Videohry jsou dnes žánrově nesmírně rozmanité, a zatímco velká studia chrlí AAA tituly s obrovskými rozpočty, nezávislá scéna nám s notnou dávkou kreativity často přináší ty nejpamátnější a nejoriginálnější zážitky. Jeden takový kuriózní kousek, který se mi nedávno dostal pod ruku, je Take Me, Vitaly od ruského studia Старый Билд (Starý Build). Přiznám se, že mé první dojmy byly rozporuplné a zpočátku jsem k němu přistupovala s jistou obezřetností. Někdy se však ten nejlepší zážitek skrývá za nečekaně prostým obalem, a přesně to byl případ tohoto únikového dobrodružství.
Proč dát šanci nečekanému
Pamatujete si na Scary Movie? Tohle je taková malá, herní reminiscence na podobný chaos, jen s ruským přízvukem a špetkou černého humoru. Když titul Take Me, Vitaly poprvé přistála na mém radaru, její nevalná videoukázka mě zprvu spíše odrazovala. Upřímně řečeno, působila trochu amatérsky, jako projekt, který vznikl spíše z nadšení než z obrovských ambicí. Nicméně, zvědavost je mocná čarodějka, a v kombinaci s extrémně kladnými uživatelskými recenzemi a až směšně nízkou cenou kolem šesti euro jsem se rozhodla dát jí druhou šanci. Ukázalo se, že Take Me, Vitaly není jen další zapomenutelná hříčka. Jedná se překvapivě o angažující a zábavný titul, který mě dokázal rozesmát a zároveň udržet v napětí. Jde o únikovou hru, která se drze nebojí balancovat na hranici parodie a nabízí svěží pohled na žánr, který je často opanován vážnými hororovými náměty.
Něco málo o autorovi – Старый Билд
Studio Старый Билд, což v překladu znamená „Starý Build“ nebo „Stará Sestava“, je typickým příkladem nezávislého herního vývojáře, který se nebojí experimentovat a přitáhnout pozornost nekonvenčním způsobem. Informací o nich není přehnaně mnoho, což je u menších ruských studií poměrně běžné, ale jejich tvorba jasně naznačuje snahu o originální přístup k hernímu designu. Zdá se, že se specializují na nízkorozpočtové, ale nápadité tituly, které často oplývají svérázným humorem a unikátní atmosférou. Take Me, Vitaly je toho zářným příkladem – nevyniká sice špičkovou grafikou ani obrovským světem. Sází více na kreativitu, interaktivitu prostředí a charakteristické postavy. Jejich přístup je důkazem, že k vytvoření poutavého zážitku nejsou vždy potřeba miliony dolarů, ale spíše dobrý nápad a schopnost vtáhnout hráče do neobvyklého příběhu. Je osvěžující vidět, jak se studio dokáže vyhnout klonování velkých hitů a místo toho se soustředí na vybudování vlastního, rozpoznatelného stylu plného nadsázky a nečekaných zvratů.
Maskovaný večírek a nečekaný únos
Příběh Take Me, Vitaly je stejně absurdní a komediální jako celý titul. Vše začíná, jak už to tak bývá, na večírku v nočním klubu. Naše hrdinka, svobodná a plnoletá Maria, se baví v kostýmu králíčka, když tu se k ní přiblíží vysoký, svalnatý muž s běloruským přízvukem – samotný Vitaly. Nabídne jí koktejl, načež Maria z neznámých důvodů ztratí vědomí. Vitaly, vskutku pravý gentleman, ji s grácií uloží do kufru svého auta a odveze ji do svého venkovského sídla, aby se dobře vyspala.
Po probuzení a uvědomění si neutěšené situace Maria rychle pochopí, že Vitaly ji nepřivedl za účelem čestné kávy a konverzace. A protože, jak nám autoři jasně řekli, ona není tenhle typ holky, pevně se rozhodne, že musí za každou cenu uniknout. Tento lehce ironický podtext provází celou hru a dodává jí potřebnou lehkost. Maria se nevzdává, byť se stala obětí únosu. Její odhodlání uniknout před dotěrným Vitalym, pohání celé dobrodružství. Cíl máme jasný. Dostat se pryč z Vitalyho venkovského sídla v luxusním stříbrném voze Haval, který můžete vidět z jednoho z oken vily. Cesta k němu je však plná překážek, zamčených dveří a tajemství, která musí Maria odhalit.
Příběh sice není hluboký ani psychologicky propracovaný, ale jeho jednoduchost a komediální ladění skvěle slouží jako rámec pro únikovou hratelnost a absurdní situace, do kterých se Maria dostává. Je to spíše karikatura hororových žánrů, kde se místo strachu sází na smích a bizarní momenty.
Hra na kočku a myš s vánočními ozdobami
Hratelnost Take Me, Vitaly si zakládá na klasickém principu únikových her s přidaným prvkem „pronásledovatele“. Základem je prozkoumávání obrovské vily Vitalyho, hledání klíčů a řešení logických hádanek, které otevírají cestu k vysvobození. Vila je skutečně rozsáhlá a detailně propracovaná, plná tajemných skrýší, tajných místností, trezorů a nejrůznějších předmětů, které lze interaktivně využít.
