Thunder Tier One – realistická střílečka od tvůrců PUBG

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: IGDB
Jakmile vám řeknu, že se jedná o hru od tvůrců PUBG, musíte si hned myslet, že se bude jednat o střílečku z pohledu první osoby. Opak je pravdou, Thunder Tier One je dělaná jako top-down střílečka (jako například Nuclear Throne). Když se tedy objevila od studia Krafton nová hra tohoto typu, musel jsem si ji zahrát. Jak ale ve skutečnosti dopadla a jak se při jejím hraním můžete vyřádit, to vám ukáže dnešní recenze.

O čem tedy Thunder Tier One je?

Jedná se kooperativní top-down střílečku, která se odehrává v 90. letech minulého století. Jste členem elitní skupiny, ničící teroristické buňky a organizace na fiktivní planetě jménem Salobie. Ta vypadá naprosto stejně jako naše Země. V příběhu (který ve hře vlastně není) jste jedním ze čtyřčlenného týmu, ve kterém si můžete zahrát buďto s AI, nebo s lidskými spoluhráči. Ostatně hra nabízí kampaň jak sólo, tak v kooperativním režimu pro více hráčů, ve kterém si můžete s přáteli vytvořit i lobby.
Kampaň samotná je pojata zvláštním způsobem. Nejedná se totiž o klasický story mode s hromadou dialogů. Jde prakticky o devět misí, které vás provedou různými scénáři zaměřenými především na týmovou práci a komunikaci. Mise jsou jednoduché a dají se shrnout do dvou základních tipů, tedy zachraň civilistu nebo zabij šmejda. Bohužel, i když jich je pouze devět, jsou si velice podobné a brzy se jimi nasytíte, asi jako u všech stříleček.

Zdroj: Krafton, inc.

Všichni jsou nesmrtelní

Překvapila mě herní AI. Osobně jsem se bál, že bude nelogická, hloupá a nebude absolutně tušit, co má dělat, naštěstí jsem se mýlil jen napůl. Je pouze hloupá. Místy stále není naprosto dokonalá (spíše lehce nadprůměrná) a reálnému spoluhráči se nevyrovná. Celá je na bázi hit or miss, takže stejně si mise budete muset odehrát sami. Bohužel, jinak to nejde. Naštěstí je můžete aspoň trošku koordinovat, jenže všechno to pořád hlídat je zbytečně náročné a vy si jenom komplikujete hru a ničíte si sami zážitek.
Příjemnou částí je rozdělení herních obtížností, kdy si můžete zahrát i mise sami bez spolubojovníků. Hra se tak dá nastavit dle vašich tužeb a v závěru se stává daleko příjemnější a poutavější. Navíc si v týmu můžete rozdělit i vaši specializaci a lze konstatovat, že jeden technik a jeden medik se vždycky hodí. Mimochodem upozornění, ve hře nemá smysl zkoušet hrát na stealth, z toho pohledu to nejde.
Ve hře se neumírá a tím se jenom potvrzuje, že to dělali tvůrci PUBG. Nikdy prostě nezemřete vy ani vaši spoluhráči. Dostanete akorát dočasný knockout s jednou velkou výhodou, že i z toho si můžete zastřelit pár nepřátel. Pak vás tedy někdo vyléčí a může se jet odznovu. K tomu všemu nemusíte misi ani dohrát všichni, i když je mise dokončena a tři od vás se válí po zemi, stejně je úspěšně splněna.
Velký prostor zde dostává taktika. Musíte přemýšlet, než něco uděláte, a skutečně se snažit koordinovat útok, jak nejlépe to jde, žádné nesmysly. Může se také stát, že vám plán nevyjde, v tom případě můžete udělat taktiku à la Jack Sparrow a z boje teatrálně za zvuku dvou granátů utéct.

Zdroj: Krafton, inc.

Na pohled shora si zvyknete, jinak to nejde

Celá hra je postavená na tom, že koukáte seshora dolů. Na to spousta hráčů stříleček není zvyklá a bohužel nejde na pohled z první osoby ani přepnout. Musíte si tím prostě projít a zvyknout si. Tvůrci naštěstí připravili docela kvalitní tutoriál, kde se dozvíte vše, co potřebujete, nicméně je to jako s řidičákem – musíte se prostě vyjezdit, abyste si pořádně zahráli.
Další nepříjemností tohoto stylu je i úhel pohledu. Dokud si na to nezvyknete, budete umírat pro blbosti. Špatně se schováte, blbě zalezete za roh, anebo vlastně vůbec ani nezalezete. Nepřátelé se totiž pořád objevují, a pokud jedete harakiri styl à la Call of Duty na easy a myslíte si, že skočíte mezi dvacet nepřátel a pokropíte je, budete zklamání. Na druhou stranu, nepřátele můžete vidět vždycky, vydávají určité zvukové vlny, takže je vidíte, kde jsou.
To, co mě ve hře zaujalo nejvíc, je výběr ze všech těch zbraní a vybavení. AS Val, CAR- 15, AKS-74U, L96A1, CZ 75 nebo Beretta M9. Obrovské množství zbraní mě jako naprostého zbraňového laika fascinovalo a můžu říct, že toto obohacení o nějaké ty znalosti o nich mě i neskutečně bavilo. Do Thunder Tier One vstupuje také spousta jiných pomůcek, jako nášlapné miny nebo kamery na průzkum oblastí. Připočtěte ještě nějaké ty granáty a technickou výbavu a prakticky se stáváte pohyblivým ultimátním švýcarským nožíkem.

Zdroj: IGDB

Neskutečně dobře udělaný zvuk ve hře

Jestli jsem z něčeho nadšený, je to naprosto fantastický zvukový doprovod celé hry. Slyšíte naprosto všechno, od nepřátelských kroků po kapky deště. Je to fascinující a svým způsobem i famózní. Dokonce i výstřely ze zbraní znějí reálně, což je sice na jednu stranu děsivé, ale do takové hry to zapadá. Nehledě tedy na to, že ve hře není žádná hudba, jste přece na bojové misi.
Co se týká vizuálu, tam už nejsem tak optimistický, mému oku to úplně nelahodí. Jasně, vidíte všechno, co potřebujete, jenom ten pohled svrchu mi přijde takový nedodělaný. Navíc se kamera ještě stále místy občas zasekne, což mi přijde jako obrovská škoda. Vizuálně je to tedy takové to moderní retro a do hry to zapadá, jen tomu stále něco chybí.
GP uvozovky

Thunder Tier One je docela fajn hra. Bohužel já nejsem fanoušek taktických stříleček a prostě potřebuji ten první pohled, abych si je mohl užít na plné pecky. Samozřejmě je to všechno o zvyku, ale je to škoda. Mise jsou sice trošku monotónní, ale s čím novým byste také přicházeli do stříleček. Problémem je občasně se zasekávající kamera a přihlouplá AI. Na druhou stranu, perfektní zvuk ve hře kompenzuje snad úplně vše.

Klady

naprosto fantastický zvuk
obrovský arzenál zbraní a jiných pomůcek
fantastická kooperativní hra

Zápory

občas se zasekává kamera
naivní AI
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn