TWWII je postaven na principech strategické herní série Total War od studia Creative Assembly (CA), což se ve výsledku projevuje tak, že studio implementovalo tradiční prvky ze svých předchozích historických her do světa fantasy Warhammeru (Old World), jehož autorem je pro změnu britská firma Games Workshop (GW). Tato licence otevřela zcela nové pole možností, jelikož herní zasazení série Total War založené na historických epochách, a tedy i limitované realitou, rozšířila o magii, nestvůry a hrátky bohů se smrtelníky. Najednou zde stojí pozdně středověká společnost Svaté říše římské vedle národa postaveného na inspiraci artušovskými legendami, zatímco se v lesích plíží Bestie nenávidící vše civilizované a přes oceán provádějí své nájezdy národy vytvořené ze severských mýtů. Toto je jen drobný vhled do rozmanitého světa Warhammeru, který tvůrci předkládají k prozkoumání.
Dalším výrazně experimentálním bodem je distribuce a prodej hry. Jak již název napovídá, jedná se o druhý díl v této fantasy odbočce, a proto by byla na místě otázka „potřebuji hrát první díl?“ Odpověď je ono klasicky šalamounské ano i ne. Na jedné straně je TWW2 samostatně hratelný, a pokud jde o příběh, je to, jako kdybyste zvažovali, zda je opravdu nutné ke knize o druhé punské válce znát i sumarizaci té první, nebo se spokojíte s epickým příběhem tažení Hannibala na Řím. Na straně druhé tu máme otázku herního obsahu a zde je zakopané jádro pudla. Hra má ve skutečnosti dvě herní kampaně, menší, nazvanou Oko víru, a větší Říši smrtelníků – právě v této větší se sčítá a zpřístupňuje veškerý zakoupený obsah, ať se již jedná o DLC nebo první díl hry. Vize studia je taková, že ačkoliv je každý díl samostatně hratelný, plnohodnotná hra je teprve v průběhu času dotvářena a bude obsahově kompletní pro vlastníky všech tří plánovaných dílů série, navíc s vlastnictvím ostatních DLC. Jedná se tedy ve své podstatě o modulární produkt, kdy si zákazník sám vybírá, o který konkrétní obsah má zájem a co už nepotřebuje.
Zdroj: igdb
Jak se Total War Warhammer II hraje?
Podstatou hratelnosti je rozdělení herního prostředí mezi dva základní kameny. Prvním je „tahová mapa“ po níž se pohybujete, zabíráte na ní města, cvičíte armády, pletichaříte v diplomacii a sem tam vyzobnete nějaký ten poklad. Síla a návykovost této roviny spočívá na podobných principech jako například v sérii Heroes, navíc se vše odehrává na bohatém příběhovém pozadí světa Warhammer s četnými příběhovými událostmi, takže o akci není nouze. Tradičními slabinami jsou diplomacie, jelikož tu vývojáři nerozvinuli nijak zvlášť do hloubky, a nepříliš inteligentní umělá inteligence, která raději podvádí, než aby přemýšlela. Zde se také výrazně uplatní rozdíly mezi frakcemi. Zatímco pro trpaslíky není úzká a spletitá síť horských soutěsek žádný problém, jelikož se řídí úslovím „Když nemůžeme přes horu, pojďme pod ní“, lidská či elfí armáda bude potřebovat mnoho tahů, aby vůbec někam došla, a dá se tudíž snadno přemanévrovat. Dále třeba upíří armády budou trpět ztrátami na území, které ještě nebylo dostatečně nakaženo jejich vlivem, ale na druhou stranu také jakékoliv živé armády, které zavítají na silně nakažené území, začnou postupně samy umírat pod vlivem upíří magie.