Autoři se zde vyřádili na interakci s prostředím. Musíte odemykat dveře, lámat prkna, otevírat elektrické panely, rozbíjet podlahy, házet nádobí a využívat hlasité zvuky k odlákání Vitalyho. Každá akce je potencionální nápovědou nebo klíčem k dalšímu postupu. Velkým plusem je náhodné rozmístění předmětů potřebných k útěku. To zajišťuje, že každé nové hraní je odlišné a nutí vás k důkladnému prozkoumávání a přemýšlení, místo pouhého memorování lokací.
Vitaly je únosce, který vás neustále nahání po vile. Jeho umělá inteligence je navržena tak, aby byla neúnavná, ale zároveň férová. Titul je navíc poměrně benevolentní v možnosti nastavení obtížnosti, což ovlivňuje chování Vitalyho. I naprostí nováčci v žánru únikových her tak nebudou mít ze začátku příliš těžké pořízení a mohou si postupně zvykat na tlak pronásledování. To je obzvláště užitečné, protože se Vitaly občas objeví v nejméně očekávaných chvílích a dokáže pěkně potrápit nervy.
Co se týče humorných prvků, titul si z nich dělá legraci na každém kroku. Jedním z nejkomičtějších a nejkreativnějších nápadů se stala možnost schovat se v záchodové míse. Jedná se totiž o scénu, která by se neztratila ani v té nejlepší parodii. Dalším vtipným momentem je zjištění, že revolver, který by v hororové hře sloužil k obraně, je ve skutečnosti jen zapalovač. Tyto detaily dodávají hře nečekanou lehkost a zabraňují tomu, aby se ponurá atmosféra únosu stala příliš tíživou.
Titul také obsahuje komediální vložky s erotickým podtextem, které se odemykají po každém třetím chycení Vitalym. Nemohu prozradit detaily, ale tyto scény jsou dalším příkladem drsného, ale vtipného humoru, který je pro hru tak typický. Musím však poznamenat, že děj se odehrává na Vánoce. V rámci interakce s prostředím můžete dokonce ozdobit sněhuláka a vánoční stromeček, což dodává celé situaci absurdní, ale roztomilou kulisu.
Velkým plusem pro české hráče je přítomnost českých titulků a dokonce i převedených textur. To jsem obzvláště ocenila při pečení vánočního cukroví podle receptu, jehož text máte plně lokalizován. Ačkoliv textu ve hře obecně není příliš, taková pozornost k detailu jen podtrhuje snahu autorů zpřístupnit hru co nejširšímu publiku.
PS4 éra s uměleckým cítěním
Grafické zpracování Take Me, Vitaly je popisováno jako grafika éry PS4. To znamená, že neočekávejte fotorealistické textury nebo nejnovější ray tracing, ale spíše funkční, často stylizovaný vzhled, který však plně slouží účelu. Prostředí vily je překvapivě detailní a plné malých prvků, které dodávají atmosféru. Vánoční výzdoba, jako jsou ozdobené stromečky a sněhuláci, působí svěže a podtrhuje absurditu celého únosu.
Jedním z technických detailů, který autoři s hrdostí zmiňují, jsou skutečné odrazy v zrcadlech. V dnešní době je to sice běžné, ale v menších indie hrách často opomíjené, takže je příjemné vidět takovou pozornost k detailu. To dodává pocit realismu a podporuje pohlcení do atmosféry, i když je celkový vizuál stylizovaný.
Hudební doprovod a zvukový design hrají klíčovou roli při budování atmosféry. Ačkoliv titul není prvoplánový horor, zvukové stopy a hluky z Vitalyho chůze, rozbíjení předmětů nebo jeho občasné hlášky s běloruským přízvukem dokonale podtrhují pocit napětí a zároveň humoru. Zvuky prostředí, jako jsou praskající podlahy nebo vrzající dveře, jsou navrženy tak, aby vás udržely ve střehu a zároveň občas vyvolaly lehký úsměv. Hudba se pohybuje mezi jemnými, napínavými tóny a občasnými komediálními vsuvkami, které zdůrazňují parodický charakter hry. Celkově je audiovizuální prezentace soudržná a efektivně podporuje jedinečný tón hry.
Easter eggs
Take Me, Vitaly je, jak sami autoři prohlašují, plná easter eggů. Vzhledem k jejímu komediálnímu a parodickému ladění se dalo očekávat, že půjde o nespočet odkazů na popkulturu, herní žánry nebo dokonce vnitřní vtipy samotného studia. Ačkoli konkrétní easter eggy vám sem nebudu vypisovat, abyste si je mohli objevit sami. Tyto skryté detaily a překvapení se stali nedílnou součástí zážitku a odměňují všechny zvídavé hráče. Dodávají tomuto titulu na hloubce a zábavě a vyzývají k opakovanému hraní s cílem objevit všechna skrytá poselství a gagy, které autoři do hry vložili. Easter eggy slouží jako další důkaz kreativity a smyslu pro humor studia Старый Билд.
Take Me, Vitaly je zářným příkladem toho, jak i s omezeným rozpočtem a zdroji lze vytvořit originální, zábavný a nezapomenutelný kousek. Titul je skvělým mixem únikové hry a komedie, která se nebere příliš vážně. Příběh o Marii a jejím útěku před dotěrným Vitalym je sice jednoduchý, ale je podán s takovou dávkou absurdního humoru, že si vás okamžitě získá. Gameplay je návykový díky náhodnému rozmístění předmětů a interaktivnímu prostředí plném hádanek a tajných místností. Je to důkaz, že kvalita se neměří jen grafickým výkonem a rozpočtem, ale především nápadem a schopností bavit. Vřele doporučuji – dejte Vitalymu šanci, nebudete litovat.
