Upřímně řečeno, na svém kontě mám již několik desítek recenzí, ale nyní snad poprvé nevím, jak vlastně začít. Hodila by se věta, že „vesmír vyfrkl z nosu velký zelený křečopažout“ nebo snad že „nic není pravda a vše je dovoleno“… teď vážně. Stejně jako se vám možná úvodní věty zdají natolik nezapadající do této prekérní situace, přesně onen pocit si dobře zapamatujte. Budete ho totiž prožívat znovu a znovu ve hře The Stanley Parable, tentokrát s přívlastkem Ultra Deluxe. Vítejte ve světě, kde se i předvídatelné stane nepředvídatelným… a jen tak mimochodem, tato recenze je trochu ujetá, tak mi to nemějte za zlé.
Prosím, už se nesnaž dělat všechna rozhodnutí sám
„Tento příběh je o muži, který se jmenoval Stanley. Stanley pracoval pro společnost ve velké budově, kde byl zaměstnancem č. 427. Pracovní náplní zaměstnance č. 427 bylo sedět za stolem místnosti 427 a mačkat klávesy na klávesnici. Na stole měl monitor a přes něj dostával instrukce, které klávesy stisknout, v jakém pořadí a jak dlouho je držet. Tohle dělal zaměstnanec č. 427 den co den, měsíc za měsícem, rok za rokem. Ačkoliv mnozí by to považovali za ubíjející, Stanley si užíval každou příchozí instrukci, jako by tato práce byla stvořena jemu na míru. A Stanley byl šťastný.“
„A pak se jednoho dne stalo něco podivuhodného. Něco, co Stanleyho navždy změnilo; něco, na co už nikdy docela nezapomene. Seděl za svým stolem téměř hodinu, když si uvědomil, že se na monitoru zatím neobjevila žádná instrukce, kterou by mohl splnit. Nikdo mu nedal žádný úkol, nepozval ho na poradu ani nepozdravil. Za celé ty roky, co pro společnost pracoval, se mu nikdy nic takového nestalo. Byl naprosto izolován. Něco zcela jistě nebylo v pořádku. Stanley, naprosto šokován a dokonale zmaten, se dlouhou chvíli nebyl ani schopen pohnout. Když se však konečně probral a začal opět uvažovat, vstal od svého stolu a vykročil ze své kanceláře.“
Stanlyho schopnost dodržovat instrukce byla tak špatná, že je div, že už ho dávno nepropustili
Na této hře je krásné, že se zde může stát naprosto cokoliv. Dokonce i zvláštnosti, co by vás nenapadly ani v těch nejdivočejších snech. Důležité je zmínit, že svůj osud nemáte v rukou vy sami, nýbrž cynický vypravěč komentující každou vaši činnost. Jakmile se poprvé zvednete od svého pracovního stolu, kamkoliv půjdete, cokoliv uděláte… na vše se dostaví štiplavá poznámka. Poté přichází důležité rozhodnutí… budu hodný chlapec a skutečně uvěřím, že mi vypravěč chce pomoct, nebo se dám na scestí rebela a udělám přesně pravý opak toho, co se po mně vyžaduje? Volba je pouze na vás a v experimentování se meze nekladou.
Pokud titul The Stanley Parable neznáte, a ještě jste ani neměli tu čest prozkoumat jeho vody, STOP! NEČTĚTE DÁL TUTO RECENZI! Už samotné obrázky fungují jako částečný spoiler, a i když jsem se v textu snažila vyvarovat prozrazujících detailů, stejně na nějaké narazíte. Nekazte si tuto příležitost se na hru podívat nejprve sami, objevit její skryté kouzlo, excelentní humor a vyslechnout si pár poznámek, které možná zabolí vaše ego. Až poté se vraťte a dočtěte zbývající řádky. V opačném případě jste byli varováni a můžete si za to sami.
Abyste to měli jednodušší, přesně vám označím, kde máte po návratu začít.
HALÓ, PŘESNĚ TADY JSTE NAPOSLEDY SKONČILI VE ČTENÍ!
Ne, teď vážně a opravdu vážně, nečtěte dál, pokud jste hru sami ještě nehráli. NEDĚLEJTE TO!
…
…
…
…
…
…
V této hře se nemluvně batolí doleva vstříc nebezpečí
Prosím, zemřete
