Už v den, kdy mi autor Jiří Dittrich okomentoval mé věhlasné moudro na Facebooku mi bylo jasné, že se mám na co těšit. Autor, jenž totiž prorazil se svou první sérií Elementum se nyní rozhodl posunout dál, do žánru temné fantasy, kde mu nakladatelství Epocha dalo ten prostor, a vydalo první díl jeho trilogie Tristan: Zrozeni ze stínu. Příběh sliboval mix Zaklínače a Hraběte Monte Christa, což je něco, na čem já lpím jako magnet. Očekával jsem tak příběh o pomstě, touze vraždit, vyhlazovat, plánovat a analyzovat situace. A skutečně jsem něco z toho dostal, a když jsem knihu dočetl, došla mi jedna podstatná věc, tohle byla vlastně prcací pohádka.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Jiří Dittrich
Jana Šloufová
Lukáš Tuma
Epocha
Tristan
536
černobílý
vázaná
159 x 212 x 48
září 2025
978-80-278-0228-9
9788027802289
první
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Tohle si vážně nikdo nezaslouží
Vítejte v rozděleném království, v jeho patnáctém století, ve fantasy světě, kde bydlí farmář Tristan se svou matkou a otcem, jež ho nade vše milují, má úžasnou ženu Violu, malou šestiletou dceru Evelin a jednoroční dvojčátka Justyn a Vendelyn. Každé ráno vstane, maká od nevidím do nevidím, přijde domů, napije se, popovídá a jde spinkat. Když má změnu, jde na farmu, kde prodává brambory s tak nízkou cenou, že ostatní farmáři mu nemohou konkurovat a on se díky tomu má neskutečně dobře. Co by mu také scházelo? Má lásku svého života, milující rodinu, nesplácí hypotéku. Bohužel pro něj, se jednoho rána probudí, všichni jsou mrtví, celá vesnice je vyvražděna a on jediný to přežil. Vydává se tak najít vrahy své rodiny, i celé vesnice, a nezastaví se před ničím.
Víte, čekal jsem tak nějak zlomený charakter, a první rok příběhu vážně byl. Mimochodem, děj knihy se rozkládá v pěti letech, rozdělených do geniálních měsíčních kapitol, kde autor každý měsíc pojmenoval po svém, a anglicky, naprosto famózní. Nicméně hrdinu jsem tak očekával na pokraji šílenství, zdecimovaného, krutého. Má představa byla vážně Monte Christo, který manipuloval a likvidoval vše, co mohl, jen aby dosáhl svého kýženého cíle. Nicméně, to jsem zatím od Tristana nedostal. Nepomohlo tomu ani to, že celý děj je vyprávěn ze tří linek/pohledů, které se nenápadně prolínají.
Další dvě hlavní hrdinky jsou mocné čarodějky Kristeen a Alechandra, jež v širším měřítku udávají děj celého světa, kdy se vše na konci knihy částečně propojí a víte, o čem přibližně pak bude druhá kniha. Nicméně zpět k postavám. Když nesledujeme Tristana, je tu mocná Kristeen se svou kamarádkou, jež utvářejí dějiny jejich království a jako čarodějky jsou trošku naivní, ale snaží se dělat vše s nejlepším vědomím a svědomím. Oběma je přibližně kolem osmdesátky, takže proč ne. Pak je tu Alechandra. Více než stopadesát let stará, neskutečně nadržená ženská, která, upřímně a romanticky řečeno, měla v sobě i během čtení tolik navštívenek, že se divím, že si nezaložila nějaký fantasy OnlyTristan. To je ale jen její jedna část. Je prakticky dobromyslná, snaží se všem pomáhat a koná jen dobro. Zvláštní, že?
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Tristan: Zrozeni ze stínu má vážně dobrou strukturu, ale něco tam nevoní
Máte tři dějové linky, přičemž by se mělo podotknout, že ta hlavní, ta Tristanova, bude největší tahoun. Bohužel, právě příběhy Kristeen a, pro mě především, Alechandry nejen, že dohromady snad i převládají obsahově více než 500 stránkovou knihu, ale jsou zajímavější než děj hlavního hrdiny. Hlavně linky se jen prolínají a nepropojují, což je svým způsobem hrozná škoda, protože i když první díl slouží především a snad i jen jako worldbuilding, tak už bych očekával nějakou trošku větší kooperaci. Malinko.
Co se týká nového fantasy světa, tak si vážně bere zjevnou inspiraci ze Zaklínače – nechybí zde drsné vesnice, lesy plné nebezpečí, bordely ani všudypřítomné intriky. Svět je obydlen nejen lidmi, ale i čarodějkami a dalšími bytostmi a hlavně, má neuvěřitelně funkční systém magie, který Alechandra velice krásně vysvětluje. Je limitovaný, funkční a vážně dává smysl. Možná je těch mágů tam moc, ale to mi vůbec nevadilo. Naopak se mi líbilo, že i přes větší množství, jsou vlastně limitování a nejsou neporazitelní.
