Po vesmíru jsou rozesety cenné artefakty a bizarní rasy mimozemšťanů o ně svádí boj. Jsou mezi nimi zastoupeny bytosti skládající se z krystalů, kočkolidé vzývající rybího boha i podivní humanoidi, jejichž těla existují výhradně v plynném skupenství. Přesně to je základní premisa indie hry To the Stars, v níž najdete humor a otestujete si, jak umíte strategicky uvažovat pod tlakem.
Lehko na cvičišti
Za titulem stojí malé studio Stellar Cartography vedené vývojářem Idem Yehielim. Jak si jde snadno všimnout, vývoj byl podpořen grantem německého Spolkového ministerstva hospodářství a ochrany klimatu, nicméně zjevně nikoli proto, že by snad hra měla nějaký výrazný naučný, či dokonce vlastenecký rozměr. V To the Stars jde čistě o zábavu.
Hned na začátek lze pochválit příkladný způsob, jakým je hráč zasvěcen do herních mechanik. Krátký tutoriál vysvětlí jen ty nejnutnější základy a zbylé prvky jsou nenásilně představovány během prvních levelů. Ty jsou natolik jednoduše navržené, aby bylo možné všechny naučené znalosti pohodlně vstřebat. Díky tomu, že vrstvy komplexnosti jsou přidávány až během hraní, se hráč od samého začátku baví místo toho, aby si lámal hlavu nad tím, co se po něm proboha chce.
Planetární války
Vzhledem k výše řečenému nemá smysl pokoušet se zde popisovat hratelnost To the Stars do všech detailů, nicméně alespoň ty nejelementárnější principy se pokusím vysvětlit. V každém levelu máte před sebou množinu planet, které musíte postupně dostat pod vlastní kontrolu. Planety jsou schopné periodicky produkovat určitý počet válečných vesmírných lodí, které lze vyslat na planetu zatím neutrální, bránit se s jejich pomocí invazi konkurenční frakce, nebo podpořit jinou vlastní planetu, jejíž výrobní kapacita je nedostatečná.
Ovšem produkce vesmírných lodí není zrovna ekologicky šetrná a spotřebovává hmotu planety samotné. Nebohá vesmírná tělesa tak s postupující válečnou výrobou snižují svůj objem, až se nakonec úplně zhroutí a explodují. Kromě planet se v prostoru nacházejí také speciální artefakty, pro jejichž obsazení je třeba splnit specifické podmínky. Základem úspěchu je tedy s taktickou rozvahou a přitom svižně přesouvat zdroje mezi planetami tak, abyste získali výhodu nad protivníkem či protivníky (v jednom levelu můžete stát i proti více frakcím zároveň).
Ta planeta se na mě šklebí!
Kdybych měl To the Stars nějak stručně žánrově zařadit, řeknu, že jde o jednoduchou komediální real-time strategii. Ale musím hned dodat, že se hra slovy prostě nepopisuje dobře a ještě hůř se v psaném textu vysvětluje, v čem spočívá její zábavnost a chytlavost. Obsazování planet je v jejím podání zkrátka činnost, která dovede být svým způsobem oddechová, a přitom zároveň adrenalinová. Každý jednotlivý souboj je napínavý, často až do poslední chvíle.
Část kouzla dodává i všudypřítomný humor, který se odráží jak v grafickém zpracování, tak v použitých textech a vůbec celém herním světě. Vtipným a roztomilým detailem jsou zejména obličeje, jimiž jsou jednotlivé planety vybaveny a které mění grimasy podle toho, co se s nimi právě děje.
Únavě a pocitu rutiny zabraňuje nejen sbírání upgradů, ale také odemykání přístupu ke všem devíti mimozemským rasám, z nichž každá má nejen své osobité civilizační návyky, ale také speciální schopnosti, jichž je možné v průběhu hraní využít.
To the Stars patří mezi hry, které jsou malé ve všech smyslech toho slova. Je jednoduchá grafikou i hratelností, jednotlivé levely trvají pár minut a jde přesně o ten typ titulu, co si zapnete, když si chcete ještě chvíli před ulehnutím do postele něco krátce zahrát. Jen pak hrozí, že po mnoha příslibech typu „ještě jeden level a dost“ nakonec půjdete spát někdy nad ránem.
