Když jsem jako malý kluk sjížděl první dobrodružství Woodyho a Buzze stále dokola, tehdy ještě z klasických analogových nosičů, formovalo to můj pohled na celou kinematografii. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že o tři dekády později budu sedět u textu o pátém celovečerním dílu. Je až fascinující, jak si tato značka dokázala zachovat svou relevanci a dál si drží status naprostého popkulturního fenoménu, který má i po třiceti letech co říct novým generacím.
Snímek Toy Story 5: Příběh hraček totiž není jen dalším chladným produktem korporátní mašinérie, ale názornou ukázkou toho, jak se má dělat sequel s čistou duší, obrovským srdcem a bez scenáristických křečí. Láska k tomuto světu z filmu stříká v každém záběru a jakožto letitý fanoušek musím uznat, že Pixar opět trefil hřebíček po hlavičce.
Pro mě osobně znamenal návrat do tohoto světa obrovskou vlnu nostalgie, která mě okamžitě pohltila. Sledovat známé postavy, které mě provázely dětstvím a dospíváním, vyvolává silné emoce, obzvlášť když vidím, jak moc tvůrci respektují původní odkaz. Celý film funguje jako hřejivé objetí od starého přítele, který sice zestárl, ale neztratil nic ze svého kouzla. Každý záběr na Woodyho nebo Buzze ve mně probouzel ty nejhezčí vzpomínky na dobu, kdy byl svět ještě jednoduchý a plný fantazie. Právě tato nefalšovaná úcta k historii celé série je tím hlavním motorem, který táhne Toy Story 5: Příběh hraček kupředu a nedovolí mu spadnout do šedi průměrných pokračování.
Zdroj: Falcon
Digitální věk útočí na dětskou duši
Jestli měl nějaký díl kdy ambici předat dnešní generaci dětí něco skutečně hlubokého, hmatatelného a výchovného, pak je to právě Toy Story 5: Příběh hraček. Scénář se s nesmírnou péčí a citlivostí pouští na tenký led moderních technologií a všudypřítomné elektroniky, která v dnešní době pohlcuje dětskou pozornost. Domov hračkářské majitelky Bonnie ovládl fenomén dnešní doby, tablet, nebo mezi hračkami familiárně a s jistým despektem řečeno žablet. Ten sice přichází s lákavou vidinou, že malé holčičce pomůže najít chybějící kamarády v reálném světě a usnadní jí socializaci, realita je však diametrálně odlišná. Virtuální izolace si začíná vybírat svou daň, lidské pouto mizí a hračky jsou odsunuty na druhou kolej.
Tato neotřelá synopse dává snímku Toy Story 5: Příběh hraček nečekaně dospělý podtext, který trefně reflektuje současnou dobu a útrapy moderního rodičovství i dětství. Sledujeme zde plíživý strach z toho, že tradiční dětská představivost prohraje boj s blikající obrazovkou plnou algoritmů. Tvůrci k tomuto tématu nepřistupují jako zapšklí kritici moderní doby, ale jako empatičtí pozorovatelé. Ukazují, jak snadné je ztratit kontakt s realitou a jak moc v dnešním přetechnizovaném světě chybí obyčejné, hřejivé objetí a upřímná dětská hra, která formuje osobnost.
Do popředí se tak dostává staronová hrdinka, jelikož celý pomyslný prostor a šerifská hvězda byly předány Jessie, právoplatné nástupkyni legendárního Woodyho. Právě zrzavá kovbojka se vydává na emocionálně nabité dobrodružství, jehož cílem je najít pro Bonnie skutečné, lidské přátele, vrátit jí štěstí a vtisknout hračkám jejich původní, hluboký smysl existence. Hlavní dějová linka, kterou disponuje Toy Story 5: Příběh hraček, je nesmírně krásná a přesně ví, jakým způsobem má na diváka mluvit, aniž by sklouzávala k lacinému patosu či moralizování. Navíc potěší i skvěle zvládnuté vedlejší mikropříběhy, kde exceluje například linka se ztracenou zásilkou plnou Buzzů Rakeťáků nebo věčné a nostalgické popichování mezi starými známými. Všechno do sebe organicky zapadá a naplňuje tento projekt obrovskou láskou k původnímu odkazu.
Zdroj: Falcon
Stará garda ustupuje nové šerifce
Charakterový vývoj je v tomto filmu zvládnutý na absolutní jedničku a Toy Story 5: Příběh hraček staví své hrdiny do nečekaných psychologických poloh, které diváka emočně vyždímají. Jessie, nově oděná v šerifském, je konfrontována se svým hluboko zakořeněným strachem, úzkostí z obrovské zodpovědnosti a bolestnými vzpomínkami na svou předchozí majitelku Emily. Tento vnitřní konflikt z ní dělá jednoznačně nejsilnější a nejkomplexnější postavu celého vyprávění, která si svůj prostor na výsluní plně zaslouží a dospělý divák s ní bude rezonovat v každé vteřině. Její strach z toho, že jako vůdkyně selže a nedokáže ochránit svou novou rodinu, dodává celému filmu nebývalou dramatickou váhu.
Tradiční opory jako Woody a Buzz pak diváka baví svou nestárnoucí rivalitou a skvělou dynamikou, která evokuje ty nejlepší momenty z prvních dvou dílů. Jejich chemie je prostě nesmrtelná. Vedle prověřených tváří představuje Toy Story 5: Příběh hraček také nesmírně osvěžující nové přírůstky, které okamžitě zapadnou do tohoto plastového vesmíru. Absolutním triumfem kreativního humoru je technologická hračka v podobě toaletního papíru, která kdysi pomáhala svému svěřenci s vykonáváním potřeby. Scény s ní jsou čistým komediálním zlatem, které geniálně odlehčuje jinak vcelku vážná témata.
