Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo mít svoji vlastní vesmírnou loď, kočírovat malou posádku a létat vesmírem? Tak přesně to vám nabídne This Means Warp. Aby to nebylo zbytečně jednoduché, mohou vás nalézt nepřátelé či vesmírní piráti a ti se s vámi rozhodně patlat nebudou. Naštěstí pro vás, vy také nejste sami, ale máte vlastní posádku, a to buď v podobě AI, nebo skutečných spoluhráčů. Zažehněte motory, odlétáme.
Pants, NobNob, Xin, Ian a samozřejmě BOB
Na začátku všeho bylo slovo. Tedy v našem případě si pojmenujete vesmírnou loď a vyberete herní obtížnost. Já jsem si tak vyzvedl svou drahou Profesorínu a byl jsem připraven vyplout do vesmíru bojovat se zlem, ochraňovat paničky, poznat jiné soustavy a najít si samozřejmě kamarády. K tomu jsem si ale potřeboval vybrat pomyslného kapitána své lodi, kdy na začátku hry máte na výběr ze čtyř možností. Můžete si vybrat Ptákostřelce NobNoba, slečnu techničku Xin, Krokotechnika Pantse a samozřejmě domácího kutila, všeuměla a dovednostního balancéra, běžného člověka Boba. Ten je sympatický, od prvního pohledu velice šikovný údržbář, který o své lodi ví naprosto vše. Nebudu vám lhát, ten sympaťák s knírem si mě získal, a tak byl kapitán pro mou vesmírnou expedici naprosto jasný.
Hra vás naštěstí provede velice kvalitním tutoriálem, který vás seznámí se vším, co o své lodi potřebujete vědět, včetně toho, co je nejlepší ničit i na těch nepřátelských. Jednoduché, stručné, a je na čase se vydat na jedno veliké dobrodružství.
Zaútočit, opravit, odletět
Před každou misí se vydáváte do jiné části vesmíru. Bohužel těch možností zas tak moc není a vždycky budete muset k nějaké misi odletět, a to hned z několika důvodů. Především jako odměnu dostáváte dolary, za které si budete moci koupit v obchodě vylepšení nebo materiál na upgrade štítů a celkového vybavení vaší vesmírné lodi.
Mise se od sebe také liší. Můžete se zúčastnit například sběratelské mise, v níž si vezmete skafandr, vydáváte se do vesmíru a sbíráte všechno potřebné, co létá kolem vás. Většinou se jedná o vylepšovací tokeny. Zvláštními misemi jsou obranné, tam vás hra postaví proti něčemu, co nemůžete v žádném případě porazit, natož poškodit. Po celou dobu během vybraného časového limitu vás ostřelují, a vy tak pouze loď opravujete ze strany na stranu a doufáte, že ve vesmíru přežijete.
Nejčastějšími misemi jsou ty bojové. V těch se postavíte do čela své lodi, případně k postranním dělům, a máte jeden jediný úkol, zničit soupeře. Taktických možností moc není, ale nejsnazší je zničit nepřátelská děla, abyste svému soupeři znemožnili ničit vás. Zvláštní styl, ale extrémně funkční, nehledě tedy na to, že se jedná i o nejsnazší cestu k vítězství.
Jednoduché ovládání a je lepší nebýt sám
To, co je na hře skutečně jednoduché, je ovládání. Dá se prakticky shrnout do třech jednoduchých kroků. Za prvé, vždycky mějte připravené náboje do děl před každým soubojem. Za druhé, střelba je jednoduchá a povětšinou je jedno, kam do nepřátel střílíte, nemůžete minout. Za třetí, když máte díru v lodi a dochází vám kyslík, rychle to opravte, jinak se udusíte a je konec hry. Sice si můžete vzít skafandr, ale v tom se pohybujete velice pomalu, takže stejně souboj prohrajete.
Dalším faktorem hry je její obtížnost. Pokud nemáte posádku, vždycky na tom budete špatně. Všechno se nedá stíhat, je to prakticky nemožné. Střílet a opravovat najednou prostě nejde. Potřebujete tak další lidi. K těm se dostanete dvěma možnostmi. Jednou je, že během singleplayerové kampaně budete najímat své nové kamarády, přičemž konečně zjistíte, že ve hře jsou více než čtyři postavy. Ty navíc mají velice precizní AI, takže vám plnohodnotně vynahradí reálného spoluhráče.
Což je druhá možnost. Spojíte se s kamarády (mohou být až tři) nebo si je necháte online na náhodu vyhledat. Musím říct, že mně osobně se daleko lépe spolupracovalo s počítačem než s reálnými spoluhráči, protože každý musí vehementně střílet. Není to špatně, jakmile se dohodnete, je to parádní kooperativní hra, ale nejdřív se musíte dohodnout, což vám s paličatým cizincem, který řekne „buďto střílím, nebo jdu“, moc nejde. Navíc nutno přiznat, že multiplayer momentálně není úplně nejživější.
Bossové, vizuál a samozřejmě hudba
Herním zklamáním musím říct, že jsou bossové. Nejenže jsou naprosto šíleně přesílení a vy vždycky hrajete odznovu, pokud prohrajete, ale navíc to dlouho trvá, než se k nim vůbec dostanete. Zároveň mají oproti vám spoustu výhod, především štítů, které se ničí hrozně zdlouhavě. Ještě k tomu jsou bez posádky neporazitelní, a vy tak někoho k sobě potřebujete. Naštěstí vás bude bavit, jak celá ta hra vypadá. Když opomeneme vizuál prvních čtyř postav, objeví se pak ještě třeba panďák Cook nebo gentleman Ian, mimozemští Norgové vypadají také naprosto skvěle a designy lodí jsou více než vyhovující. I výbuchy mají své kouzlo, prakticky si u vizuálu není moc co stěžovat. Obraz je navíc velice plynulý a nebuguje se, což je u her v early accessu povětšinou zázrak.
Co se týká hudby, jsem z ní poněkud rozpolcený. Jedná se o takový ten hudební styl à la Vzhůru do neznáma, kdy povětšinou velkou roli hraje theremin. Navíc se jednotlivé písničky stále opakují dle misí a momentů, v nichž se ve hře momentálně nacházíte. Jedná se tak o hudbu k tématu? Rozhodně ano, ale člověk se jí rychle přesytí, a ještě rychleji ji poté přestane vnímat.
This Means Warp je příjemnou vesmírnou cestovatelskou odyseou bez příběhu, která vás zabaví na dlouhé a dlouhé hodiny. Především zahrát si s kamarády a užít si s nimi nějaké ty zážitky proti Izákům je skvělá zábava. Bohužel jsou ve hře naprosto přesílení bossové a ve chvíli, kdy ztrácíte vzduchoprázdno pod lodí a na všechno jste sami, vás spíše pohlcují nervy, protože víte, že budete muset všechno zahrát odznovu.
