Unpacking – simulátor vybalování krabic

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: igdb.com
Mluvit o Unpacking jako o povedeném díle je poměrně obtížné, protože hra, kde hlavní a vlastně jedinou náplní je skutečně pouze vybalování krabic, může působit zábavně asi jako vybalování krabic v reálném životě. Opak je ale pravdou, protože vývojáři ze studia Witch Beam naservírovali unikátní a velice povedenou záležitost, která by rozhodně neměla zapadnout.

Rozbal si svůj celý život

Unpacking je v podstatě úplně primitivní. Otevře se před vámi místnost plná papírových krabic a vaším úkolem je rozmístit věci po pokoji či koupelně. Jednotlivé předměty můžete libovolně otáčet a přesouvat, jak se vám zlíbí, skříňky a šuplíky můžete otvírat a zavírat, věci do nich dávat i z nich vyndávat. No, a to je vlastně celé, co během hraní budete dělat. Takhle v textu to zřejmě nepůsobí zrovna záživně, v reálu se však jedná o neuvěřitelně chytlavou záležitost.
Rozmístit věci tak, aby byly všechny na správném místě, pokud možno to i vypadalo hezky, a navíc se všechny do místnosti vešly, je totiž výzva, a leckdy poměrně obtížná. Dětský pokoj, což je první level, není náročný, přesto je správné uspořádání plyšáků v posteli dostatečně uspokojivá výzva, aby hráč dostal chuť to samé zopakovat i v dalším levelu, jenže ten už je o malinko zapeklitější. Úroveň obtížnosti se postupně zvyšuje a jsou vám kladeny otázky typu: „Kam umístit budík, když se u postele nenachází noční stolek?“ či „Vejde se do knihovny víc knížek, když je dám do řady, nebo do komínku?“ Univerzální pomůcku, kde se všechno harampádí schová pod postel, lze použít často, ale ne vždy, a někdy se hráč musí dost zamyslet, jak určitý logistický problém vyřešit. Naštěstí hra není nikdy tak náročná, aby otrávila či zabránila v postupu, protože právě pomyslný příběh, který je vyprávěn pomocí rozbalování, je hlavní silou Unpacking.
Zdroj: Witch Beam

Cesta životem i krabicemi

Jednotlivé levely představují různé domovy, kde protagonista, kterému vybalujete věci, v průběhu života žil, a hráč onu osobu postupně poznává. Ze začátku není známo vůbec nic, jen že se jedná o dítě, s přibývajícími léty a levely se však hráč dozvídá o osobě více a více, až se s ní nakonec sblíží a záleží mu na ní. Některé věci totiž cestují po celou dobu hry, jiné jsou typické jen pro určité fáze života. Skrze nové věci se ukazuje, jaké má osoba koníčky, jak se jí daří či nedaří v životě, co je pro ni důležité a čeho se během života musela vzdát. Je až neuvěřitelné, kolik emocí a pocitů autoři do papírových krabic schovali.
Životní cesta, kterou hráč sleduje, zabere přes dvacet let a dobře v ní funguje nostalgie. Krásně je to vidět na hrách, které ona osoba hraje. Na začátku má jen Gamecube, ale časem přibývají konzole novější. Stejně tak počítač se postupem let změní z veliká hranaté krabice na elegantní notebook. Pracovní nástroje, které nechci „spoilerovat“, se také s každým druhým stěhováním vylepšují. Díky poklidnému tempu jsem se nejednou zamyslel, co se asi stalo se starými věcmi, které osoba v předchozím obydlí zanechala, stejně jako nad věcmi, které jsem já sám někde v průběhu let ponechal.
Zdroj: Witch Beam

Cinkání jako žádné jiné

Unpacking má poměrně tradiční pixel artový styl, který rozhodně neurazí, ale zároveň ničím nevybočuje z řady her, které v posledních letech vyšly. Přes jistou obyčejnosti se však ke hře velice hodí a vše působí tak akorát líbivě. Ve spojení s příjemnými melodiemi, které hraní provází, vytváří velice pohodové prostředí, v němž je radost trávit čas.
V čem však po technické stránce nejnovější počin studia Witch Beam exceluje, je zvukový design, který je možná až maniakálně propracovaný. Víte, jaký zvuk vydává hrnec, když ho hodíte do vany? Po dohrání Unpacking už budete vědět určitě, a pokud jste mezitím hrnec do vany hodili, tak ho běžte zase vyndat. Autoři nezapomněli skutečně na nic, takže každé položení předmětu je adekvátně nazvučené. Nemusí se to zdát jako něco převratného, ale jedná se o detaily, které herní zážitek velice prohlubují a přidávají na imerzi.

Vybalování může být pořád nuda

Hru jsem na začátku chválil za její chytlavost, ale ta bohužel netrvá věčně. Unpacking na jedno dohrání nezabere víc než čtyři hodiny, ale jak přibývá věcí i místností, přičemž se hratelnost vůbec nemění, může se stát, že se herní seance promění v poměrně monotónní, až vyloženě úmornou záležitost. Já se bavil prakticky až do posledního levelu, ale byl jsem rád, že je konec, protože bych další hodinu rozbalováním strávit nechtěl. Věřím, že lidé, kteří se budou piplat a rovnat ponožky podle barvy, se budou bavit i napodruhé. Jiné ovšem hraní může omrzet mnohem dříve, protože čtyři hodiny řešení logistických puzzlů nemusí být pro každého.
Druhou mojí výtkou je nepřehlednost. Některé věci jsem vybaloval třeba pětkrát, aniž bych zjistil, o co se jedná. To dokáže někdy otrávit, obzvláště pokud má věc patřit do jiné místnosti, než je krabice, ve které byla přivezena. Hra je občas velice přísná, kam můžete věc umístit, aby byl level dokončen, takže často největší hlavolamy jsou způsobeny nechtěně. Jedná se však o výjimky v jinak vycizelované hratelnosti, i když by bylo fajn, kdyby jednotlivé předměty měly třeba popisky.
Zdroj: Witch Beam
GP uvozovky

Unpacking je příjemnou jednohubkou, která je ve své podstatě zcela banální, ale zároveň i velice působivá a chytlavá. Jednoduchá, ale funkční hratelnost společně s líbivým vizuálem vytváří hru, u které je radost strávit jeden až dva večery. Autoři mysleli na každý detail a dokázali na papíře nudnou činnost přetavit v zábavnou záležitost, která dokáže zabrnkat na emoce a možná donutí se i trošku zamyslet. Má své drobné chybky a není to hra pro každého. Rozhodně by však neměla být přehlížena, protože se jedná o počin, který je stejně unikátní jako povedený.

Recenzi pro Gaming Professors napsal František Hampl.

Klady

jednoduchá, ale chytlavá hratelnost
příjemný audiovizuál
propracovaný sound design
optimální výzva
unikátní herní koncept

Zápory

v pozdějších fázích monotónní
hratelnost se vůbec nemění
někdy poměrně nepřehledné
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn