Thea 2: The Shattering – vydařené pokračování bohem vyvoleného

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Když v listopadu 2015 vyšel první díl RPG Thea: The Awakening, neskutečně mě bavil a užil jsem si s ním hodiny. Když před třemi lety vyšel druhý díl od studií MuHa Games a Eerie Forest Studio, z nějakého neznámého důvodu prošel dalece kolem mě. Když jsem ale nedávno zjistil, že je možné, aby vznikla recenze tohoto strategické RPG, nemohl jsem odolat a hned jsem se do něj pustil. Naštěstí jsem vůbec nelitoval.

To stání na startu je to nejhorší

Na startu si totiž máte vybrat jednoho svého boha, kterých je na výběr deset. Před první hrou si bohužel můžete vybrat pouze ze dvou, v mém případě mezi Mokoshem a Dzievannou. Horz, Lada, Zorya či Nyia mi zůstali ještě skrytí. Proč byste si měli vybrat boha? Protože jste jeho vyvolený, přece. Je to taková ironie osudu, že si vlastně vyvolíte vy toho, kdo si zvolí vás, protože jste si ho zvolil vy. Takový Ash a Pikachu, kdyby to vážně nemělo dávat moc smysl.
Každý bůh vám tak dá určité bonusy do začátku hry. Abych to nekomplikoval kvůli Mokoshovi a Dzievanně, vezmu to zhurta. Mokosh vám dá bonusy na boj na blízko, i s jeho speciálními kartami, a mile vás namotivuje, abyste zemřeli pro víru v něj. Dzievanna vás naopak vede k rovnováze v přírodě, k jejímu balancu, a samozřejmě vám nabídne milou procházku mezi stromy po jejím boku, jednoduché a jasné.
Postupně se vám naštěstí odemknou zbylí bohové, takže se nemusíte bát, že byste měli navěky jen dva. Například Zorya má velice příjemné bonusy hned v podobě válečníka a mrchožrouta. Každý bůh tak má jiné výhody a nevýhody a je jenom na vás, jak se vzájemně vyvolíte. Díky volbě bohů získáte body, které se vám budou hodit nejen v budoucnosti pro vaši začínající skupinu, ale zároveň vám později mohou odemknout právě dalšího boha.
Tvorba vás jako hlavní postavy je ale peklo. Zatímco karty s bonusy si vyberete hned po vašem patronovi, postava se tvoří šíleným způsobem a velice ji ovlivňuje bůh. Můžete se stát válečníkem, kovářem, lovcem atd.

Poté konečně začíná Thea 2: The Shattering

Vydáváte se do světa plného záhad, triků a fíků. Na mapě se pohybujete pomocí tahů na hexových polích, ale horší je to s tím vším, co na vás čeká v okolí. Hlavní je zde přežít, což je někdy na hraně nemožnosti – všechno kolem vás totiž touží po tom, vás zabít. Když to nejsou nepřátelé, může tu být ještě ještě hlad, případně zima. Abyste se tomuto problému vyhnuli a vaše postavy se držely v mottu „ve zdravém těle zdravý duch“, musíte sbírat různý materiál.
To je taková klasika, povětšinou vždycky potřebujete dřevo či kámen. Horší je to s jídlem, toho je totiž hned několik druhů, a čím lepší jídelníček máte, tím lépe pro vás. Bohužel vás hrou provází ještě počasí, den a noc a další hromada věcí, které ovlivňují kvalitu vaší životosprávy. Když však budete dostatečně šikovní, velice rychle se vám povede získat základní zdroje na výstavbu základny a poté už pro vás hra bude trošku snazší. Pokud jste zapálený hráč a chcete si z They udělat Zaklínače, i to se vám může povést, když budete dostatečně šikovní.
Nemění to ale nic na tom, že i na tu nejlehčí obtížnost se pravděpodobně párkrát se svým bohem ještě setkáte. Když totiž zemřete, zemřete natrvalo a poté můžete všechno hrát odznovu.

Thea 2: The Shattering má příjemný crafting a všude jsou slovanské mýty

Hra nabízí jednoduchý crafting, ve kterém je vyžadován vždycky nějaký typ zdroje. Není třeba mít jeden konkrétní zdroj, což vás někdy může sice hrozně vydeptávat, ale je to něco, na co se dá velice rychle zvyknout. Navíc se dají velice jednoduše rozdělit na primární zdroje a sekundární. Tvorba vlastního vybavení a především získání titulu MasterChef: The Shattering ušetří docela příjemné množství času a posílí to i morálku celé vaší skupiny. Systém se tak může stát zbytečně složitý, nicméně se jedná o velice precizní záležitost, kterou hra nabízí. Na youtube jsem našel velice příjemný manuál, který mi usnadnil spoustu času i nervů.
Co jsem vám asi zapomněl připomenout ihned na začátku, pokud neznáte první díl, je fakt, že celá hra je inspirována slovanskými mýty. To vám asi mohlo dojít už u výběru bohů. Je to velice příjemná změna poté, co se všude hrají řečtí, severští nebo egyptští bohové, a všichni fanoušci fantasy si tuto možnost i více než užijí.

Tahové souboje s kartami?

Jestli je něco, na co si všichni budete muset zvyknout, je to soubojový systém. Ten probíhá v tazích, to by asi nebylo nic úplně netypického. Vy s ním však skončíte na něčem, co se asi dá nazvat jako karetní bojiště. Prakticky hrajete karty na kola s tím, že se vyhodnocují souboje a počítají body. Výhody tu i přináší, zda máte postavy na blízko, či na dálku.
Vyvolávání jednotek také stojí další body, kterých nemáte nekonečno. Jednotky navíc neútočí ihned, když se dostanou do boje – ty slabší většinou útočí první, ty lepší „karty“ později. Do toho se všechno prolíná ještě různými kouzly, kterými můžete rozhodnout bitvu ve svůj prospěch. Vytáhnete si něco z vybavení jako štít nebo si vyvoláte pomocníka. Možností je prostě mnoho.
Kromě toho souboje nerozhoduje pouze síla, ale i morálka a inteligence. Ke všem soubojům potřebujete jiné zbraně, případně kouzla, abyste uspěli. Hra je tak velice flexibilní a prozkoumávat všechny ty soubojové možnosti je naprosto parádní. Taky se může stát, že nebudete ani bojovat, čemuž slouží dvě možnosti. Boj může buď vyhodnotit automaticky, což sice bolí a přináší víc ztrát, ale dá se to zvládnout. Pro hrdiny je tu pak i možnost utéct, ale to dělají pouze profíci.
A jak tedy zvítězíte? Inu, dokončíte příběh; to je to nejsnazší, nejlepší řešení. Je zde ještě jedna možnost, volně přeloženo jako dominance. K té jsem se však na těžší obtížnost pořádně nedostal a vůbec mě to ani nemrzí. Pro tu prostě musíte přežít a to je vše, co musíte udělat.
GP uvozovky

Thea 2: The Shattering je extrémně zábavná tahová survival strategie, ve které budete mít pocit, že kromě většiny nervů ztrácíte i svoji důstojnost. Hra nabízí neskutečné množství taktických komb i možností, při nichž se budete snažit přežít hlava nehlava. Někdy je těžší, někdy je lehčí, ale bohužel je stále dostatečně složitá, aby spoustu hráčů zbytečně odradila. To platí především pro začátek, který zde tak nějak určí skoro celou vaši budoucnost. A to nejhorší je, že hra má tu extrémní návykovost, kdy ještě jeden další tah přece nic špatného neudělá.

Klady

rozmanitý systém
netypické slovanské božstvo
crafting
skoro vlastní určení osudu

Zápory

dlouhé čekání na startu
učení se herních mechanik
překombinovaný bojový systém
i nejnižší obtížnost je složitá
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn