Pamatuješ si ten pocit, když jsi jako malý jezdil na kole, představoval si, že jsi hrdina, a místo helmice měl cedulku s lebkou? Turbo Kid vezme tenhle dětský sen, přimíchá k tomu post-apo svět, stylizaci jako z NES hry, hektolitry pixelové krve a řekne: „Tak tohle je tvoje nová realita.“ Výsledek? Totální nostalgicko-brutální jízda, která si na nic nehraje – jen na všechno, co bylo v osmdesátkách cool. A funguje to víc, než by se dalo čekat.
Zdroj: IGDB.com
Já se projíždím po poušti a ejhle!
Jste Turbo Kid – mladý přeživší ve světě po (několika) apokalypsách, kde voda je cennější než slušnost a padouši nosí brnění z mikrovlnky. Vydáváte se na cestu, která zahrnuje pomstu, přátelství, přežití a trochu toho sci-fi tajemství. Je to jednoduchý, ale účinný příběh – hraje na notu "mladý hrdina proti světu", doplněný šílenými postavami a občas i srdceryvným momentem (který většinou skončí explozí). Zkrátka: Mad Max pro ty, co vyrůstali na kazetách a cukrové vatě.
Turbo Kid nabízí side-scrolling akci v duchu metroidvanie – průzkum, upgradování schopností a hlavně kombinace BMX triků a ultranásilí, kde nepřátelé vybuchují. Ano, můžete zabít nepřítele backflipem. Ano, můžete ho pak rozmáznout energetickou rukavicí, až z něj zůstanou jen červené pixely. Herní rytmus je rychlý, návykový a zatraceně stylový. Soundtrack pumpuje jako srdce teenagera v osmdesátkách a level design je překvapivě promyšlený. Jednoduše: pokud nevadí umírat často a stylově, je to zatracená zábava naštěstí se spoustou save spotů.
Zdroj: IGDB.com
Turbo Kid a svět
Docela mě pobavil i paradox, že hlavní hrdina si v tomto světě našel spojení s robotickou dívkou jménem Apple, která je zřejmě tím nejchutnějším softwarem s emocemi od dob tamagotchi. Je to opět takové krásné, že i po konci světa se najde láska. Turbo Kid je krásný důkaz, že hra může být jednoduchá, šílená a přitom srdcařská. Skvělý pixel art, výborné animace, smysl pro humor a retro duch dýchají z každého rohu. I když je to násilné, krvavé a místy absurdní, nikdy to není bezduché. Počin si bere to nejlepší z minulosti, přidává kapku punku a tvoří vlastní, naprosto osobitou identitu.
Občas se hra až moc spoléhá na „style over substance“. Některé pasáže jsou frustrující víc než zábavné a ovládání na kole může být na přesnost citlivé jak první láska. Příběh je fajn, ale mohl by být propracovanější – pár scén navíc by z toho mohlo udělat malý masterpiece. A Apple by si zasloužila víc prostoru, protože... prostě ano. Navíc připočtěte fakt zdlouhavé cestování, a je úplně jedno, že máte kolo, které dokáže úplně všechno.
Turbo Kid je jako kazeta z videopůjčovny, kterou jste nikdy nevrátili – trochu zakázaná, hodně cool a pořád vás baví. Pokud máte rádi akční retro nářez se špetkou romantiky a tunou krve, tohle je must-play. A pamatuj – nikdy nepodceňuj sílu BMX kola a lásky, co přežije i konec světa.
The Dark Inside Me – ponor do beznaděje
