Kdy jste naposled hráli nějakou hru, která by splňovala všechna kritéria tříáčkové produkce, měla masivní kampaň na Západě a zároveň obsahovala to, čemu se dnes říká „přehnaná reprezentace ženského těla“? Já jsem si myslel, že takových her se už nedočkáme. A kdyby nebylo korejských vývojářů z Shift Up a jejich akční adventury Stellar Blade, možná by se to stalo pravdou.
Ano, Západ má se stereotypy své zkušenosti: ještě v devadesátých a nultých letech jsme měli testosteronové, přehnaně mužské charaktery, jako byl Duke Nukem na jedné straně, a silikonové drsné hrdinky, jako byla třeba původní Lara Croft, na straně druhé. Zkrátka sexistická exagerace na obou stranách genderového spektra. Jelikož dnes už víme, že gendery nejsou jen dva a že každý muž není Duke Nukem a každá žena není Lara Croft a celkově je publikum dnes citlivější, není divu, že v poslední době jsou ženské hrdinky zobrazovány jinak – nemají tak výrazné tělesné proporce, jsou emotivní i racionální, prostě takové, jaké jsou ve skutečnosti. Vezměte si pro srovnání moderní Laru Croft z rebootové série.
To by bylo na úvod k vysvětlení kontextu, do nějž Stellar Blade přichází. Já bych vás nyní chtěl seznámit s několika hlavními přednostmi a nedostatky, které tato hra má.
Oslovování mužské fantazie
Začněme příběhem. Jeho premisa je poměrně jednoduchá, až banální. Lidé museli uprchnout ze Země napadené podivnými nestvůrami-mutanty (v anglické verzi nazývanými Naytiba). Vy jste členem mise, která má planetu Zemi dobýt nazpět. Že vše nebude tak jednoduché a co se doopravdy na Zemi stalo, se dozvíte až v průběhu svého dobrodružství. Hrajete za (v stereotypní optice) půvabnou EVE, jež především zpočátku neprojevuje žádné výrazné charakterové vlastnosti, emoce či samostatné uvažování. Její úkol je jasný a vše ostatní je mu podřízeno.
Příběh je první předností, kterou se Stellar Blade může pyšnit. Není složitý, ale nechybí v něm překvapivá odhalení a také tajemství, které dává prostor vašim domněnkám a fantazii. Osobně jsem tak zajímavý příběh neočekával, připraven jsem byl na o poznání větší povrchnost.
A kdo že je ta hlavní hrdinka EVE? Nikdo jiný než futuristická pohledná vojanda (s obličejem dívky a tělem vyspělé ženy), jejíž hlavní zbraní je hvězdná čepel a která, jak už to v akčních hrách bývá, má skvělou fyzičku. Jejími parťáky jsou sběrač Adam a později mechanička Lili. Ti jí i pomáhají prostřednictvím dronu, který EVE následuje a někdy jí ukazuje cestu. Různé schopnosti si odemykáte postupem v příběhu, nechybí ani systém zkušenostních bodů a strom dovedností, byť nečekejte nějakou hloubku nebo nedejbože různé buildy. Do určité míry si můžete vybrat, které útoky budete vylepšovat jako první, ale to nejdůležitější máte vždycky v potřebnou dobu k dispozici.
Hra nabízí celkem pěkný systém customizace, který vedle stromu dovedností spočívá především ve volbě vybavení, a to exopáteří (exospines) a přídavných modulů (gear), které vám dávají různé perky a vylepšení statistik. Chce to nějaký čas a experimentování, než se vám osvědčí ty nejlepší. Já jsem většinou vybavení měnil podle toho, zda jsem zrovna zápolil s bossem, nebo zkoumal jiné lokace s množstvím slabších nepřátel.
Vedle tohoto vybavení můžete měnit i vzhled hlavní hrdinky, a že je na co se dívat! Oblečky, které buď nacházíte, nebo kupujete od obchodníků, jsou vyzývavé nebo civilní, takže si můžete vybrat podle libosti. Je i možnost EVE „svléknout“ čili použít skin v pravém slova smyslu (skin „kůže“), jenže v tomto obleku EVE nemůže používat štít, což tedy znamená trade-off v podobě menší odolnosti v boji. Určitě to ale kvůli té podívané na chvíli zkusíte.
Někomu se EVE může zdát jako produkt čirého sexismu, nicméně ve hře jsou i jiné postavy, které takovou míru plodnostní ideality nevykazují. Navíc tu nejsou téměř žádné sexistické narážky, které by nějaká postava pronášela, a stejně tak tu nejsou žádné romance, nebo dokonce zobrazení pohlavního styku. Všechno je tedy omezeno na vizualitu. Dnes spíše kritizovaný Duke Nukem byl přece jenom v tomto otevřenější.
