Stačí pár úvodních tónů a člověk je okamžitě zpátky o dvacet let. Zpátky v době, kdy strategie v reálném čase zažívaly svůj zlatý věk a kdy jméno Stronghold znamenalo záruku stovek hodin strávených nad precizním plánováním hradů a epickými bitvami. Původní Stronghold: Crusader nebyla jen hra, byla to ikona, která dokonale skloubila komplexní ekonomický management se zábavným a přístupným budováním pevností. Popravdě, po Age of Mythology se jednalo o mou nejoblíbenější hru. Teď, po více než dvaceti letech, se znovu ozve povědomý hlas rádce a já jsem v tom znovu. Po mnoha zklamáních v sérii Stronghold, jsem byl zase doma. Ve světě rozpáleného písku, křižáckých tažení a legendárních protivníků, kterým jsem nakopal zadek miliardakrát jinak, a s láskou jsem se do toho vrhnul znovu, protože mi to Stronghold Crusader: Definitive Edition skutečně umožnil.
S příchodem nejnovější edice určitě přichází otázka, zda tento návrat není jen pouhou iluzí živenou nostalgií. Je nová edice pouhým přeleštěním starého klenotu pro pamětníky, kteří si chtějí zavzpomínat, nebo přináší skutečnou přidanou hodnotu, která ospravedlní její existenci v roce 2025? Dokáže tento král strategií oslovit i zcela novou generaci hráčů, zvyklou na moderní komfort a propracovanější mechaniky? Právě na to se pokusím najít odpověď. Recenzi tak pojmu i úplně jinak než u Age of Mythology: Retold a v tomto případě provedu pitvu starého těla, abych vám řekl, jak silně mu stále bije srdce a zda vylepšení stačí na to, aby i nejnovější hrady a pevnosti odolaly neúprosnému zubu času.
Pán zámku, pán zámku, má židli, má židli
Jádro hratelnosti už původní Stronghold Crusader: Definitive Edition je geniálně jednoduché a zároveň návykově komplexní. Vše začíná u vaší pevnosti a ohniště, kolem kterého se začnou shromažďovat první poddaní. Vaším prvním úkolem je rozjet soběstačnou ekonomiku. Kde na rozdíl od mnoha jiných strategií, zde nejde jen o sběr dvou či tří surovin. Musíte zajistit přísun dřeva pro stavby, kamene pro hradby, železa pro zbraně a smoly pro zápalné pasti. Klíčová je však produkce jídla. Nestačí většinou jen postavit třeba farmu; musíte pěstovat obilí, které mlynář semele na mouku, a tu pekař přemění na chléb. Každý krok tohoto řetězce vyžaduje pracovní sílu a správné umístění budov, přičemž spokojenost obyvatel, tedy vaše popularita, přímo ovlivňuje rychlost příchodu nových rekrutů. Ostatně, kdo by chtěl do hladovějícího království, že?
Jakmile máte stabilní přísun jídla a surovin, přichází na řadu to nejlepší, a to stavba hradu. Tady Crusader exceluje a nabízí obrovskou svobodu. Můžete stavět silné kamenné hradby, vysoké věže pro lučištníky, smrtící brány s padacím mřížovím a samozřejmě pasti. Nic se nevyrovná pocitu, když nepřátelské jednotky zničí vroucí olej vylitý z kotle na hradbách nebo když se propadnou do skryté vlčí jámy. Opevnění není jen pasivní obrana, ale aktivní součást vaší taktiky. Správně navržený hrad dokáže odrazit i mnohem silnější armádu a dává vám drahocenný čas na přípravu protiútoku.
Když je pevnost zabezpečena a sýpka plná, nastává čas války. Rekrutujete jednotky od základních kopiníků a lučištníků přes těžce obrněné rytíře až po specializované arabské žoldáky, jako jsou rychlí jízdní lučištníci nebo zákeřní zabijáci (kterým já říkám od dětství superninjové), kteří dokáží přelézt hradby. Každá jednotka má své silné a slabé stránky a klíčem k vítězství je jejich správná kombinace. Finální útok pak doprovází obléhací stroje, katapulty drtící hradby, balisty likvidující jednotky na věžích a trebuchety, které mohou dokonce šířit nemoci pomocí kravských mršin. Cíl je jasný: probít se opevněním, zlikvidovat nepřátelského lorda a srovnat jeho hrad se zemí.
To jsem vám to krásně popsal, že? Takto by to fungovalo v ideálním světě. Tohle ale není ideální svět, ale pořádná strategie. Takhle krásně postupně a pomalinku v klidu si můžete budovat v jednoduchých titulech. Tady musíte všechny kroky dělat najednou. Ze základních surovin ihned postavit domy, sýpku, dřevorubce, kasárny, najmout první jednotky, postavit první věž, kamenolom a doly se železnou rudou a jedete. Bráníte se armádám, tvoříte vlastní. Nicméně pravidlo je vždy stejné. S pořádnou obranou se vždy útočí lépe.