Co se týká autorského stylu, jak je Tristan: Zrozeni ze stínu napsán, tak stránky mizí pod rukama a čte se to vážně velice svižně a příjemně. Málokdy narazíte na nějaké úplně hluché místo, byť výstelce se budu věnovat o odstavec níže, a líbí se mi ta svižnost s jakou dílo ubíhá. Stejně tak mi vyhovuje rozdělení v kapitolách, jen mám problém u velice rychlého přeskakování času, kdy měsíce a roky jdou vážně rychle kupředu. Nicméně, není to rušivé a máte díky tomu pocit, že děj vážně ubíhá a Tristan se snaží získat všechny informace, aby mohl vykonat svou pomstu.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Nyní tedy k té výstelce
Víte, poslední dobou jsem „dark fantasy“ knih přečetl vážně spoustu. Musím říct, že takový třeba Tetovaný od Petra Bretta, Levá Ruka boží Paula Hoffmana, snad i Malazská kniha Padlých Stevena Eriksona jsou dnes literární kulty. Sakra, i Říše upíra Jaye Kristoffa je velice temná fantasy, svým způsobem podobná právě Tristanovi. Podle mého ale autor trošku přebalancoval tu část té „temné“ a zasoustředil se trošku jiným směrem, a to na naprosto zbytečnou sexuálnost, humor a brutalitu.
Ztopořených údů, vlhkosti, nasedání, velikosti, maličkosti, vzrušivosti, touze jeden po jednom, to jsem schopen přečíst, byť tedy jsou to vážně sexuální, hodně sexuální scény. Dokonce snesu i aktéry některých těch scén, kdy se vážně vystřídají snad skoro všechny žánry porna, kde je fantazie puštěna na maximum. Dokonce i když zavřu oči nad tou souloží u nezletilých, tak si dovolím říct: “zvládl jsem to ve Hře o Trůny, zvládnu to i zde.” V téhle knize je to ale problémové, dle mého, z jednoho prostého důvodu. Děj to absolutně nikam neposouvá. Vůbec nikam. Prostě v knize narazíte na třicet stránek míchání lidských tekutin v různých způsobech, ale dějově nula.
Druhá část je ta kombinace humoru a brutality. Je jí tam dost? Ano. Scéna, kdy se Tristan probudil, je famózně napsaná, doslova brilantně. Ale jak může otec, jenž ztratil všechny, koho kdy miloval, dlouhodobě se musí mentálně zotavovat, touží po pomstě. Ztratit tolik času s penisem na výletě, to nechápu. Prostě mi to nedává smysl a i na fantasy mi to přijde brutálně nerealistické, a možná mě to snad i trošku urazilo. Byť tedy musím říct, že památná věta, kdy parafrázuji: „Všude po tobě pak poteče koňský ejakulát,“ mě srdečně pobavila.
Jenomže dějově, kromě koňského semene, úplně k ničemu. Navíc bych čekal vážně tu cestu za pomstou, byť i dlouhodobou a plánovanou stejně jako u Monte Christa, ale Tristan prostě dle mého nedělá nic. Alechandra a Kristeen si za svým jdou, a ničeho se nebojí. Tristan má neuvěřitelné množství štěstí, vše mu tak nějak padá do klína, pomalu až ke konci, kde tedy konečně přijde nějaký větší posun a i tam si stojím za tou dávkou štěstí. Nějaká detektivní či konspirační zápletka je stranou a všechno je to náhoda, kdy si všichni vlastně v závěru chtějí pomoci. A tak, s veškerým respektem, tuto knihu nepovažuji za dark fantasy, ale jak říkám v úvodu, prcací pohádku.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Ale je Tristan: Zrozeni ze stínu špatný?
Právě naopak, i tak je to stále velice solidní četba. Tato kniha má hlavně budovat svět, lore, nové universum. Poznáte postavy, zjistíte jejich motivace, kdo vlastně jsou a příjemně se s nimi i dokážete propojit. Jasně, můžete je milovat nebo nenávidět, ale stále platí to, že jsou pro děj nepostradatelné a táhnou ho kupředu. Líbí se mi, jak spolu všichni nějakým způsobem koexistují, jak spolu pracují, jak hlavní postavy provází vedlejší postavy a nejsou to žádní ňoumové, naopak v ději figurují naprosto klíčově a budujete si vztah i s nimi. Není to jen podpora, aby hrdinové třeba nebyli sami. Všichni budují nějakou tu síť kolem sebe a mně se to líbí a mě to baví. Navíc kniha přinesla tolik otázek do budoucna, takových cliffhangerů, že se nemohu dočkat, až je druhý díl trošku rozsekne.
Tristan: Zrozeni ze stínu je ambiciózní a v mnoha ohledech povedený debut, který přináší svěží vítr do české fantasy. Kniha boduje skvěle propracovaným systémem magie, čtivým stylem, silnými vedlejšími postavami a nekompromisní atmosférou. Zároveň však trpí několika neduhy, které jí brání dosáhnout na nejvyšší příčky – především slabším a pasivním hlavním hrdinou a především kontroverzním množstvím zbytečných erotických scén. Přesto se jedná o slibný začátek série od autora, který má obrovský potenciál a rozhodně stojí za pozornost všech fanoušků žánru. Uvidíme, s čím přijde Jiří Dittrich dál, protože tohle byl vážně jen začátek Tristanovy ságy. Ostatně, koňský ejakulát.
