Jsou hry, které se snaží působit chytře. A pak jsou hry, které vám rovnou oznámí, že o žádnou důstojnost tu dnes nepůjde. U mě dobrý od vydavatelství MindOK patří bez váhání do té druhé kategorie. Je to střelená párty hra, která se vás ani na vteřinu nepokouší přesvědčit, že dává nějaký smysl. Naopak. Čím méně se ji budete snažit chápat, tím více si ji užijete.
Hra je vtipná, zmatená a chaotická a jejím hlavním cílem je vyvolat na stole co možná největší zmatek. A co je možná největší kouzlo celé záležitosti? I když prohrajete, vlastně vás to ani nijak nenaštve. Ilustrace na kartách vás totiž často dokážou na pár vteřin úplně vytrhnout z dění. Zastavíte se, zíráte a říkáte si: „Co to proboha právě vidím?“ A přesně o to tu jde.
Takže o co jde?
Pravidla této karetní hry jsou jednoduchá. Nebo alespoň tak jednoduchá, jak jen to tahle hra dovolí. Cílem je složit před sebe frázi „u mě dobrý“ a stát se vítězem. Tedy pokud zrovna hráč před vámi nezahrál kartu králotvůrce, není přesně 21:34 nebo karta na stole netvrdí úplně něco jiného. Hra se skládá zhruba ze 72 karet. Proč zhruba? Po odehrání několika partií už tohle číslo totiž nemusí úplně platit.
Příprava hry je osvěžujícím způsobem banální. Prostě zamícháte balíček a položíte ho doprostřed stolu. Hotovo. Žádné chystání, žádné třídění, žádné zdlouhavé vysvětlování. Ve svém tahu si buď líznete jednu kartu, nebo jednu zahrajete. A tím to v základu končí. Všechno ostatní už obstarávají samotné karty.
Karty, které si dělají, co chtějí
Kouzlo hry spočívá právě v kartách. Některé se musí zahrát ihned, jiné můžete vyložit kdykoliv, klidně i mimo svůj tah. Další putují do vaší osobní zóny, případně rovnou do zóny protihráče. Pokud si texty karet protiřečí, rozhoduje číslo v rohu. A pokud to pořád není jasné, rozhodne majitel hry. Jak říkají pravidla: je to fér? Rozhodně ne. Je to sranda? O tom není pochyb.
Hra U mě dobrý (v originále I Am Done) vás nutí plnit opravdu bizarní úkoly. Jedním z nejpamátnějších momentů je karta Svatý ruční granát, která vám umožní vyhrát hru tím, že ji zničíte. Ano, fyzicky. Prostě tu kartu roztrháte. Taky cítíte tu bolest? Věřte mi, na mě je to už trochu moc. Naštěstí hra s tímhle šílenstvím počítá.
V krabici totiž najdete ještě tajný balíček, který se postupně přidává do dobírací hromádky ve chvíli, kdy se karty ztrácejí, ničí nebo mizí neznámo kam. My osobně jsme se zatím pod hranici 72 karet nedostali. Asi mám moc hodné, případně ustrašené kamarády. Možná netuší, co by se stalo, kdyby mi kartičku skutečně roztrhali. Kvůli tomu bohužel nevíme, jaké další šílenosti tenhle tajuplný balíček skrývá. A o to víc nás to láká.
Tempo a herní zážitek
Jedna partie může skončit klidně za pět minut. Stejně tak se ale může protáhnout na dvacet, kdy si hráči mezi sebou přehazují karty jako horký brambor a o vítězství se neustále přetahují. Tempo je nevyzpytatelné a přesně to hře sluší. Nikdy nevíte, jestli jste jednu kartu od výhry, nebo naopak o tři kroky dál od cíle než před chvílí.
My jsme s touhle praštěností strávili zhruba půlku silvestrovského večera. Ta první, ještě bdělejší část patřila jiné hře, Flip 7. Jakmile ale přišla únava, chtělo nás to trochu probudit a rozproudit. Ukázalo se, že desková hra U mě dobrý je ideální volba.
Zpracování a ilustrace
Kvalita karet je velmi dobrá. Jsou pevné, příjemné do ruky a bez obav snesou i trochu hrubší zacházení. Právě proto bych ale hru asi nedoporučovala obalovat. Přeci jen, trhaly by se špatně. Ilustrace jsou kapitolou samy pro sebe. Jsou vtipné, absurdní a často zcela nečekané. Nejde o líbivou grafiku v klasickém slova smyslu, ale o vizuální humor, který perfektně podporuje celkový tón hry.
U mě dobrý není hra pro každého. Pokud hledáte strategii, kontrolu a jasná pravidla, otočte se jinam. Pokud ale chcete rychlou párty hru, u které se smějete, hádáte, ničíte karty a vlastně vám vůbec nevadí, že jste prohráli, tady jste správně. Je to hra, která funguje nejlépe ve správné náladě a se správnou partou. A když si sedne, dokáže zabavit na mnohem delší dobu, než byste od tak malé krabičky čekali.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Aneta Řezníková
