Z opuštěného domu je cítit neklid. Tmu náhle prořízne lidský výkřik plný bolesti a hrůzy. Poté je slyšet ještě jeden. Ten už však lidsky nezní ani náhodou a namísto hrůzy jej prosycuje jen nenávist… a hlad. Máte dojem, že deskové hry nedokážou přinést na stůl tu správnou hororovou atmosféru? Pak jste asi ještě neměli co do činění s titulem Terrorscape: Dům hrůzy. Necháte se pozvat dovnitř?
Hodinová hororovka
Terrorscape: Dům hrůzy u nás vyšel ve spolupráci dvou českých vydavatelství. Hra je to poměrně velká, rozhodně ne levná, a tím pádem bylo její vydání poměrně riskantní záležitostí. Podobně jako u titulu Krvavá hodina odbila se Old Dawg spojil s jiným českým vydavatelstvím. Po Fox in the Box (Krvavá hodina odbila) a TTGames (Posedlost, Železný les, Trickerion), se kterými Old Dawg spolupracoval v minulosti, jsme se tak Terrorscape dočkali ve spojení s vydavatelstvím MindOK.
Autorem Terrorscape je Jeffrey CCH, který vydává až neuvěřitelně rozmanité projekty. Kromě Terrorscape jsme jej mohli zahlédnout na krabicích titulů Eila and Something Shiny, Age of Galaxy nebo třeba Epochy: Vzestup kultur. O vizuální stránku se postaralo hned šest různých ilustrátorů a hra vyšla díky studiu ICE Makes, jehož zakladatelem je právě Jeffrey CCH. Terrorscape: Dům hrůzy je určen pro 2–4 hráčů od 14 let a jednu partii byste podle autora měli stihnout za 30–45 minut.
Hra na kočku a lahodné myši
Terrorscape: Dům hrůzy je asymetrická hra se skrytým pohybem. Na rozdíl od většiny ostatních her se skrytým pohybem, jako je Sniper Elite: Desková hra nebo třeba Mind MGMT, se zde neschovává jeden, zatímco ostatní se jej snaží chytit. Kdepak. Jeden hráč se stane zabijákem, ti ostatní se chopí rolí (prozatímních) přeživších, kteří se skrytým pohybem po herním plánu snaží před zabijákem schovat a ultimátně z toho místa hrůzy utéct.
Zabijákův úkol je na první pohled velmi jednoduchý. Stačí mu jen zabít jednoho přeživšího, přičemž je úplně jedno, který z celkem tří přeživších to bude. Mapa je velice těsná a zabiják to nikdy nikam nemá příliš daleko. Neví však, kde přesně se přeživší nachází, zatímco oni ví o každém jeho pohybu. Tedy, téměř každém. Jediným vodítkem o poloze přeživších je pro zabijáka hluk.
CINK!
Jak dobře ví hráči Břinku!, dělat hluk, zatímco se pohybujete v rajónu nelítostného zabijáka, není úplně nejlepší nápad. Jenže bez hluku zřejmě neutečete. Jako přeživší totiž musíte splnit některý z dvou úkolů, které před vás hra postaví.
První cestou jsou klíče. Těch musíte během partie nasbírat pět, přičemž zabiják neustále vidí, jak daleko k úspěchu jste. Nestačí vám ale klíče jen nasbírat, musíte se také všichni bezpečně dostat k východu, a hlavně u něj přežít až do začátku vašeho dalšího kola. Případně cesta ven může vést i skrze skrytý východ, pokud jste během svého pátrání po klíčích také našli tajnou mapu. Většina nalezených klíčů i dalších předmětů ale vygeneruje hluk, kvůli kterému zabijákovi dáte přesně vědět, kde se někdo nacházel.
Druhý úkol je riskantnější a v mojí herní skupině se do něj přeživším obvykle příliš nechce. Spočívá v tom, že se vám podaří pětkrát zapracovat na opravě vysílačky, načež s ní zavoláte o pomoc. Na tu však musíte počkat pět kol, přičemž zabiják ví, že vysílačka je hotová a zoufalství z vašeho blížícího se úprku jej může nutit hrát o to agresivněji. Navíc každá oprava také vygeneruje hluk.
Tamhle jsi!
Problém přeživších (a velkou výhodou pro zabijáka) je, že nejde hledat a opravovat, kdekoliv se jim zamane. Na mapě jsou jen tři pozice, na kterých se mohou nacházet klíče, a jelikož klíčů potřebujete pět, nemůžete mezi lokacemi pobíhat jak diví, ale chvíli se na jedné musíte zdržet. A zabiják toho rozhodně využije.
S opravou vysílačky je to ještě horší. U té sice zabiják na rozdíl od klíčů neví, jak jste daleko, můžete to ale dělat jen na jediném místě na mapě a hluk vás prozradí. Jediné, co vám může pomoci, jsou předměty nebo postavy, které umí během jedné akce provést oprav více.
Kde se ukrýváš, Anno?
