Věděli jste, že známé nakladatelství Mystery Press slaví celých deset let od svého založení? Nemáte zač. Každopádně součástí výročního balíčku nově vydaných knih je i Úplněk Rudého boha od Miroslava Rákose. Ten nenápadně dokazuje, že česká fantasy scéna v posledních letech zažívá boom temných a dospělých příběhů, které se nebojí jít na dřeň a ukázat světy, kde naděje umírá jako první. Ostatně, co čekat od autora, jenž se hrdě hlásí k tomu, že se při tvorbě inspiroval H. P. Lovecraftem a hrou Bloodborne?
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Počet stran:
Tisk:
Rozměr:
Váha:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Miroslav Rákos
Michal Jeroným Rojan
Mystery Press
Úplněk Rudého Boha
448
černobílý
132 x 200 x 44
522g
brožovaná
září 2025
978-80-7588-925-6
9788075889256
první
Zdroj: Mystery Press
Sviť mi, sviť mi, hvězdičko…
…určitě v knize nikdo neřekl. V tomhle světě je na nebesích jen jedna zářící hvězda, těleso či cokoliv, co se nachází na obloze. Rudý bůh. Každý, kdo se na něj podívá v jeho záři a není nadopovaný speciální látkou, nebo není lovcem, se poté promění v odpornou bestii, která je na takové pološílené hranici mezi hladovým upírem a démonem. Respektive alespoň tak mi to přišlo z popisu. Tato monstra jsou hnána pudy a vraždí vše, na co přijdou. Krásná premisa, že? Především mi povězte, kdo by v něčem takovém chtěl žít? Bohužel (vážně říkám bohužel, já bych to být nechtěl), naši hrdinové v něm žijí a nemají to vůbec jednoduché. Příběh se totiž točí kolem sedmnáctileté sestry Mladého Proroka Nefftari, jejímž nenápadným předurčením je zachránit svět, mladého bývalého otroka Scalva a nejlepšího, nejmocnějšího, nejudatnějšího, nejtalentovanějšího lovce Thaddea, který je z důvodu invaze démonů propuštěn z vězení, kde seděl za vyvraždění jedné rodiny. Takové velice veselé od začátku až do konce.
Tak co se vlastně může pokazit? Inu, majitel Scalva se promění v monstrum a ten musí utéct, Nefftari se s cílem odhalit vraha nevěstek ocitne uprostřed místa mimo Citadelu, no a Thaddeus je samozřejmě propuštěn, když začne šílená invaze a on musí najít a přivést Nefftari za jejím bratrem. Tento začátek pak spustí takový řetězec událostí, že příštích 400 stran budete mít jen zatajený dech a doufat, co se stane dál.
Upřímně, už od začátku mě vrhnutí do tohoto nového světa bavilo jako jízda na tobogánu, nahoru a dolů. Já chápu, že je to možná úvodní kniha (konec skončil stejně otevřený jako zavřený, takže kdo ví), ale ve světě, kde není Slunce, kde nejsou hvězdy, kde jsou jen základní vzpomínky na Zakladatele, kde je Církev fuj, kde bůhvíco vlastně dělá Archeon, kde je magie a kde se prolíná tisíciletá historie, musí autor spoustu věcí rozebrat. Narazil jsem ale na systematičnost, s jakou to dělá, a absolutně mi to nevyhovovalo z mnoha, ale z mnoha hledisek. Především je přesně vidět, z jakých děl se autor inspiroval. Ten koktejl je vážně H. P. Lovecraft a Bloodborne, ale přimíchán je lehce Zaklínač, troška Svítání, maličko dílo Larryho Correiy atd. Ačkoliv je to vážně koktejl, je nejen skvěle uchopený, ale také to není přestřelené, a to hlavní – je to kontrolované. Přestože všechno, co vlastně máte před sebou, už znáte, vůbec to nevadí, naopak, díky tomu to před vámi krásně běží.
Zdroj: Mystery Press
Úplněk Rudého boha je neuvěřitelně plynulý
Protože ten text je napsaný tak nějak přirozeně. Doslova vám stránky mizí pod rukama a pomáhá tomu jeden velký fakt. Linearita. Příběh je akční, temný, brutální, morálně nejednoznačný, a přesto vám to utíká jako ten nejlepší seriál. Ano, někoho by asi odradilo, že tam nejsou žádné filozofické eseje, ale to vůbec nevadí, protože to funguje velice, ale velice dobře. Navíc v tom rozdělení textu se autor nejspíš (doufám, ať se nepletu) inspiroval samotným Kagenem, kdy i kapitoly nejsou delší než pět stran a máte krásně nastavené pauzy na případné zpracovávání. To se mi neskutečně líbilo.
Stejně tak mě bavila postava Scalva. Mladý otrok to v životě neměl snadné, zažil vážně jen utrpení, a přesto jeho touha po lepším životě, ta naděje, vyhledávání štěstí, osobní rozhodnutí, to všechno vás k němu tak nějak poutá. Neskutečně dobře napsaný charakter. U Thaddea jsem měl ze začátku pochyby, nicméně postupně jsem si jej oblíbil. Přišel mi jako mentor trojice, stejně jako v případě dávno napsané Deltory, kdy Bardovi bylo také pomalu ke čtyřicítce, zatímco Jasmína a Leif byli nezletilci. Thaddeus funguje napůl jako rodič, čtvrtinově jako mentor a zbytkem jako šílený zabiják. Je to totiž Lovec.
Musím říct, že právě to na něm bylo snad to nejpřitažlivější, a byť mnoho o proměnách Lovců nezjistíme (až na konci se objeví to hlavní) a ani nevíme, jak vlastně pořádně fungují, tyhle řády zabijáků, vrahů a ochránců (Bloodborklínačů) fungují. Jenomže pak tu máme Nefftari. Holku jednu sedmnáctiletou. Upřímně, absolutně k ní nemám vztah a ani ždibec respektu. Přišlo mi celou dobu, že jedná naivně s nasazenými růžovými brýlemi a hraje to na notu maximální nevinnosti, a tak jsem jen čekal, kdy si přečtu slovo "kawaiiiii". Nemyslím si, že by to bylo tím, že mi nesedla celkově, ale vše, co se kolem ní děje, je tak nějak mixem prapodivné náhody a extrémně, extrémně velkého množství štěstí. Jasně, děj je lineární, ale ta holka u sebe musí nosit tak padesát čtyřlístků a dvě podkovy.
Zdroj: Mystery Press
Proč je to problém?
Protože to, že má někdo štěstí, je jedna věc, ale to, jak pak nuceně působí vztahy mezi svatou trojicí, je druhá. Asi už je vám nyní jasné, co v ní vidí Thaddeus a z jakého důvodu ji následuje Scalv, ale já bych to potřeboval víc prodat. Víc vysvětlit. Některé nuance totiž asi nevidím, nebo mi přijdou tak brutálně nahodilé, až to není hezké. Nicméně postavy jako takové jsou dějově funkční a především u Thaddea se mi líbí, jak morální a zásadový Lovec to je. Neskutečně sympatické.
Pak je tu problém se jmény. Já rozumím tomu, že v Česku je žánr dark fantasy prakticky skoro nezastoupený, ale jsme v Čechách, chtělo by to nějaký jmenný úzus. Nefftari, Thaddeus, Mladý Prorok, Scalv, pak pár německých jmen, pár římských, jedno židovské, nahodile hebrejské, nikdy nezmíněné, honosně poloelfské, pár démonských. Nevím proč, nikdy jsem se nad jmény v knize nepozastavil, ale tady mě to neskutečně bilo do očí. Pro představu jak to myslím, na mě některé pasáže se jmény působily následovně: „Zdeněk šel sbírat houby, kdežto jeho dobrý přítel Ithuriel z domu Maroisiel ovládl západní větry, aby rozesel spory do zbytku světa.” Snad si rozumíme.
Autora ale považuji za jednoho s největším potenciálem do budoucna. Proč? Inu, rozjel hodně solidní worldbuilding, který sice ještě potřebuje vylepšit, ale jako základ je to tu perfektní. Líbí se mi myšlenka Rudého boha, líbí se mi, co představuje, líbí se mi, co se stalo se Zakladatelem, řád Lovců, proč je sever jiný než hlavní město, co je to Citadela a mnoho dalšího. Jako fantasy to vážně rozjíždí neskutečné bomby. Můj problém ale jsou takové ty malé detaily, do nichž má pak člověk ohromnou tendenci šťourat. Třeba to, že pokud Slunce nevyšlo stovky let a hvězdy na nebi nejsou, jak o nich mohou lidé mluvit a vědět, jak vlastně vypadají? Když ultimátní pojem, s nímž se pracuje, je vlastně světlo? Jak může růst ze země víno a jíst se zelenina, případně si lidé můžou dát dobrý kus masa, když není Slunce? Jasně, fantasy, ale nějaká ta zákonitost tam být musí (a ne, mlha blokuje sluneční svit, takže pozor, nad tím už jsem se také zamyslel). Stejně jako s magií, ta podle mě funguje na bázi dobrého slova. Proč, kdo, jak, kde, kdy – ani náhodou.
Zdroj: Mystery Press
Když otázky přibývají a odpovědi nejsou
Nechci být na Úplněk Rudého boha nějak zlý nebo znít přísně. Nicméně během čtení mě napadla vážně hromada otázek, na které mi autor občas odpověděl. Sice to bylo takovým trochu neohrabaným způsobem, viz když se Thaddeus otevřel ohledně své minulosti Scalvovi, přišlo mi to hodně na sílu, ale naštěstí to nějak nenarušilo linearitu textu, byť jsem tedy v ten moment tak trochu zapochyboval o autorových úmyslech. Momentů, kdy bych ale potřeboval odpovědi, vážně přibývalo a ubývalo opět jako na tobogánu, a bohužel, na některé dotazy, které by měla první kniha jako stavitel světa zodpovědět, jsem odpověď nedostal. Namátkou nahodím třeba: proč Lovci mají masku? Jak se pozná jedinec najatý magií? Kde se berou magické zbraně? Jak to, že lidé znají nebo si dokáží představit věci, které v životě nemohli vidět? A takových vymyslím klidně dalších dvacet.
Úplněk Rudého boha je vlastně začínající a vábivé fantasy. Hodně temné, velice brutální, s docela velkou nadějí a trochou humoru. Musím říct, že Miroslav Rákos jako debutující autor odvedl hodně solidní práci a předvedl i na světové poměry lehký nadprůměr. Působivý svět, zajímavé postavy, řád Lovců i Církev mě baví, byť o nich moc nevím, odkrývání minulosti je super. Bohužel, ta inspirace jinými díly je příliš zjevná, nemám absolutně tušení ohledně některých zákonitostí, byť to může působit, že šťourám, ten mix jmen mi hrozně trhá pozornost a s veškerým respektem, Nefftari mě prostě točí. Každopádně pokud chcete číst něco netypického s obrovským příslibem do budoucna, tady to máte. Skvělý lineární a svým způsobem velice srozumitelný příběh. Já ho doporučuji, už jen tím, jak vám kniha krásně plyne pod rukama.
