Zapomeňte na všechno, co jste viděli na Day of the Devs. Všechny ty indie roztomilosti převálcovala jedna čistokrevná japonská šílenost, která vám zaručeně vymyje mozek. Jmenuje se UN:Me a je to, jako kdyby se Silent Hill srazil v plné rychlosti s Among Us, ale výsledek by se odehrával v hlavě těžkého schizofrenika. Vývojáři z Historia a Shueisha Games si pro nás připravili psychologický thriller, kde nehrajete proti ostatním, ale sami proti sobě a prohrát znamená ztratit vlastní příčetnost.
O co v téhle doslova magořině jde? Hrajete za středoškolačku, v jejímž těle se usídlily čtyři různé duše. A ne, nemůžete si vybrat, kdo zrovna drží volant. Hra vás bude nedobrovolně a náhodně přepínat mezi jednotlivými osobnostmi. Každá z nich má totální fobii z něčeho jiného. Jedna se hroutí z výšek, druhá z autorit, třetí z stísněných prostor. Jakmile se duše prohodí, realita kolem vás se zkroutí do noční můry, která odpovídá strachu té konkrétní osobnosti. Čekají vás nemocnice plné sester s nechutně dlouhými krky a pacienti, kterým z hlav rostou obří květiny. Vypadá to nádherně a děsivě zároveň.
Ale teď přichází ten největší mentální rozkład. Všechny čtyři duše tvrdí, že tělo patří jim. Vaším úkolem je zahrát si na detektiva ve vlastní lebce, zjistit, která duše je ta pravá („Impostor“ naruby), a ty ostatní tři nadobro zlikvidovat. Problém? Hlasy lžou, manipulují a mlží. Je klidně možné, že omylem popravíte tu jedinou skutečnou duši a v těle zůstane parazit. Rozhodnutí jsou nevratná. Tohle není jen hra, to je jízdenka do blázince, kterou si prostě budeme muset zahrát.