Druhý základní kámen jsou bitvy. Boj se odehrává v reálném čase s možností zpomalovat a zastavovat čas pro podrobnější rozplánování akcí a vstupujete do něj z herní mapy s příslušnou naverbovanou armádou. Klíčovými prvky jsou zde skladba jednotek, výhodnější postavení v terénu, a jelikož se pohybujeme ve světě fantasy, tak i magie. Kouzla i magické efekty se do boje přenáší skrze hrdiny a generály, kteří tyto schopnosti získávají levelováním na herní mapě v RPG stylu. V něm má každá postava má svoje statistiky, může dostávat lepší výbavu a získanými zkušenostními body investovanými do stromu schopností roste její užitečnost. Právě magie v kombinaci se sílou hrdinů může rozhodnout o vítězství častěji než propracovaná taktika. To je i jednou z hlavních výtek pro tuto fantasy odbočku, jelikož pro mnohé fanoušky historických her od CA bylo zaměření na propracované taktické souboje v detailním vizuálním kabátku hlavním lákadlem. Celý bojový systém je výrazně postaven kolem hrdinských jednotek, které mohou snadno samy o sobě ničit i stovky nepřátelských vojáků nebo dávat tak výrazné bonusy a malusy, že ani nemusejí zasáhnout do boje. Toto v kombinaci s odebráním možností formací vojenských jednotek (jako například štítová hradba či falanga), odstraněním námořních bitev a výrazným osekáním bitev obléhacích výrazně snižuje úroveň strategické hloubky, kterou jinak série Total War tradičně mívá.
Zdroj: igdb
Zdroj: totalwar.comZejména u obléhacích bitev je vidět masivní zjednodušení celého konceptu. Kupříkladu obléhací jednotky mohou kdykoliv zlézt jakoukoliv zeď, jelikož každá pěchotní jednotka postavená před zeď doslova z ničeho nic vytáhne z kapsy obléhací žebřík, nebo jakákoliv jednotka dokáže zničit bránu, což je zvláště komické, když ji vyrážejí rytíři tím, že se před bránu postaví a píchají do ní dřevci. Zkratky tohoto typu dost omezují smysluplnost obléhacích strojů, navíc i bitevní pole se ve většině obléhaných měst smrsklo na jedinou zeď a pár uliček za ní. Porovnáme-li to s obléhací mapou Konstantinopole z Total War Rome 2 od stejného studia, nedá se to hodnotit jinak než jako obrovský skok směrem zpět.
V úvodu jsem se zmiňoval o dvou herních kampaních, což teď trochu rozvedu. Jádrem toho, co si kupujete v rámci samostatné hry, je Oko Víru, kampaň odehrávající se na menší mapě, která je pro většinu frakcí postavená kolem mechaniky víru. Příběhově je vír v podstatě obrovské elfí kouzlo odčerpávající magii chaosu ze světa. Pokud by neexistoval, v prvé řadě se potopí do hlubin moře elfí domovina a zadruhé by nespoutaná magie chaosu vedla ke konci světa. Tudíž se frakce „dobra“ snaží vír upevnit a frakce „zla“ oslabit. Shromažďujete vědomosti, provádíte rituály, a kdo první dovede všechny akce k zdárnému konci, vyhrál. Dále zde působí i některé frakce přidané skrze DLC, ty mají většinou svoje vlastní mechaniky k vítězství nezávislé na jádrové mechanice kampaně.
Druhou kampaní je Říše smrtelníků a ta je centrem celé série. S každým dalším dílem série (momentálně jsou vydané dva díly a třetí díl by měl vyjít v tomto roce) se rozrůstá herní mapa a při vlastnění všech tří dílů bude herní mapa zahrnovat kompletní svět Warhammeru. Dále jsou v ní započtena všechna hráčova DLC, která zpřístupňují specifické frakce, hrdiny nebo vojenské jednotky. Pokud je hráč nevlastní, může je využívat pouze počítač, cožc ovšem v praxi znamená, že hráč může být tlačen do nákupu některých DLC, jelikož mu jednotky, které mu z tohoto důvodu chybí v armádě, mohou výrazně ztěžovat hraní za některé frakce. Ačkoliv některá DLC zpřístupnili vývojáři zdarma skrze své webové stránky, kompletování herního obsahu není rozhodně levnou záležitostí, podobně jako u prodejního modelu herních sérií od studia Paradox. Na druhou stranu je zcela na individuálním rozhodnutí hráče, která DLC potřebuje pro svůj dobrý pocit z hraní, takže pokud preferuje jednu konkrétní frakci, může pohodlně ignorovat drtivou většinu DLC, která se jí netýkají.
