Terminator: Resistance byl svého času velké překvapení. Po předchozím fiasku od polských Teyon s názvem Rambo: The Video Game (Urban Trial Playground vynechám) nikdo nečekal nic velkého. Spíše jen další budgetovou střílečku s licencí legendární filmové série, která začala už v osmdesátkách. Kouzlo Resistance spočívá zejména v tom, že navazuje na první dva Cameronovy filmy a daří se mu to lépe než snímku Terminator Salvation. Můžete si ostatně připomenout, jak jsme Terminator: Resistance v recenzi vychválili.
Annihilation Line rozšiřuje příběh z univerza Terminátora a zaměřuje se hlavně na postavu Kyla Reese. Na to, co dělal ve válce a jak se dostal ke svému osudovému úkolu. Pamatujete na sny Kyla z prvního Terminátora? Pamatujete si na bombastickou hudbu, co u toho byla? Pokud se pustíte do Terminator: Resistance - Annihilation Line, všechno vidíte očima jeho spolubojovníka Jacobse Riverse, který zároveň hledá svého stroji uneseného otce. Zatímco původní hra se v odkazech zaměřovala spíše na druhý díl, DLC misku váhy překlopilo na díl první. Když mi bylo deset, skoro jsem si myslel, že po dvacátém a zároveň pořád zábavném zhlédnutí obou Terminátorů jsem blázen. Díky lidem z Teyon vím, že zdaleka nejsem sám.
zdroj: igdb.com
Design je stejný a menší
Annihilation Line je DLC a podle toho je potřeba k němu přistupovat. Některé aspekty je potřeba brát s nadhledem. Třeba rozporuplné RPG prvky. Už v hlavní hře působí trochu na sílu. Polovina misí se sice odehrává v otevřených lokacích, které dovolují určitou svobodu pohybu, žádný open world to ale není a hra ani nenabízí více stylů hratelnosti. Jasně, můžete se omezeně plížit a útočit ze zálohy, můžete hackovat nebo klást pasti pomocí náloží. Všechno jsou to ale spíš okrajové záležitosti. Těžiště hratelnosti Resistance i DLC je hlavně v klasickém akčním střílení s důrazem na příběh.
V Terminator: Resistance - Annihilation Line je důraz na příběh ještě větší a úrovně jsou menší. Délka hrací doby jsou asi tři hodiny a RPG prvky se sem už vůbec nehodí. Vůbec by nevadilo, kdyby tady nebyly. Logické zmenšení prodělal i zbraňový arzenál. Balistické zbraně, až na ikonický granátomet z druhého filmu, nebyly vůbec k užitku. Jako terminátor bych si rád zastřílel z ikonické pětačtyřicítky s laserovým zaměřovačem na živé cíle. Jako voják lidského odporu ale můžu zbraň využít leda na pavouky či létající drony. Tím pádem je zbraň dost nepraktická a je mnohem výhodnější střílet univerzální laserovou zbraní. K nějaké plazmové jsem se ani nestihl dostat. Jednu jsem sice sebral kyborgovi, ale má vylepšená plazmová puška byla lepší. Obecně jsem si spíš oblíbil zbraně se zásobníky než ty, co se zahřívají a přehřívají.
zdroj: igdb.com
Vylepšená grafika a skvělá hudba
Možná se mi to jen zdá, ale připadá mi, že grafika v Annihilation Line je o něco lepší než v původní hře. Je taková lépe nasvícená a ostřejší. Vlastně to docela dává smysl, vzhledem k tomu, že je to o dva roky novější hra. Unreal Engine 4 vypadal, až na výjimky, vždy pěkně. Bohužel se mi také zdálo, že se v některých pasážích na mé původní PS5 nebezpečně propadla snímkovací frekvence hluboko pod šedesát. Naštěstí se to týká spíše cutscén a do samotné hratelnosti propady zasahují jen málo. Jen trochu kazí krystalicky čistý pohled na hru. Pokud se tedy bavíme o režimu performance.
Nejlepší věc, kterou může Annihilation Line nabídnout, je stejně hudba. Až mi skoro slza ukápla, když ve vypjatých akčních pasážích naskočila hudba z prvního filmu. Skoro mám teď chuť si poslechnout jeho soundtrack. Jestli jsem se snažil být odolný proti nostalgii, tak tady to nešlo. Jestli to dneska něco řekne novým divákům, nevím. Mně to ale jako pamětníkovi, který si prvního Terminátora nahrál na VHS kazetu z televize, říká hodně. Mimochodem, byla to verze dabingu z TV Prima, kde Arnolda namluvil Jiří Pomeje.
zdroj: igdb.com
Jde o příběh, nikoliv o obtížnost
Někdy se stává, že autoři s přídavky cílí spíš na hráče, kteří mají původní hru najetou tak, že ji s prstem v nose dávají na nejtěžší obtížnost. Svým způsobem by to dávalo smysl i tady, kdybychom se přenesli do herního průmyslu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy byly aktuální filmy. Tehdy pekelně těžké hry frčely. Až takto velká nostalgie se ale nekoná, protože Annihilation Line neklade velký odpor. Hrál jsem hru na střední obtížnost úplně na pohodu. Pár smrtí sice přišlo, ale stroje nejsou moc chytré na to, aby bylo potřeba více pokusů. Vlastně nejsou chytré vůbec. Je jim předurčené válku prohrát. Se spolubojovníky nekomunikují a jsou jim ukradené jejich zničené trosky. Žádné zlepšení v tomto ohledu DLC nepřináší.
Takže ještě jednou – Terminator: Salvation byl dobrý, ale kdyby vypadal takto, byl by k..va skvělý!
Terminator: Resistance - Annihilation Line nabízí za pár korun několik nových misí, pár nových zbraní inspirovaných filmem a několik nových strojů ke zničení (T-600 nebo HK Centurion). Lokace se zmenšily a je kladen ještě větší důraz na příběh, který je pojat nejlépe, jak může být. Kyle Reese je borec a jeho zhmotněné sny v kombinaci s dobovou hudbou jsou prostě nejvíc. Objektivně je to jen krátké DLC. Pokud vás univerzum Terminátora nechává chladnými a berete v potaz, že je to jen DLC, odečtěte si z hodnocení dva body.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Milan Koubský.
