Na rovinu se musím přiznat, že doby, kdy jsem přečetla knihu za jeden večer, jsou už dávnou minulostí. I když mě některé tituly opravdu baví, stejně se jimi občas prokousávám prostě proto, že mě v sobě už nedokážou plně udržet. Jaké překvapení tedy přišlo po tom, co jsem otevřela Šťastně i po smrti od vydavatelství Yoli skrze Euromedia Group, jehož autorkou je Shivaun Plozza. Nemohla jsem jít spát, dokud jsem se nedozvěděla, jak příběh skončí.
Autor:
Originální název:
Vydavatel:
Distributor:
Překlad:
Obálka:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Shivaun Plozza
The Worst Perfect Moment
Yoli
Euromedia Group
Jana Milotová
Tereza Eager
320
černobílý
brožovaná
březen 2026
978-80-284-0890-9
9788028408909
první
Zdroj: Euromedia Group
Být mrtvý je… divné
Chytrá jazyková hra s názvem knihy už asi sama o sobě odhaluje, že se dostáváme k příběhu tak trochu ze záhrobí. Tentokrát ale nesledujeme pouť ducha za objevením té jedné věci, která mu nedovolí odejít na Onen svět, prostě se ocitáme v nebi. Jenže v takovém nebi, kde by asi nikdo svůj posmrtný život trávit nechtěl.
Hlavní postava, šestnáctiletá Tegan, svoji srážku s autem nepřežila. Objevila se v nebi a není to takové, jaké si to představovala. Nachází se totiž ve starém a nevkusném motelu v New Jersey, kde je všechno natřené odstíny zelené, hodiny ukazují věčných 3:07 a podzim nikdy neskončí. V bazénu plave jen mrtvý hmyz a tampón, kuchyně nabízí vajíčka a houby a čas si lze zkrátit tak možná minigolfem.
Tegan má spoustu otázek a ty by jí měl někdo zodpovědět. Avšak jedinou společností je plachý kocour na okraji parkoviště a její přidělený anděl, Zelda. A že to tedy není zrovna andělský charakter, o tom není pochyb. Když Zelda Tegan uvítá, oznámí jí, že motel kopíruje její nejšťastnější vzpomínku. Tu andělé zjišťují spoustou složitých a pro smrtelníka neproniknutelných výpočtů.
Háček je v tom, že vzpomínka na motel v New Jersey je jedna z nejhorších, které Tegan má. Nebo není?
Nebeská byrokracie chyby nedělá
Takovou věčnost si Tegan přidělit opravdu nenechá. Rozhodne se tak na Zeldu na vyšších místech podat stížnost, protože při tvoření nebe musela mladá dívka s andělskými křídly udělat chybu. Situace se však záhy dramaticky mění a sázky se zvyšují.
Nebe je tu zobrazeno jako neúprosná byrokracie nebo jako firma – všechno by mělo perfektně šlapat, ale pravda je taková, že se chyby stávají. Ale protože vlastní pravidla a předpisy zástupci nebe, především Barb, kritizovat přece nebudou, existují jen dvě možnosti: buď Zelda opravdu udělala chybu a Tegan si zaslouží nebe nové, nebo Tegan nebyla připravena přijmout štěstí okamžitě a ve skutečnosti si nejdřív měla projít očistcem. Skutečný trest hrozí hlavně Zeldě, ale protože očistec v podání andělů vyznívá jako opravdové peklo, sázky jsou vysoko pro obě dívky. Během třiceti dnů musí Zelda mrtvou Tegan přesvědčit, že tenhle motel je opravdu to nejlepší, co ji po smrti mohlo potkat.
Je to svěží nápad, který nám poměrně oblíbenou představu života po smrti ukazuje v jiném světle. Lidé jsou složití a všechna bolest, co si v sobě nashromáždí, jim prostě může zabránit přijmout skutečné štěstí. Jenže štěstí v představě nebeských bytostí nemusí být nutně to, po čem Tegan touží…
„Poslyš, “ zkříží Zelda ruce na prsou. „Nebe je přesnou kopií tvojí nejšťastnější vzpomínky na Zemi. Zanalyzujeme celou tvoji existenci, provedeme několik vážně složitých matematických rovnic a určíme okamžik, kdy jsi dosáhla vrcholu štěstí. Pak ho do nejmenších detailů zrekonstruujeme, aby ses v té vzpomínce mohla radovat navěky. “ Chvíli se snažím její slova zpracovat. Trvá mi to několik vteřin. „Ne, “ namítnu.
Těžce zkoušené lesbické srdíčko
Tegan je komplexní postava, která vám o sobě neřekne všechno. Místo toho její minulost poznáváte skrze vzpomínky, do kterých jí Zelda pomáhá (se) vracet. Zatímco anděl doufá, že si Tegan všimne toho, co je podstatné, její svěřenkyně vnímá přenášení se do vzpomínek jako čelní útok na vlastní existenci.
Postupně se vyjevuje množství problémů, které Tegan má. Dalo by se říci, že jí život skoro nechtěl nechat popadnout dech. Je příliš odlišná od normy a ověřenou strategií je všechno schovat před zraky ostatních. Jenže to ji právě teď dohání.
