Také máte rádi hry, při nichž hrajete roli detektiva, s nímž se vydáváte na místa činu a postupně je řešíte? Procházíte hromady důkazů, vyslýcháte lidi za použití různých zastrašovacích metod a jednoduše skládáte všechny možné i nemožné hádanky případu. Co kdybyste tato vyšetřování prováděli ve světě upírů, a ještě lépe, co kdybyste se sami stali upírem? Pokud vás zajímají upíři a zároveň vyšetřování případů, určitě jste si všimli hry s názvem Vampire: The Masquerade – Swansong. Tuto hříčku nám přináší studio Big Bad Wolf a účelem recenze je odhalit, zda tento titul stojí za váš čas.
Rudý kód, Bobe!
Příběh začíná naprosto chaoticky a člověk vlastně pořádně netuší, co se děje. Jediné, co se dozvíte, je, že trojice vysoce postavených upírů musí pomoci princezně Hazel, jež se samozřejmě snaží obnovit vztahy mezi frakcemi. Nicméně oné noci se něco pokazilo a Camarilla – Camarilla představuje nejlépe organizovanou upírskou sektu, jejíž členové dávají přednost tradici a zákulisnímu ovládání smrtelníků – musí ze všech sil napravit situaci dřív, než se stane neřešitelnou a bostonští upíři skončí jako ti londýnští… udělají světu pápá.
Máme tu divokou trojku
Během tohoto dobrodružství se ujmete trojice vysoce postavených upírů, kteří mají za úkol tento průšvih prověřit. První z nich je Emem Louis, upírka vlastnící několik jazzových klubů. Druhým je nejstarší upír Galeb Bazory, jemuž je přes tři sta let. Poslední postavou je malkavianská upírka Leysha, již doprovází její dcera. Co se mi na Vampire: The Masquerade – Swansong líbilo, bylo to, že si můžete vybrat, za koho chcete hrát. Kontrolujete všechny tři upíry, jen na začátku mise se rozhodnete, zda chcete nejdříve Galeba, nebo Emem. Je úplně jedno, s kým začnete, protože jejich dějové linie se vůbec neprotínají. Proto se nemusíte obávat, že byste přehlédli určitou posloupnost děje. Alespoň to není chaotické, jako kdybyste chtěli hrát všechny díly Assassin's Creed v časovém sledu.
Zdroj: VampireSwansong/twitter
Tito vyšetřovatelé mají vlastní charakter a podle toho se odvíjí i jejich schopnosti a postup hrou. Například Galeb je na svůj věk docela zakřiknutý chlapík, kterému se mladí upíři hnusí. Jeho největší silou je vzhledem k jeho dlouhému životu výřečnost. Připravte se tedy, že za Galeba budete hodně a často mluvit. Na druhou stranu se Leysha dokáže na chvíli zneviditelnit, vzít na sebe podobu někoho jiného nebo se naklonovat. Emem se umí teleportovat na krátkou vzdálenost, což není zrovna skvělá schopnost, ale pravděpodobně lepší než nic.
Dialogy, dialogy a hele, zase dialogy
Silnou stránkou hry Vampire: The Masquerade – Swansong je bezpochyby příběh, který je však zároveň i její nevýhodou. Způsob, jakým je prezentován, není úplně dobrý. Nebál bych se říct, že 95 % času čtete jen dialogy, jež jsou skutečně dlouhé a nelidsky nudné. Navíc jsem si chvílemi připadal jako při parodii na dívčí mobilní hry. Konkrétně jde o jednohubky typu Love Choice, Love Story atd., při nichž vám dávají varianty odpovědí, jenže ty nejlepší jsou uzamčené a musíte si je odemknout za skutečné peníze. Nemusíte zde nic platit, nicméně je zde systém, jehož používání začne být po chvíli opravdu otravné, protože vám neumožňuje ty nejlepší možnosti odpovědí. Postavy mají dva hlavní ukazatele: vůli a hlad. Funkcemi jsou si dosti podobné, avšak vzájemně se ovlivňují různými schopnostmi. Síla vůle ovlivňuje vaši dovednost hackovat, otevírat zámky nebo přesvědčovat. Hlad určuje, jak často můžete používat své upíří přednosti. Například můžete najít skryté předměty podle čichu, zastrašovat nebo převzít podobu někoho jiného.
Pokud nemáte dostatek vůle, vždy to skončí vaší konfrontací. Proto počítejte s tím, že slovní přestřelky prohrajete nebo se nedozvíte klíčové odpovědi. Vývojáři naštěstí počítali i s tím, že možná nemáte dostatek vůle. Proto existují dialogové možnosti, díky kterým se něco dozvíte, ale nebude to tak užitečné, jako kdybyste měli potřebnou sílu. Právě proto jsem to přirovnal k mobilním hrám, jejichž hráči mohou dívku obléknout do krásných šatů, ale protože nemají finanční prostředky, mohou ji obléknout jen do svetru… ne že bych o tom něco věděl.
