Počítačová hra s názvem Tatari patří mezi tituly, které na první pohled nemusí zaujmout každého. Avšak jakmile se do ní ponoříte, dokáže vám nabídnout silný a zapamatovatelný zážitek. Nejde o rychlou akční hru plnou soubojů, ale o pomalou, atmosférickou adventuru z pohledu první osoby, která staví především na vyprávění děsivého příběhu, napětí a objevování. Od samého začátku je jasné, že tento titul sází spíše na tísnivou atmosféru a postupné odhalování tajemství než na efektní herní momenty. Právě tento klidnější a soustředěný přístup dělá z Tatari zajímavý zážitek pro všechny, kteří mají rádi mysteriózní a lehce hororově laděné hry.
Tokijský detektiv v akci
V Tatari se ujímáte role tokijského detektiva Akia Matsumota, který má za úkol vyšetřit záhadné zmizení mladého chlapce (táborníka) v odlehlé oblasti. Už samotné zasazení děje do opuštěného venkova vytváří pocit izolace a nejistoty. Příběh se nevypráví přímo pomocí dlouhých dialogů nebo filmových sekvencí, ale spíše prostřednictvím nalezených předmětů, poznámek a prostředí samotného. Díky tomu máte pocit, že si musíte všechno postupně skládat dohromady sami.
Děj se postupně prohlubuje a nabírá temnější směr, kdy se do vyšetřování začínají prolínat prvky japonských mýtů a kleteb. Není vždy úplně jasné, co je skutečné a co už je pouze výsledkem strachu nebo nadpřirozených sil, což přispívá k celkové nejistotě. Příběh vás tak nutí přemýšlet a domýšlet si některé souvislosti, místo aby vám bylo všechno jednoznačně vysvětleno.
Průzkum tajemné vesnice
Herní mechaniky jsou poměrně jednoduché a přehledné. Základem je pohyb po prostředí, prozkoumávání lokací, sbírání předmětů a řešení hádanek. Tatari neobsahuje souboje, což podporuje její pomalé tempo a zaměření na atmosféru. Vše je podřízeno tomu, abyste se cítili neustále lehce nervózní a ostražití.
Hádanky jsou většinou logické a vyžadují pozornost k detailům. Některé z nich mohou být záměrně nejednoznačné, což může vést k pocitu zmatení, ale zároveň to podporuje pocit skutečného vyšetřování. Titul vás příliš nevede za ruku, a proto vyžaduje vaši trpělivost a ochotu experimentovat. Pro někoho to může být frustrující, jiní si naopak tento přístup bezpochyby užijí.
Prokletá panenka
Prokletá panenka v Tatari patří mezi ty prvky, které zůstanou ve vaší mysli ještě dlouho poté, co hru vypnete. Není to jen tak obyčejná hračka, jak záhy zjistíte. Její přítomnost v temných a opuštěných zákoutích vesnice nepůsobí dětsky či roztomile, ale naopak vyvolává silný pocit neklidu a úzkosti. Když ji najdete položenou na zemi, v truhle nebo opřenou o zeď, okamžitě vás napadne, že tam nepatří. Ticho, které ji obklopuje, a tmavé stíny v jejím okolí jen zvyšují její zlověstnost. V Tatari panenka funguje jako symbol něčeho zlého a nevysvětlitelného, něco, co přesahuje běžné vysvětlení. Její výskyt je vždy spojován s tajemstvím nebo událostí, které vás nechávají hádat, co je skutečné a co je pouhý výplod vašeho strachu.
Temné interiéry uprostřed hlubokého lesa
Vizuální stránka titulu není extrémně realistická, ale velmi dobře podporuje atmosféru. Opuštěné budovy, lesy a temné interiéry působí věrohodně a často až znepokojivě. Práce se světlem a stíny dokáže vytvořit napětí i v situacích, kdy se zdánlivě nic neděje.
Hudební doprovod je spíše nenápadný, ale o to účinnější. Často hraje jen jemný ambient nebo je slyšet pouze zvuk okolí, což zesiluje pocit osamělosti. V momentech, kdy se hudba přece jen ozve výrazněji, dokáže podpořit strach nebo očekávání něčeho nepříjemného. Zvukový design tak patří mezi silné stránky Tatari.
Tatari je titul, který jistě nebude vyhovovat každému, ale pro fanoušky pomalých, atmosférických adventur nabízí velmi zajímavý zážitek. Silnou stránkou je především příběh, tajemná atmosféra a způsob vyprávění, který vás nutí přemýšlet. Slabší může být místy nepřehledný postup a minimum akce, což však odpovídá celkovému zaměření hry. Jako celek Tatari působí jako originální indie titul, který zanechá dojem hlavně díky své náladě a tísnivému vyprávění.