Stronghold Crusader: Definitive Edition bude nesmrtelná klasika nesmrtelné klasiky
I když jsou ekonomika a stavba hradu skvělé, skutečným důvodem, proč Stronghold: Crusader zůstává nesmrtelnou klasikou, jsou jeho počítačem řízení protivníci. Osm původních, osm novějších a pár nejnovějších nepřátelských lordů nejsou skutečně jen tak ledajací nepřátelé, ale už od originálu i dokonalou ukázkou charakteru. Zbabělá Krysa staví malý hrad a útočí jen s davem kopiníků. Had spoléhá na úlisné útoky. Prase posílá masy ozbrojenců s palcáty a Vlk je mistrem opevnění, jehož hrady je téměř nemožné dobýt. Na druhé straně stojí rozvážný Saladin se svými arabskými jednotkami nebo hrdý Richard Lví Srdce s armádou rytířů. Kalif zase chce neustále pálit vaši zem, Nizar na vás posílá hordy superninjů atd.
Tato různorodost dává hře neuvěřitelnou duši. Každá šarvátka nebo historická mise je potom jiná a vyžaduje od vás odlišný přístup. Proti Vlkovi musíte připravit masivní obléhání, zatímco proti Kryse stačí rychlý útok, než se vůbec stihne rozvinout. Jejich neustálé posměšky a komentáře během hry („Brzy se budeš plazit po kolenou!“) navíc baví. Konečně totiž těm komentářům i odpovají, ačkoliv je to neprovokuje.
Díky těmto nepřátelům je nejlepším herním režimem volná hra alias šarvátka. Zatímco kampaně jsou zábavným úvodem, skutečná znovuhratelnost leží v možnosti namíchat si na jedné mapě libovolnou kombinaci až osmi lordů a sledovat, jak se jejich strategie střetávají. Můžete vytvářet spojenectví, posílat si suroviny a sledovat chaos, který se na mapě rozpoutá. Tohle je podle mě vrchol strategie v pravém slova smyslu.
Co je nového pod pouštním sluncem?
Stronghold Crusader: Definitive Edition absolutně není remakem, ale pečlivým remasterem, který se soustředí na technická vylepšení a komfort. Nejviditelnější změnou je podpora moderních vysokých rozlišení. Pryč jsou dny rozmazaných textur a malého herního okna. Hra nyní běží ostře a plynule i na nejvyšší rozlišení, což umožňuje mnohem lepší přehled nad bojištěm. Jednotlivé sprity a budovy byly přepracovány do vyšší kvality, a i když je na grafice stále znát její věk, celkový dojem je čistý, plně dostačující a já musím říct, že má ten retro moderní nádech, kvůli kterému je to jak hra na nostalgickou notu, tak i k ocenění na moderní.
Nejdůležitější změny se však odehrály pod herní deskou, kdy vývojáři přidali docela dost nenápadných vylepšení. Jestli mě pobavil bonus, tak rovnou už v zabudovaném Stronghold Crusader: Extreme, kde je navýšení limitu jednotek z původních 1000 na neuvěřitelných 10 000. A to když se sejde bitva dvou velearmád. To je něco naprosto neuvěřitelného, kdy si říkáte, jestli jste ještě ve hře, nebo v nějakém novém simulátoru. Velkým krokem vpřed je též funkční multiplayer integrován do Steamu. Největším skokem skrz jezero je ale vbudování módu. Jelikož jsem ten achievement chtěl, tak jsem vytvořil mapu a nahrál ji. Světe div se, docela je oceňovaná. Nicméně ty možnosti vytvářet si hry, mapy a všechno dostávají Definitive edition do nekonečných rozměrů a jasné neohratelnosti.
Je zde samozřejmě i zcela nový obsah. Titul obsahuje dvě zbrusu nové historické kampaně a pro mě velice překvapivé Stezky písků času v češtině, kde vás čekají skutečné výzvy. A navíc k tomu i výše zmíněných nových lordů Kahin, Sentinel, Nomád a dalších. Zaprvé, k nim přibyli nové jednotky, což je obrovský bonus a popravdě i zpřestření pro zkušené hráče. Za druhé, mají neznámé taktiky a někteří jedou vcelku nepříjemný partyzánský boj, čehož já moc velký fanoušek nejsem. Za třetí, trvá docela dlouho na ně vyzrát, ale jde to. Krása zde střídá nádheru, a kdyby si každá hra vzala příklad, svět by byl o to krásnější.
