hře je k dispozici šest typů postav vyskytujících se náhodně v šesti různých barvách. Vaše expedice musí být poskládána dle jednoho z těchto dvou kritérií: stejná barva různých postav, nebo stejný typ postav různých barev. Čím větší expedici postavíte, tím více bodů dostanete. Pozor ale, v ruce smíte mít pouze deset karet najednou, a když nějakou expedici vyložíte, ostatní karty musíte odhodit do veřejné nabídky pro ostatní. Důležité také je, kterou kartu zvolíte jako hlavní. Velitelská karta vám svou barvou určuje archeologické naleziště, ve kterém se můžete pohybovat, a zároveň vám její povolání umožňuje použití přiřazené schopnosti.
Na nalezištích mezi jednotlivými poli zpravidla najdete dvě základní hodnoty. První vám udává, kolik karet v expedici musíte mít, abyste se mohli na další políčko posunout, a druhá hodnota říká, kolik bodů na dané pozici dostanete. Většinou čím dále se dostanete, tím více karet musí expedice mít a tím víc bodů i získáte. Takto před vámi většinou stojí mnoho různých možností, mezi kterými se musíte rozhodnout.
Vyplatí se mi na začátku rychle vykládat expedice, za které nebudu mít skoro nic, ale zase se rychle budu posouvat v nalezištích, anebo je lepší už od začátku střádat velké hodnotné expedice a na naleziště tolik nekoukat? Navíc, veřejná nabídka se kromě zahazování karet při vykládání expedic nedoplňuje a může se tak vyčerpat. Kvůli tomu nikdy přesně nevíte, jaké karty dostanete. Budete pokoušet své štěstí a čekat? Co když budete mít smůlu, dosáhnete deseti karet v ruce a budete muset už něco vyložit a o zbytek karet přijít? Kterou postavu zvolit jako velitelskou? Schopností je mnoho. Díky některým nemusíte všechny ostatní karty z ruky vyhodit, jiné vám umožní si karty líznout, zvětšit svou expedici nebo zahrát dvě expedice najednou. Věcí k přemýšlení a rozhodování je překvapivě hodně. A to ani nemluvím o třetí kartě opice, která může být úplně na konci anebo klidně více k začátku – jak moc budete riskovat a spoléhat na to, že se ještě dostanete k dalšímu tahu?
Počítání bodů
Na konci každého kola hráči získají tolik bodů, kolik je zobrazeno na aktuálních pozicích vozidel v nalezištích, a v dalším kole pokračují dále bez resetování. Zároveň by se teprve teď měly započítat všechny body za vyložené expedice. K tomuto kroku ale nevidím úplně důvod, expedice akorát na stole zabírají místo, a tak jsme je zaznamenávali rovnou při zahrání a dávali stranou. Jediné, kde to má význam, je úplně na konci celé hry, a to jen v případě, že s někým máte stejný počet bodů: větší expedice v posledním kole rozhoduje. Zároveň tedy také vidíte, jak na tom jsou vaši soupeři, a nemusíte to složitě odhadovat.
Společenství dobrodruhů je rychle ubíhající hra. Herní mechanismy jsou jasně dané a jednoduché. Díky dvěma základním možnostem během tahu ji tak pochopí i nehráči a zároveň díky možnostem mnoha zajímavých rozhodnutí a taktik ji mohou ocenit i zkušenější hráči. Skutečným nositelem znovuhratelnosti, zábavnosti a zajímavých rozhodnutí jsou speciální schopnosti jednotlivých postav. Nicméně žádnou extra hlubokou strategii nečekejte. Jedna partie vám zabere přibližně hodinu, bude vás udržovat v napětí, co za karty vám přijde, a zároveň žádná další hra nemusí být stejná.
