Tituly, v nichž nehrajete za statečné kouzelníky, rytíře či hrdiny z řad obyčejných lidí, nýbrž za zvířata, mají něco do sebe. V roli různých živočichů se vám kolikrát naskytne zcela jiná perspektiva, než na co jsme běžně zvyklí, a osobně se musím přiznat, že přesně takové tituly si ráda zahraju. Přestože takových projektů není v porovnání s ostatními mnoho, kolikrát dokážou tak moc vybočit z řady, aby o sobě daly jasně vědět. Příkladů bychom mohli najít hned několik, ale dnes mě zaujalo připravované dobrodružství drobné veverky v titulu s názvem The Sacred Acorn. Zde máte mé první dojmy z krátké demoverze.
Chaos přichází
Na začátek ještě jednou upozorňuji, že se jedná o první dojmy. Pokud patříte k těm, kteří nejprve zavítají až na konec článku a hledají závěr s číselným hodnocením, potažmo klady a zápory, nezalekněte se. Nejedná se o recenzi jako takovou, protože zkrátka nemám prostor na to, titulu udělit odpovídající číslo.
Ve hře The Sacred Acorn, jak už jsem předznamenala výše, hrajete za malou roztomilou veverku Imu. Ima společně s dalšími veverkami a obyvateli mírumilovného lesa žila v harmonii s přírodou země jménem Tansira. Jednoho dne se však objevila tajemná síla a začala infikovat vše, co se jí postavilo do cesty. Od rostlin až po zvířata. Kvůli Chaosu se ze zelenajících se lesů staly vyprahlé pustiny, krajina celkově začala chřadnout a z obyvatel lesa se stala agresivní monstra. Naštěstí se mezi veverkami objevila naděje na spásu, kterou jste právě vy. Ima se musí naučit využít prastarou sílu, kterou je obdařena, k tomu, aby vše dala do pořádku, než bude příliš pozdě.
The Sacred Acorn je osobitá 2D metroidvania z pohledu seshora nabízející nelehký boj a prozkoumávání kouzelného světa zasaženého temnou silou. Přestože se vžijete do role drobné veverky, cestu vám kolikrát zkříží o dost větší oponenti, s nimiž nebude tak snadné se vypořádat. V rámci demoverze jsem se o tomto tvrzení mohla přesvědčit hned dvakrát při tom, když mi půlky naklepala obrovská jedovatá houba či naštvaný strom.
Veverka bez oříšku je jako zmrzlinový pohár bez šlehačky
Tansira je kouzelný svět naskýtající hráči několik tajemství, uzamčených cest i pokladů. Úrovně jsou situovány do menších celků, po jejichž okrajích musíte vyhledat volnou průchozí cestu. Mnoho odboček vám však zůstane uzamčených do doby, dokud nezískáte potřebnou schopnost, nevyřešíte jednoduchou hádanku nebo nenajdete dostatečný počet oříšků zahrabaných v zemi. V orientaci po okolí vám pomůže velice zjednodušená a za mě nedostačující mapa, na kterou se můžete podívat pouze v místě oživení, což připomíná jakýsi veverčí tábor. Rozhodně bych se přikláněla k názoru, že titulu chybí minimapa, protože novodobí hráči jsou na ní prakticky navyklí. Doufám, že se vývojáři odhodlají zásadně vylepšit způsob navigace, a tím myslím nejen té orientační v prostoru. I názorný tutoriál na začátku a ukázka, jak se různé schopnosti používají, by do startu nebyl k zahození, protože bez něj budete zmatení jako lesní včely. Volné objevování neznámého na vlastní pěst je sice na první pohled dost svobodomyslné předsevzetí, ale může vás kolikrát dostat do nepříjemných situací, když pořádně nevíte, kam jdete… jako například první setkání s bossy, na něž čirou náhodou narazíte absolutně nepřipravení.
Po vizuální stránce se The Sacred Acorn drží myšlenky zachycení reálné přírody s nutnou dávkou stylizace. Titul se snaží pracovat s kontrastem ještě zdravé a nezkažené země a oproti tomu staví zchřadlou a Chaosem poničenou krajinu. Stačí pár vizuálních prvků k tomu, abyste si jasně uvědomili, kde začínají potíže. Ačkoliv nepatřím k té sortě hráčů, kteří videohru soudí především podle vzhledu, The Sacred Acorn mě vizuálně na první pohled upoutal, ale během hraní jsem se nemohla zbavit pocitu, jako by byl tento svět strašně plochý. Těžce se mi to popisuje, ale při probíhání krajinou jsem nemohla narazit na alespoň nějakou atmosféru, již jsem celou dobu marně hledala.