V každé partii Terrorscape se proti zabijákovi postaví tři přeživší. Je přitom celkem jedno, zda za ně hraje hráč sám, jsou na to dva nebo dokonce tři. Tak jako tak bude mít zabiják tři cíle, za kterými se může vydat. Je to naprosto ideální počet, který dostatečně rozmělňuje síly na to, abyste jako skupina byli schopni dělat více věcí najednou, ale zároveň je jich dost málo na to, aby zabiják o přeživší nezakopával v každé místnosti, do které se pohne. Jak je zřejmé z předchozích řádků, Terrorscape vyžaduje alespoň dva hráče, a tak si jej neužijete o samotě. Na sólo hraní si ale můžete pořídit titul Poslední holka, který by vaše hororové tužby měl uspokojit více než dostatečně.
Každý přeživší má nějakou schopnost, která trochu rozbíjí hru. William umí rychleji utíkat po mapě… i za cenu toho, že jeho těžké oddechování na konci sprintu slouží jako vábnička pro zabijáka. Anna nedělá hluk při hledání klíčů a umí se schovat před zabijákovou schopností Vnímání. Marco dokáže léčit a odstraňovat strach. Sophia umí procházet tajnými chodbami a vytvářet falešný hluk. A konečně Johnson vám umožní rychleji opravit vysílačku. Na začátku partie si z těchto pěti přeživších vyberete tři, s nimiž myslíte, že máte nejvyšší šance. Ano, výběr z pěti není kdovíjak velký, alespoň ale můžete zkoušet různé kombinace, dokud nenajdete tu nejlepší trojici.
Motorovkou, vřískotem i nožem v zádech
Zabiják se také musí rozhodnout, za koho bude hrát. Na výběr má přitom v základní krabici ze tří možností: Řezník, Spektra nebo Vrah. Na to, že Řezník je na obálce, mysleli byste, že bude hlavním hrdinou… záporákem… anithrdinou? Zkrátka tím hlavním zlounem, za kterého bude velká zábava hnát si podsvinčata na porážku. Skutečnost je však taková, že Řezník je záporákem nepříliš záživným. Pořádně neví, kde se kdo nachází, nemá žádný způsob, jak ubližovat nebo pořádně vyvolávat strach na dálku. Jeho jedinou výhodou je tak veliká síla, se kterou jde do střetnutí. To ale v jeho případě nastává tak ojediněle, že si hru za něj moc neužijete.
Spektra je mnohem zajímavějším záporákem. Z jejího vřískotu mrazí v zádech, a proto je Spektra mistryní v rozsévání strachu všude kolem sebe. Strach samotný vám sice nejdříve neprozradí, kde přeživší jsou, jakmile jej ale nasbírají dost, zakřičí a tím se prozradí. Jako správný duch navíc umí zmizet a opět se objevit, což je ve hře reprezentováno schopností Plížení. Jde mimochodem o jediný pohyb, u kterého přeživší neví, kam jste se vydali.
Vrah se strachem pracuje také, ještě lepší je ale, jak jeho jméno napovídá, ve vraždění. Jeho nejsilnější karta mu totiž dovolí někoho rovnou zabít a tím vyhrát hru. Navíc je velice chytrý, díky čemuž má vylepšenou schopnost Vnímání. A co by to bylo za vraha, kdyby neuměl využívat také Plížení.
Atmosféra hustá jako krev zasychající na ostří nože
Největší výhodou Terrorscape: Domu hrůzy je atmosféra, kterou dokáže na stole vytvořit. Je až neuvěřitelné, že to zvládne za tak krátký čas. My jsme se sice s žádnou partií na avizovaných půl, ani tři čtvrtě hodiny nedostali, ale do hodiny a čtvrt se vejdeme bez problému. Ta hodina a půl je ale na straně zabijáka naplněna zoufalstvím z toho, že vůbec nic nevíte, které vzápětí vystřídá obrovská radost, když někoho objevíte a podaří se vám jej zranit. Na straně přeživších máte pak od začátku až do konce pocit, že vrah je až nechutně blízko, a víte, že od smrti vás dělí jeden neopatrný pohyb, jediné CINK! ve špatnou chvíli.
Atmosféra je dokreslena především skvělou produkční kvalitou. Jasně, cenovka na hře je trochu vyšší, ale obsah za ni rozhodně stojí. Hra obsahuje jedinou zástěnu, která doopravdy funguje. Mezi přeživšími a zabijákem je totiž veliká maketa domu, na jehož střeše jsou nejrůznější důležité ukazatele (například jak moc se kdo bojí nebo kolik klíčů již přeživší nasbírali) a v jednom boku je integrovaná kostková věž. Jediná vada na kráse je to, že tuto perfektní zástěnu musíte při každé partii složit a rozložit… nebo si ji nechat jako dominantu svého deskoherního pokoje. Druhá věc, která by podle mě hru ještě zdokonalila, je, pokud by ke každému zabijákovi byl oficiální soundtrack. Protože ačkoliv si u her obvykle hudbu nepouštím, tady partii dodává grády. Drobný detail na závěr: jména přeživších jsou odkazy na slavné hororové tvůrce, což je krásné pomrknutí na hráče.
Terrorscape: Dům hrůzy je jednou z těch nejatmosferičtějších hororových deskových her, které si můžete zahrát. Partie netrvá nikterak dlouho, a přesto, nebo možná právě proto, je každý okamžik prosycen napětím, obavami o svůj život a krvežíznivou honbou za kořistí. K dokonalosti jí chybí snad jen oficiální soundtrack na míru každému záporákovi a způsob, jak uložit perfektní zástěnu mezi hráče tak, abyste ji při každé partii nemuseli znovu rozkládat a skládat.