Kniha je sice LGBTQ romantika, ale velká část toho, co Tegan potká, jsou zážitky veskrze univerzální. A hodně dobře vykreslené! Přišly momenty, kdy jsem se u téhle romantické knihy musela zhluboka nadechnout, abych mohla číst dál. Příběh se možná týká nebe a posmrtného života, ale až děsivě kvalitně se zabývá tím, že ani šestnáct let existence není málo na zničené a děravé srdce, které nemá ani ponětí o tom, co je štěstí, natož jak si ho představit a urvat pro sebe.
Kdyby to bylo jenom zlomené srdce, ale když se začne vyjevovat, jak je to s Teganinou rodinou, garantuji, že to bude nepříjemné. Koneckonců, v tom motelu Tegan nestrávila víkend náhodou. A postupné odhalování otcova zběsilého rozhodnutí odjet uprostřed noci na dovolenou bude místy přidávat až nádech thrilleru.
Zdroj: Euromedia Group
Někdy je fajn být naivní
Neřekla bych úplně, že Šťastně i po smrti je kniha jen pro teenagery. Opak by mohl být pravdou. Zatímco teenageři se asi budou vidět hlavně v milostných trampotách naší Tegan, dospělí objeví překvapivou vrstvu komplexnosti života. Totiž že štěstí může být někdy dost hořkosladké.
Ale přiznejme si také, že zápletka někdy ústí v naivní momenty a hlavně disponuje naivním rozřešením. Ne hloupým, jen naivním. Samozřejmě už z ilustrace na obalu knihy víte, že si jdete pro milostný příběh mrtvé duše a anděla a kniha se s tím netají ani při prvním setkání Tegan a Zeldy. Jakmile začne naše potížistka počítat pihy na andělské tváři s mírně ďábelskou duší, víte, že v tom lítá až po uši. Naštěstí budování jejich vztahu není nutně přímočaré a Zelda je ve skutečnosti také velice zajímavý charakter, který má svoji vlastní minulost a problémy.
Když se příběh naplno rozjede, začnete chápat i zprvu dost zvláštní věci. Třeba proč se místo rodičů Tegan v potížích dovolává své učitelky, proč může v nebi cítit bolest, ale chlad nikoli, nebo jaké vztahy mají mezi sebou jednotliví andělé.
Zlostně zaječím a slunečník pustím. Zřítí se k zemi jako sekvoje a s žuchnutím padne na bok, zatímco já znovu vykřiknu a zabuším pěstmi do nicoty. Chci odsud odejít. Lidé přece odcházejí pořád – odcházejí a nechávají za sebou ostatní. Ale já nemůžu. Nemůžu odsud odejít. Jak se zbavit svojí bolesti, když se nemá kam vytratit?
Možná by přenesení do vzpomínky bylo lepší…
Vlastně mám kromě místy vyhrocené naivity i jinou výtku. Román je velice čtivý a za to z velké části může Teganina pozice vypravěče. Neřekne všechno, některé myšlenky ani nedokončí, sama některé věci neví a to vás drží napjaté.
Jenže v knize je několik kapitol, které jsou vyprávěné ve třetí osobě. Jako kamera sledují Tegan ještě během jejího života, konkrétně onen víkend v motelu. Tyhle pasáže zdaleka nejsou tak zábavné, a i když hrají důležitou roli, mám pocit, že se k nim dalo přistoupit jinak. Pokud Zelda doslova tahá Tegan do každé jedné vzpomínky zcela bez problému, proč je nám víkend v motelu představen jinak? Má to podtrhnout význam toho momentu, nebo jenom autorka nevěděla, jak efektivně a uvěřitelně popsat výlet právě sem? Nebo je to hlubší konstrukce, a protože už Tegan má tuto vzpomínku za své nebe, nemůže ji sem Zelda přenést? Nenacházím uspokojivou odpověď, ale stojím si za tím, že tyto kapitoly můžete mít chuť přeskočit a to je hrozná škoda.
Kromě toho mě mrzí, že si autorka trochu víc nepohrála s tím, jak vypadá skutečný svět po Teganině smrti. Tyhle myšlenky se totiž u hrdinky objevují často, ale vlastně nikdy nedojdou k dotažení a vlastní odpovědi.
Jinak však Šťastně i po smrti musím hodnotit kladně. I přes young adult prvky a klišé působí tahle romantická jednohubka lehce a čtivě, a přesto pořád dost komplexně. Ruku na srdce, možná si při četbě chcete užít právě takovou směs. Příběh prakticky nemá hluchá místa, a když do sebe dílky skládačky zapadají, cítíte to s Tegan naplno. No a tenhle nebeský pár je prostě jednoduché si oblíbit.
Šťastně i po smrti je příjemná, ale ne vždy oddechová četba. Kromě lásky a romantiky pojednává také o komplexnosti mezilidských vztahů, pocitů a pojmů, které se marně snažíme definovat, jako je třeba štěstí nebo bolest. Tegan a Zelda jsou hrdinky, se kterými se nudit nebudete, a byrokratické nebe je osvěžující satira. Kniha má i méně zajímavá místa a znatelně naivní tón, ale vzhledem k jejímu žánru si pořád vede velice dobře.