Proto trvám na tom, že příběh hry je také nevýhodou. Jakmile se totiž konečně dostanete přes nudné dialogy, ve finále z toho nevytěžíte maximum. Dalším problémem je, že rozhovory jsou nucené. Třeba v Zaklínači nebo i ve Skyrimu jste sice také museli mluvit s lidmi, jenže mezitím jste mohli dělat spoustu jiných věcí, tady to tak není. Zde se vám jen řekne, abyste šli a promluvili si s touto osobou, a dokud to neuděláte pořádně, nepůjdete dál. Chápu, že se jedná o detektivní hru, kde se prostě bude hodně diskutovat, aby se dosáhlo závěru. Osobně bych s tím neměl problém, kdyby to bylo alespoň dobře udělané. Například Sherlock Holmes to dělá skvěle: mluvíte s určitými lidmi, nacházíte konkrétní klíčové prvky, o kterých pak diskutujete, nebo vyhledáváte informace. Jenomže něco takového v této hře není, a jestliže ano, pak tuto možnost nemáte k dispozici, protože je uzamčena kvůli nedostatku energie.
Dialogům nepomáhá ani vzhled postav, ten je totiž opravdu příšerný. Špatné modely, nevýrazná mimická stránka, občasné chyby a nulové emoce. Působí to skoro, jako by to samotným hrdinům bylo jedno a vyšetřovali jen proto, že musí, ne proto, že by jim šlo o život. No, a samotná grafická stránka titulu je dalším problémem. Přece jen, pokud vytvářím hru, jejímž hlavním tématem jsou dialogy, pohrávám si s jejich vzhledem a snažím se je nějakým způsobem oživit, aby to vypadalo nějak věrohodně.
Pořádně ho vysaj!
Oba ukazatele mají odlišný způsob doplňování. Sílu vůle získáte například nalezením speciálního lektvaru, nebo když vyhrajete důležitý rozhovor. Co se týče hladu, je to trochu zábavnější, protože musíte vysávat. Při průzkumu lokality narazíte na místnosti označené jako bezpečné zóny. Jejich účelem je pouze lákání nebohého člověka, jemuž se pak zakousnete do krku. Naštěstí je v dané oblasti vždy spousta lidí, takže se nemusíte bát, že byste neměli koho vysát.
Hádanky a čtení jsou zde také
Více než dialogy mě štvaly hádanky, které zde slouží spíše k tomu, aby si vývojáři pohráli s vašimi nervy a protáhli herní dobu. Hned úvodní hádanka, na kterou narazíte v první misi, je pěkně na hlavu. Ne proto, že by byla těžká, nýbrž proto, že vám ji vývojáři naservírují třikrát za sebou stejným způsobem. Kromě hádanek narazíte také na různé dokumenty, počítačové e-maily, knihy, zprávy z mobilních telefonů aj., které vám pomohou lépe pochopit tento svět. Občas narazíte na důležitou stopu, jenže pokud ji přehlédnete, stejně se nic nestane, poněvadž nemáte skutečný důvod ani motivaci tyto informace pročítat.
Za zmínku stojí také vedlejší úkoly, jejichž aktivace a plnění nejsou nijak znázorněny, čímž je lze snadno přehlédnout. Abyste se mohli nakrmit, musíte tyto oblasti nejprve najít, jinak to nefunguje. Pak si vyberete jednoho z nešťastníků, přijdete k němu a pomocí tlačítka ho nalákáte. Poté se automaticky objevíte v nejbližší místnosti, ve které začnete hodovat. Jakmile se začnete živit, spustí se minihra, při níž se musíte během určitého času rozhodnout, zda ho vysajete úplně (pak jedinec zemře), nebo jen trochu.
A co vlastně budete dělat? Budete hledat stopy, řešit hádanky, mluvit s jednotlivými postavami, číst e-maily a různé dokumenty a při některých příležitostech prohledávat mrtvoly. Pokud máte dostatek síly a hladu, můžete pomocí pachových stop najít tajné místnosti nebo předměty, které byste normálně neviděli. Případně můžete pomocí intuice a znalostí odvodit, jaká zbraň někoho zabila, jaký jed byl použit atd.
Vylepšování svých dovedností
Co mě trochu překvapilo, byl systém zlepšování vašich schopností, a zatím nevím, zdali je mé překvapení pozitivní, nebo negativní. Pokaždé jakmile dokončíte úroveň nebo lokaci, zobrazí se přehled s vašimi výsledky. Jestli jste mluvili s lidmi, se kterými jste se měli setkat, zda máte důkazy, jaké jste měli mít, případně pokud se vám podařilo udělat něco navíc, nebo naopak. V závislosti na tom získáte zkušenostní body, které pak vložíte do svých dovedností. Některé body můžete použít pro své vlastnosti, jako je psychika, mentalita nebo míra společenskosti. Případně do svých předností, jako jsou technologie, rétorika, ochrana, zastrašování, dedukce a mnoho dalšího.
Vampire: The Masquerade – Swansong je poněkud nudný titul, který nedokáže ničím překvapit. Otravně dlouhé dialogy, hádanky, špatná grafika a celkový herní design vás jen odradí. Titul vám nenabídne žádnou akci, atmosféra nefunguje a kvůli nulovým emocím postav vše působí strašně uměle a nuceně.
