Neil Gaiman je, aspoň dle mého názoru, ve světě komiksů stejně tak veliké jméno jako kupříkladu Stan Lee anebo v klasické literatuře Stephen King či J. R. R. Tolkien. Budeme-li se tedy bavit o nadpřirozenu a fantasy. Gaiman ve světě proslul hlavně díky sérii The Sandman, která je mistrnou kombinací náboženských, pohádkových a všelijakých mytických postav, které ožívají v unikátním vesmíru, v němž se vše vzájemně doplňuje a povyšuje na stejně unikátní zážitek ze čtení. Ne nadarmo bývá Gaiman označován za krále moderní fantasy.
Proto když bylo oznámeno seriálové zpracování z dílny Netflixu a odhaleny první záběry, byl jsem nadšen a pevně jsem věřil, že The Sandman nebude další z řady zklamání jako u jiných projektů. A skutečně nebylo.
Co se nepovedlo
Na rozdíl od svých jiných recenzí si tady dovolím začít negativy, poněvadž jich je skutečně málo a chci se u tohoto projektu spíše soustředit na to dobré, což je zbylých 95 %, a s nimi taky skončit. Tedy… Co musím tvůrcům vytknout, je až přílišné tlačení na pilu v zastoupení homosexuálních (a dalších LGBTQ) bytostí. Už samotná předloha je dost „woke“, jak jsou dnes označována podobná díla, avšak tady šli tvůrci ještě dál: Některým postavám změnili pohlaví, jiným dokonce i rasu, a přidali asi 200 % erotického napětí mezi osobami stejného pohlaví. Já to u prvních epizod moc nevnímal, i když jsem na to byl několika lidmi upozorněn, ale s každým dalším dílem to bylo čím dál více zjevné. Ve výsledku mi to vlastně ani moc nepřekáží, ale dle mého to absolutně zbytečně pobuřuje dost lidí, kteří jinak zbožňují komiksy, což se pak projevuje na výsledných hodnoceních.
Taktéž se mi občas nepozdával casting. Na druhé straně je tu ale dost postav a většina herců odvádí skvělou práci. O tom ale za chviličku. Taktéž by mohl být výsledek o něco více temnější a drsnější, a zároveň barevnější a rozmanitější, stejně jako v předloze, ale k tomu snad bude sloužit pokračování. No, a to by bylo z negativ všechno, nyní bych rád pohovořil o tom pozitivním.
Skvělý herecký projev
Zcela jednoznačně je Tom Sturridge jako Pán snů výtečná volba a jeho mumlavé šeptání je skvostné. A lze-li označit jeho výkon za výtečný, pak Boyd Holbrook jako Korinťan je famózní. Ale ani ostatní nezůstávají stranou. David Thewlis jakožto John Dee (exceluje zejména v páté epizodě) je nezapomenutelný, stejně tak Gwendoline Christie jako Lucifer, perfektní je i Patton Oswalt coby havran Matthew, určitě nechci zapomenout na skvělou Lucienne v podání Vivienne Acheampong a třešničkou na dortu je Mark Hamill jako Mervyn Pumpkinhead… Tito a mnoho dalších hravě přebijí ostatní herce, z nichž někteří podávají i pochybnější výkony.
Výjimečná adaptace
Výtečnou složkou seriálu je hudba, která skvěle doplňuje aktuální atmosféru a prostředí. Co mi neskutečně sedlo (i když to asi hodně lidí odradí), je důraz spíše na dialogy a filosofické ,,tlachání“ než na akci a epické souboje. Ten nejvíce epický souboj se totiž odehrává v představivosti Morphea (Sandmana) a Lucifera. Žádná kouzla typu Harry Potter, žádná mocná zaklínadla, žádná monstrózní fantasy. Veskrze jde o komorní drama, kde si poměrně dost věcí musí divák domyslet sám.
Za naprosto nejlepší epizodu považuji šestý díl, který je v podstatě filosofickým traktátem o smrti, kde se „nic neděje“. Morpheus jen následuje svoji sestru Smrt při její práci a následně sledujeme jeho setkávání s nesmrtelným jedincem napříč staletími. Na téhle epizodě je skvěle vidět, v čem Sandman vyniká nejvíce, a to jak v komiksu, tak i seriálu – je to skvěle propracovaný příběh s filosofickým přesahem a vynikajícím scénářem.
Výjimečnost celého konceptu pak podtrhuje i nádherný vizuál, který v živém zpracování nedosahuje takových kvalit jako v komiksu, ale i tak zaujme. A nakonec, výjimečnost této epizody (a nejen jí) spočívá v tom, že seriál si většinou nebere z komiksu jen silnou inspiraci, ale adaptuje ho téměř tak, jak byl napsán, políčko po políčku, což je naprosto úžasná věc zejména pro jeho čtenáře. Lví podíl na tom má určitě i fakt, že se sám Gaiman na výrobě seriálu The Sandman podílel a velmi dobře si pohlídal produkci.
Existují pouze dvě možnosti. Buď se unudíte k smrti už po prvních dvou dílech, anebo budete s nadšením a hltat každou vteřinu tohoto skvostně vymyšleného světa. Seriál má tu úžasnou vlastnost, že vůbec nemusíte znát předlohu, a přesto vás dokáže pohltit, až místy nebudete dýchat. Je pravděpodobné, že náhlá změna atmosféry a příběhu v sedmé epizodě dokáže některé trochu zklamat (to je tím, že se jedná o počátek druhého dílu komiksové ságy), ale vytrváte-li, budete v posledních dvou dílech odměněni. Jedná se totiž celkově o skvostnou komiksovou adaptaci. Kéž si i další série udrží minimálně stejnou kvalitu.
Článek pro Gaming Professors napsal Michal Černý.
