Logické hry to mají docela těžké, všem už od roku 1984 dominuje věčná klasika Tetris – jednoduché skládání kostiček, v němž při každém splnění řádku kostičky zmizí, hráč získá body a takto se staví donekonečna. Adaptací už vzniklo bezpočet, krátce můžeme jmenovat JsTris, TenTrix, Blockout nebo Tetris Effect: Connected. Tetris zdobí hlavně snadná hratelnost proto se tvůrci z WeirdBeard rozhodli udělat další adaptaci slavné hry a vydali v srpnu 2016 titul Tricky Towers.
Postavte kouzelnickou věž
Jak asi hodnotit kostičky padající z nebe? Hra je postavená na stejných základech jako Tetris, tudíž skládáte kostky na sebe. Hratelnost je v tomto případě stejná jako u slavného předchůdce, prakticky jen kontrolujete směr jejich dopadu. Je zde však jeden velký rozdíl, v Tricky Towers je nemůžete otáčet. Padají, jak je nebesa stvořila, a vy se s tím musíte vypořádat. Suma sumárum, hrajete Tetris obohacený o malé kouzelníky poletující na mracích, kteří představují vás jako stavitele.
Cíl je tedy jednoduchý, postavit co nejvyšší věž, jež musí být stabilní a nespadnout. Hra obsahuje velice kvalitní fyziku, podobnou hře Forts. Jakmile dáte něco špatně, gravitace vás vždycky potrestá. Musíte přemýšlet, jaký je nejlepší způsob položení a zda se vám to alespoň trošku vyplatí. Důležité také je postavit věž dříve než váš soupeř, který, pokud budete hrát multiplayer, staví simultánně s vámi tu svou.
Moje osobní rada zní „postavte co nejširší základy a následně je postupně zvedejte“. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil nejsnazší princip stavění, protože jsem chtěl mít věž co největší a nejestetičtější. Věřil jsem, že soupeřům ta jejich spadne. Této strategie se ale nedržte. Skládejte na sebe, kašlete na krásu. Cítíte-li, že to bude držet, neřešte vůbec nic.
Zdroj: WeirdBeard
Nezapomeňte, jste skoro Brumbál
Během stavění vaší věže se vám nabíjí kouzla, s jejichž pomocí můžete sabotovat soupeře. Kouzla pochází ze dvou nejzákladnějších kouzelnických škol, bílé a černé magie. Pomocí bílé zlehčujete stavbu sobě, pomocí černé škodíte ostatním.
Kouzla černé magie se projevují například v podobě přivolání daleko větších kostek. Nejenže změníte soupeři dynamiku stavby, ale zároveň převážíte fyziku na stranu gravitace (větší kostky mají menší stabilitu). Jste-li však už zkušenější stavitel, můžete robustnější kostky využít jako výhodu a z trestu udělat bonus. Z kouzel bílé magie rozhodně převládá zničení kostky. Nehodí se vám? Reducto! A kostka je pryč.
Pokud se bojíte, že se svými kamarády budete muset hrát dlouho, máte neoprávněný strach. Hrajete na kola a umístění, a pokud jste šikovní architekti, jedno kolo může trvat klidně jen minutu a půl. Herní kola pak jsou zajímavostí. Je jich celkem osmnáct a odehrát osmnáct etap o vítěze může znít i jako běh na dlouhou trať. Opak je však pravdou, osmnáct herních kol stihnete klidně do čtyřiceti minut, i když jste špatní kouzelníci.
Zdroj: WeirdBeard
Nebaví vás čekat na soupeře? Je tu single challenge!
Mám pro vás i jedno důležité upozornění, než si hru koupíte: sežeňte si k ní kamarády. Dnes už Tricky Towers hrají především srdcaři a těch je pouze pár stovek. Dá se hovořit o štěstí, když se objeví někdo ve stejný čas jako vy. Já jsem si musel sehnat další tři hráče, abych využil hru naplno v maximálním počtu lidí. Můžete si ale samozřejmě zahrát i ve dvou a dát si takový menší kouzelnický duel.
Kdybyste nesehnali protihráče, je tu naštěstí singleplayer. Ten obsahuje několik výzev, které musíte splnit, a slouží prakticky jako bradavická škola Tricky Towers. Naučíte se a pochopíte triky celé hry, čímž vás připraví na pořádný soutěžní duel. Je to sice z nouze ctnost, ale funguje.
Zajímavostí je také endless mode. V tom musíte postavit co nejvyšší věž navzdory tomu, že sama hra je vaším soupeřem, především prostřednictvím černé magie. Potřebujete propojit své kostky s hrobečkem ve vzduchu? Je tu kouzlo. Nesedí vám věž? Je tu kouzlo. Stavíte malými kostkami a najednou přijde kouzlo od soupeře, že musíte stavit těmi velkými? Jakmile pochopíte princip, velké kostky nejsou nevýhoda, ale mohou vám zlepšit celý stavební balanc, pomocí něhož pokroutíte fyzikální zákony, případně postavíte nový základ. Titul má velice jednoduchý a dětský design. Skoro až šílená barvitost, která musí zaujmout na první pohled každého, je lehce bláznivá, ale rozhodně funkční a přitažlivá. Malý poletující kouzelník jenom zvedá laťku. U kostek jsme stále v základních barvách Tetrisu, především zelené, červené, modré, oranžové nebo žluté. Nic náročného pro váš stroj, a přesto ve spojení s jednoduchou hratelností přichází až extrémní návykovost.
Nejlepší na Tricky Towers je soundtrack, díky němuž se cítíte, jako kdyby před vámi kouzlil Michal z Kouzelné školky. Malá symfonie hraje do pozadí k roztomilému čaroději, který ještě občas zapiští. Jedná se o skvělý doplněk fungující i u hraní původního Tetrisu (ozkoušeno).
Zdroj: WeirdBeard
Máte-li půlhodinu a s kým si zahrát, můžete hru kdykoliv pustit a vždycky vás zabaví. Je to jednoduché, zábavné a vtipné. Bohužel se rychle okouká a dnes je už přítomno minimum hráčů, takže na výzvy v multiplayeru se musí hodně čekat, což je obrovský problém. Jde vidět, že Tricky Towers je stavěna především na multiplayeru. Ten však bez hráčů nefunguje, a ani roztomilí kouzelníčci se skládáním kostiček tento dnes hrubý nedostatek nezachrání. Hratelnost se stavěním z bloků tu naštěstí vždycky bude mít svoje místo, protože ji chápe doslova každý.
