Někdo moudrý kdysi řekl: „Neřeš minulost, stejně nevrátíš čas a nezměníš ji.“ Přesto si jizvy minulosti nosíme v sobě den co den a pomalu nás sžírají zevnitř. Člověk jako takový je velice zranitelné stvoření. To ovšem neplatí pouze pro naši vnější schránku, ale také pro naši vnitřní psychiku. Melancholická adventura Still There je plná osamělosti, výčitek, strachu, viny a smutku. Tyto pocity mají za cíl pouze jedno… vyvolat ve vás existenční otázky a ukázat na pomíjivost lidského života. I v té nejčernější temnotě však můžete spatřit smysl bytí.
Bordelář s černým svědomím
Zvrhlý počítač
Začarovaný kruh denní rutiny
Dost už bylo blábolení, je na čase vrhnout se na denní úkoly. Karl prožívá každý den neustále dokola nudnou rutinu, ale právě ta mu pomáhá směřovat myšlenky na pracovní náplň, a ne na vzpomínky bolestivých událostí. Vstát, recyklovat svou moč, z ní si uvařit ranní kofeinový nakopávač, zkontrolovat rozpis úkolů na daný den, poslat report šéfovi, uvařit si večeři z prášku, píchnout si do žíly jakousi látku a jít spát. Další den se tato smyčka znovu opakuje s menšími výkyvy, když vám jednou za týden dorazí kapsle se zásobami nebo když nastane nečekaný problém. Dvouletý začarovaný kruh ovšem jednoho dne naruší volání o pomoc.
Jak by Karl mohl odmítnout pomoct zoufalé dívce v nouzi, která mu tak moc připomíná jeho zesnulou dceru? Sám však nic udělat nemůže, protože nehybný maják moc pomoci neposkytuje, a tak je zapotřebí zapátrat po dobrovolnících ve vesmíru. Dokážete zneužít dobroty jiných lidí proto, abyste zachránili cizího člověka?
Zpráva z budoucnosti
Still There je point-and-click logická adventura odehrávající se mezi čtyřmi stěnami. Jakmile obdržíte signál SOS, nastoupí do hry vzrušení a ukončí zajetý stereotyp. Od té chvíle se Karl bude moct rozloučit s poklidným způsobem života a bude muset začít řešit sérii neočekávaných komplikací. Ve snaze zachránit zoufalou dívku se do celé složité situace zaplete sám a úplné finále vás nejspíš překvapí a dojme zároveň. Nechci vám nic prozrazovat, ale já sama jsem po dohrání hry cítila zvláštní úzkost.
Hra není nikterak dlouhá. Její jádro v podstatě tvoří pár scén kratšího formátu, ale hratelnost značně natahují ony logické hádanky… konečně jsem se k nim dostala. Hned na úvod mohu říci, že u nich bohužel strávíte více času, než byste sami chtěli. Přeplněná ovládací deska v sobě nese velké množství tlačítek a dalších objektů k interakci. Když jsem ji viděla poprvé, říkala jsem si, že všechny ty čudlíky snad ani nebudu potřebovat. Omyl! Po celé vesmírné stanici se povalují nejrůznější předměty, které můžete sebrat a uložit si je do kapacitně dost omezeného inventáře. Bohužel mnoho předmětů za celou dobu nebudete vůbec k ničemu potřebovat, a právě proto je tak těžké rozlišit od sebe ty užitečné/nutné pro vyřešení hádanky, a naopak ty „na okrasu“.
Vzhůru do výšin obtížnosti
Co se týče logických úkolů, ani ty na tom nejsou o moc lépe. Jejich náročnost je poměrně vysoká, protože k vyřešení jedné úlohy je zapotřebí vykonat hned několik úkonů za sebou. S nápovědou moc nepočítejte. Gorky vás dokáže navést správným směrem, ale zbytek už je jen na vás. Stejně tak dostanete k ruce strohý manuál, ale ten vám bude užitečný pouze tehdy, přijdete-li na fungování mechanismů a pochopíte zašifrovaný klíč. Zorientovat se v té změti tlačítek, páček, kabelů a čipů, ty následně nastavit do správné polohy, zmáčknout ve správném pořadí nebo nastavit správné hodnoty je těžší, než se zdá.
Náročnost hádanek brzdí tempo hry na šnečí úroveň a protahuje hratelnost neskutečným způsobem. Někdy ani jejich řešení ve finále nedává moc smysl, takže zdravý rozum ne vždy pomůže. Připravte si pořádnou dávku trpělivosti, protože vás čeká bloudění, zmatení, mnoho nepovedených pokusů a nevěřícné kroucení hlavou. Určitě nejsem jediná, kdo by kromě možnosti přepnout určité hádanky na menší obtížnost ocenil spíše promyšlenější způsob nápovědy. Jen menší upozornění, pokud svolíte k menší náročnosti úkolu (a hra se vás sama zeptá), nedostanete za jeho vyřešení achievement.
Komická tragédie