Od hack-and-slash k rybaření
Další předností hry je hratelnost. Stellar Blade není pouze akční hack-and-slash, i když jádro hry je tvořeno souboji s mečem. Obsahuje celkem rozsáhlou lokaci (město), kde se nebojuje, a interakce tedy připomíná spíše adventuru nebo RPG (NPC vám zadávají questy, chodíte z místa na místo, interagujete s obchodníky apod.) Nechybí ani hádanky logické (hlavně hackování terminálů) či postřehové. Prostředí/levely jsou velmi dobře navržené, všude je spousta „tajných“ míst, z nichž můžete získat nějaký ten loot, jsou tu příležitosti k backtrackování, většinu lokací můžete vytěžit na maximum.
Zajímavou aktivitou je rybaření, které se vám odemkne v jedné z otevřených lokací. Zpočátku mi dělalo problémy, ale jakmile jsem si ho osvojil, začal jsem sklízet štědré odměny. Ale nesmím opomenout ani dvě matematické hádanky, které jsem řešil opravdu poctivě, a přijít zejména na tu obtížnější mi trvalo opravdu dlouho. Tyto dvě hádanky nicméně nejsou povinné, jsou jen vedlejším úkolem.
Po úrovních je rozeseto mnoho sběratelností, včetně deníkových záznamů, které vám poodkrývají detaily o světě.
V některých lokacích se meč nebo dron stanou nedostupnými a jsou zde úseky, jež připomínají vyloženě horor ve stylu Dead Space, ačkoliv pro lidi zvyklé na podobné hry to nebude nic intenzivního.
Bossové jako odměna
Ve hře potkáte nemalé množství silnějších nepřátel i bossů a musím říci, že boj s nimi jsem si užíval více než střety s řadovými miniony. U bossů je klíčové naučit se dobře soubojový systém s blokováním útoků, parírováním a (perfektními) úskoky. Tzv. perfektní blok vám pomáhá nepřítele vyvést z rovnováhy a zasadit mu smrtící úder. V závěrečné části hry je opravdu mnoho unikátních bossů a mohu vám slíbit, že pokud vás bavil začátek a prostředek, z konce budete unešeni.
Co se také povedlo, je hudba. Repertoár je tu hodně široký, od melancholicko-poetických skladeb podbarvujících průzkum po říznou a chorální nálož v nejnapjatějších střetnutích s bossy. Někdy hudba dokáže plynule vyeskalovat, když se dostanete do intenzivní akce. Nebude vám ani vadit, že nerozumíte slovům…
Akce je vždycky i plná krve, nepřátelské stvůry svým mečem rozsekáváte na zkrvavené kusy. Co jiného si může boomer přát? Opět tu vidíme onu anime kulturu.
Propasti, reloady, manuální savy
Co se týče těch trochu stinnějších stránek, vyjmenuji opět ty nejhlavnější. Co mi bylo asi nejvíc nepříjemné, je místy neresponzivní a nepřesné ovládání, které bolí především v akrobatických (platformerových) pasážích, kterých je ve hře poměrně hodně. S tím souvisí nemožnost manuálního uložení, save máte vždycky jen jeden. Kvůli tomu se komplikuje i otvírání konců, jichž hra obsahuje více, a abyste je tedy všechny získali, musíte ji dohrát třikrát. Jelikož Stellar Blade má i novou hru+, není to ale až takový problém. Někteří recenzenti zmiňují také input lag v soubojích, protože útoky vždy nějakou dobu trvají – zde se podle mě ale jedná o featuru, ne bug.
Slabší je rovněž anglický dabing, který působí mnohdy ploše a neprocítěně, což dodává určitou nevýraznost i dialogům. Hra nicméně obsahuje také dabing korejský a několik dalších jazykových mutací, české titulky však chybějí.
Části, v nichž je třeba hodně chodit (zejména dvě otevřené lokace a město), jsou občas také zdlouhavé, zvlášť když hledáte nějakou sběratelnost jen podle slovních indicií. Hra nabízí po splnění každého questu přesun k jeho zadavateli, jenže pokud to uděláte, nemůžete se potom přenést zase zpátky, takže se vyplatí vysbírat nejdřív všechno, co se v lokaci nachází, a až potom splnit quest a přenést se do města. Jenže i tak se budete do mnoha lokací zase vracet, protože jste mezitím získali kód pro bednu nebo protože vás tam vede nový quest.
Jako subjektivní výtku bych uvedl, že hlavní hrdinka neprochází výrazným vývojem, což se projevuje i ve zmíněném nedostatku emocí – a je to velký rozdíl, srovnáme-li EVE třeba s moderní Larou Croft. Opět by však asi šlo argumentovat, že to není bug, ale featura.
Stellar Blade je mimořádně povedenou ukázkou toho, že přehnané zobrazení ženského těla neřeklo v herním průmyslu své poslední slovo, ale i bez toho by byl povedenou hrou, která dokáže akční řežbu naředit adventurními a RPG prvky. Poutavý příběh plný tajemství i zvratů dokáže dodat Stellar Blade tu pravou šťávu, a pokud jste se bavili u demoverze, ze zbytku hry budete nadšeni. Velkolepé finále je pak jen třešničkou na dortu. K dokonalosti by chybělo jen responzivnější ovládání především v akrobatických pasážích a lepší anglický dabing.