Skvěle funguje i druhá lidská postava, holčička Blaze, se kterou se hračky snaží navázat spojenectví kvůli Bonnie. Blaze je vykreslena úžasně lidsky, hravě a její interakce s okolím připomínají, proč jsme si lidské postavy v této sérii vlastně vždycky zamilovali. Zbytku staré party se sice nedostalo tolik prostoru, což může některé věrné fanoušky mrzet, ale vzhledem k tomu, že jde primárně o osobní triumf Jessie a její vyrovnávání se s rolí vůdce, je to naprosto pochopitelné a správné rozhodnutí. Scénář zkrátka netříští pozornost a soustředí se na to podstatné, na emoce a vývoj hlavních aktérů.
Zdroj: Falcon
Vizuální hyperrealismus a hudební poezie
Po technické stránce tvůrci z Pixaru opět dokazují, že drží světový primát, a vizuál posouvá Toy Story 5: Příběh hraček na novou estetickou úroveň, která bere dech. Studio si fantasticky vyhrálo se změnami výtvarného stylu. Ve chvílích, kdy si děti s hračkami hrají, se vizuál mění v nespoutanou, barevnou dětskou fantazii plnou dynamických úhlů a snových prvků, kterou vzápětí střídá dechberoucí, detailní hyperrealismus každodenní reality. Textury plastu, škrábance na dřevě, jemná vlákna textilií nebo prachové částice tančící v paprscích světla, to vše je dotaženo k naprosté dokonalosti.
Nádherná práce s atmosférickým osvětlením, neokoukané dynamické lokace a sytá prostředí dávají filmu hloubku, jakou jsme v animované tvorbě už dlouho neviděli. Když sledujete hračky putující deštěm nebo schovávající se v neonovém lesku moderního obchodu, uvědomíte si, kolik mravenčí práce za tímto projektem stojí. Animace v Toy Story 5: Příběh hraček není jen samoúčelnou přehlídkou technologických svalů, ale mocným nástrojem, který pomáhá vyprávět příběh a podtrhuje vnitřní rozpoložení postav. Každý pohyb, každý odraz světla v očích hraček v sobě nese obrovský kus citu.
Nebylo by to však ono bez hudebního doprovodu, který vtiskl snímku Toy Story 5: Příběh hraček jeho nezaměnitelnou tvář. Soundtrack je naprosto fenomenální, hřejivý, uklidňující a zároveň drásavě melancholický. Každou scénu podtrhuje s chirurgickou přesností. Když má přijít smutný moment, hudba vám spolehlivě vžene slzy do očí a sevře hrdlo, když naopak scéna překypuje čistou radostí a dětskou hravostí, soundtrack vás zaplaví vlnou absolutní euforie a nostalgie. Nejedná se o žádnou generickou, bezcennou výplň prostoru na pozadí, ale o plnohodnotného vypravěče, který k divákovi promlouvá skrze tóny a prohlubuje celkový filmový zážitek.
Zdroj: Falcon
Filozofický přesah plastového světa do toho skutečného
Co mě na celé sérii vždy fascinovalo a co Toy Story 5: Příběh hraček posouvá ještě dál, je hluboký filozofický přesah, který se skrývá pod povrchem zdánlivě jednoduché pohádky pro nejmenší. Tento film se nebojí klást existenciální otázky, které dospělého diváka donutí k hlubokému zamyšlení. Co se stane s naší identitou, když se změní svět kolem nás? Jak máme naplnit svůj životní účel, když nástroje, které k tomu používáme, náhle zastarají a ztratí svou hodnotu v očích těch, na kterých nám nejvíce záleží? Tyto motivy prostupují celým vyprávěním a dělají z filmu něco mnohem většího, než je pouhá animovaná komedie.
Vztah mezi hračkou a dítětem zde funguje jako metafora pro rodičovství, bezpodmínečnou lásku a schopnost nechat věci jít, když nastane ten správný čas. Toy Story 5: Příběh hraček ukazuje, že hrdinství nespočívá v tom, že zůstaneme středem pozornosti za každou cenu, ale v tom, že dokážeme upozadit vlastní ego ve prospěch štěstí druhých. Právě tento motiv obětavosti a loajality, který provází celou franšízu od roku 1995, je zde doveden k dokonalosti a dává zapomenout na to, že sledujeme jen rozpohybované digitální modely. Divák jim věří každé slovo, každý pohyb a každý projev strachu či radosti.
Někdo by mohl namítnout, že Toy Story 5: Příběh hraček je v jádru jen dalším vypočítavým, studiovým cashgrabem, který parazituje na naší nostalgii. A víte co? V podstatě je to pravda, Hollywood se nemění a úspěšné značky se ždímají do morku kostí. Tohle ale není žádné laciné, mdlé pokračování pro rychlý zisk, u kterého byste po odchodu z kina cítili pachuť zrady. Jedná se o myšlenkově nejčistší a emočně nejintenzivnější příběh z celé franšízy, který dokazuje, že tito plastoví hrdinové mají v kinematografii stále své neochvějné místo. Pokud milujete tento svět stejně jako já, odnesete si z kina zážitek, na který budete vzpomínat ještě hodně dlouho. A mně to ke štěstí a naprosté spokojenosti bohatě stačí.