I přesto je u Stronghold Crusader: Definitive Edition znát zub času
I přes všechna vylepšení je třeba být upřímný, je to stále hra z roku 2002 a na některých jejích mechanikách je to znát. Největším neduhem je pathfinding, tedy hledání cesty pro jednotky. Občas se stane, že se vaši lučištníci zaseknou na schodech na věž, rytíři se rozhodnou pro nepochopitelnou objížďku kolem celého hradu nebo se dělníci zaseknou v kamenolomu i přes hromadu prostoru a odmítají vám nosit kameny.
Některé prvky ovládání navíc dnes působí trochu archaicky. Chybí zde pokročilé formace jednotek, komplexní příkazové řetězce nebo detailní správa skupin, na které jsme zvyklí z modernějších strategií. Jasně, neskutečně cením, že když chci postavit dvacet katapultů, stačí jeden klik a rozmisťovat, dokud mám zlaťáky, ale je to strašně málo. Především, když se mi dvojice sejde u stavbařského stanu, ale nakonec nikdo do té balisty nevleze. Hra si zachovává svou přímočarost, což je na jednu stranu její kouzlo, ale věřím, že pro mladší ročníky to už nebude ono.
Stejně jako občasný boj s kamerou a kompasem. Upřímně, tohle byl pro mě snad největší šok, kdy řeknu, že původní Crusader byl snad i trošku přehlednější. Já v horách přece potřebuji své jednotky kontrolovat, aby se nikdo nezasekl a nečekal. Ale nechci kolem toho dělat tyátr, když mám narvané tržiště. Jasně, nyní jde nastavit automatický nákup a prodej, což opět cením jako krásný bonus, ale s královstvím roste chuť přeci.
Pokud bych měl vybrat jednu věc, která definuje atmosféru Stronghold: Crusader stejně jako samotná hratelnost, musel by to být zvuk. Soundtrack, který složil Robert Euvino, je naprosto fenomenální a ikonický. Kombinace středověkých melodií s orientálními motivy dokonale vystihuje atmosféru křížových výprav a dokáže se v mžiku změnit z klidné, budovatelské melodie na epický bojový chorál. Každý, kdo hru hrál, si okamžitě vybaví tyto skladby, které se mu nesmazatelně vryly pod kůži. A ten, kdo ne, si je okamžitě oblíbí, za to dám ruku do psí klece.
A ty hlášky!
Stejně legendární jsou i zvukové efekty a dabing. Hlášky jednotek a rádců jsou dnes již kultovní. Kdo by si nepamatoval zoufalé volání „WOOD NEEDED!“, radostné oznámení „The Granary is full my lord!“ nebo bojový pokřik arabských lučištníků jako مستحيل , neboli Mustahil, což znamená nemožné? Děkuji Googlu za toto uvědomění si po letech, kdy konečně je zde překladač, co mi vysvětlí i něco takového. Nicméně každá jednotka i lord má svůj charakteristický hlas a hlášky, které dodávají hře neuvěřitelnou živost. Zvuková stránka hry absolutně nezestárla a i po dvaceti letech funguje na jedničku a je klíčovou součástí celkového zážitku. Ostatně, mighty pi gis in trouble je stále boží. Malý bonus na závěr, hra má českou lokalizaci. Překlad je sice trošku jinačí než v původní verzi. Na úžasnosti ale neubírá.
Takže, pro koho je tato edice určena? Pro veterány je to absolutní povinnost. Je to nejlepší, nejstabilnější a nejkompletnější verze hry, jakou najdete s funkčním multiplayerem a nekonečným obsahem díky Steam Workshopu. Pro nováčky je to ideální příležitost, jak poznat legendu žánru v její nejlepší formě. Musíte však počítat s tím, že vstupujete do světa s dvacet let starými pravidly a občas toporným ovládáním. Pokud to ale nevadí, odměnou bude jedna z nejzábavnějších a nejuspokojivějších her, jaká kdy byla vytvořena.
Stronghold Crusader: Definitive Edition není revolucí, ale oslavou. Oslavou jedné z nejlepších strategií všech dob, která dostala péči, jakou si zaslouží. Vývojáři z FireFly Studios s citem vylepšili technickou stránku, přidali smysluplný nový obsah a především zajistili, že hra bude bez problémů fungovat i pro další generace hráčů. Jádro hry, tedy geniální kombinace ekonomiky, stavby hradu a boje proti charismatickým AI lordům, zůstalo nedotčeno a je stejně návykové jako kdysi. Král pouště se vrátil a jeho pevnost stojí i po všech těch letech neuvěřitelně pevně, až na pár děr v obraně.
