Asi na rovinu přiznám, že se osobně nijak neřadím mezi fanoušky indie her. Ačkoliv jsem jich ve své hráčské kariéře pár vyzkoušel, většinou se mi nepodařilo si k tomuto žánru najít nějakou přímou cestu. Tchia na mě nicméně v prvotních chvílích zapůsobila dosti pozitivně. Velký otevřený svět, nádherná animovaná grafika a spousta vedlejších aktivit mi dává naději, že bych si k nějaké té nezávislé hře konečně našel cestu. Ono se to i na úplném začátku povedlo a Tchia mě prvních pár hodin bavila. Jak jsem však ve hře postupoval dál a blížil se ke konci, její zábavnost šla rapidně dolů a s ní i to kouzlo, které Tchia dokázala v úvodu mít. Více vám řekne naše dnešní recenze.
Svět inspirovaný Novou Kaledonií
Co ovšem malinko pokulhává, je technická stránka hry, konkrétně její optimalizace. Na ní by Awaceb mohlo ještě zapracovat, jelikož se mi občas stávalo, že mi snímkovací frekvence klesala rapidně dolů. Tento problém se nejvíce objevoval při východu a západu slunce a bylo úplně jedno, v které části světa se nacházím. Optimalizace tak vesměs kazí celkový dojem z jinak nádherného vizuálu a doufám, že se vývojáři v některých dalších aktualizacích na tento stěžejní aspekt zaměří.
Skvělou hratelnost kazí náplň hlavních misí a vedlejších aktivit
Tchia si na nějaké detailnější zpracování hlavních a vedlejších misí příliš nehraje, a ať už se vydáte vstříc hlavní dějové lince, nebo raději vyzkoušíte některou ze dostupných vedlejších aktivit, ve většině částí hry budete dělat pořád dokola to samé. Hlavní mise jsou defakto zpracovány ve stylu „zajdi tam, přines to a vrať se zase zpátky“. Pokud čekáte nějaké robustně detailní úkoly, budete ve výsledku asi bohužel zklamání. Tvůrci se zřejmě rozhodli titul opravdu zaměřit jen na pouhopouhé prozkoumávání světa a tento aspekt jednoduše zapracovali jak do hlavních misí, tak i vedlejších aktivit. Není náhoda, že mnoho úkolů, které v hlavní dějové lince dostanete, má úzkou spojitost s vedlejšími aktivitami, tudíž se připravte, že činnosti budou v obou případech dosti podobné. Prosté hledání pokladů, likvidace nepřátelských táborů, hraní na kytaru, překonávání časových výzev nebo sběr ovoce a shánění různých věcí zní sice na papíře dobře, ale ve výsledku budete všechny tyto aktivity dělat neustále dokola a bohužel ani v pokročilejších částech hry se toho příliš moc nezmění.
Přes to všechno není Tchia vyloženě špatným kouskem
Na závěr už zmíníme ony speciální schopnosti, kterými hlavní hrdinka Tchia disponuje. Asi tou nejzajímavější je schopnost Soul Jumping, která vám dovolí převtělit se do zvířat či věcí. Například právě při likvidaci nepřátelského tábora tuto schopnost využijete, a to tak, že se převtělíte do kanystru s benzínem, kterým následně zničíte vaše nepřátele a jejich tábor. Jedná se o zajímavou funkci, která je v rámci her určitě originální. Mezi další schopnosti můžeme zařadit synchronizaci mapy pomocí křiku – nutno dodat, že tímto se tvůrci určitě inspirovali u série Assassin’s Creed, s tím rozdílem, že pro odhalení mapy nepoužíváte žádný orlí pohled, nýbrž onen křik. Dále je zde posouvání času pomocí vašeho ukulele a několik dalších možností, které alespoň malinko ozvláštňují jinak slabší hratelnost. Tím jsme se dostali na závěr naší recenze, nyní si pojďme udělat naše klasické závěrečné zhodnocení a udělit hře Tchia výslednou známku.