Zdroj: igdb
Za co hrát?
Tato otázka úzce souvisí s výše nadneseným „co jste si koupili?“. Warhammer disponuje celou škálou nejrůznějších frakcí a ras, tradičními elfy a trpaslíky počínaje a skaveny (krysami) či nemrtvými piráty konče. Limitem je skutečně primárně peněženka, jelikož ačkoliv dostanete v základní hře hratelné některé frakce, mnohem více se jich dá zpřístupnit pomocí DLC. Pokud si je nekoupíte, tak to neznamená, že ve hře vůbec nebudou, ale potkáte je pouze jako frakce řízené počítačem. Herní styl se za jednotlivé frakce dost liší, a to jak skladbou jednotek a technologickými stromy, tak i specifickými mechanikami. Například za trpaslíky postrádáte přímou magii a musíte se soustředit na runy a technologie, navíc se snažíte získávat přístup k různým zdrojům, abyste mohli pro své hrdiny vyrábět magické artefakty.
Kromě jiného, jelikož jsou trpaslíci mstivá sebranka, máte i knihu záští, ve které je zaznamenaný každý prohřešek proti vaší frakci, a vaším úkolem je aktivně se mstít, jinak bude růst nespokojenost s vaší vládou. Na opačné straně spektra stojí kočující Bestie, které se toulají světem a vytvářejí si lovecká teritoria. Obecně vzato je každý národ rozdělen do frakcí, kupříkladu Říše se skládá z mnoha území kurfiřtů a jedním z vašich hlavních cílů je přesvědčit ostatní frakce, které jsou s vámi takto nepřímo spojené, k tomu, aby se k vám přidaly trvale. Jejich ochotu se s vámi spojit ovlivňuje zejména relativní síla vojska – čím jsou slabší, tím více jsou nakloněni spojení –, a diplomatické vztahyPro nováčky je nejlepší vstupní branou hrát za lidi či vznešené elfy. Tyto frakce jsou tradiční, snadněji pochopitelné a umožní si napoprvé osahat herní mechaniky celého světa.
Zdroj: totalwar.com
Slovo závěrem
Díky robustnosti a modulárnosti hry, nemluvě o bohatém příběhovém pozadí, by bylo možné popsat minimálně stránku o každé frakci, a ještě pár stránek nádavkem o světě, který je propojuje. Obecně je možné to shrnout takto: pokud jste hráli nějaký Total War, je to podobné, ale s primárním důrazem na magii a hrdiny. Máte-li zkušenosti se sérií Heroes, tak se neztratíte, ale očekávejte mnohem komplexnější bitvy. Pokud máte rádi svět Warhammeru, naleznete spoustu pomrknutí a jeho převod do košaté strategie. Nemáte-li ani ponětí, co je Warhammer, nevadí – pořád se jedná o solidní strategickou hru s prvky RPG, která je tažena dopředu hlavně mechanikami, a až sekundárně příběhem. Nicméně nemáte-li zálibu ve fantasy, spíše bych doporučil se porozhlédnout po historických dílech ze série Total War. Total War Warhammer II je možné dále hrát i v kooperaci jako kampaň nebo jako samostatné bitvy proti živým hráčům a naplno tak testovat své schopnosti a možnosti jednotlivých frakcí.
Na úplném konci bych chtěl ještě vyzdvihnout mamutí moderskou komunitu, která nejenže je schopná aktivně a rychle opravovat nefunkční herní mechaniky, ale navíc iniciativně doplňuje hru masivním množstvím obsahu, který vývojáři buď přehlédli, nebo schválně nevtělili do hry.
Stihnete se ponořit do Total War Warhammer II, než nastane Konec času?
Recenzi pro Gaming Professors napsal Marek Pichert.
