V době vydání Vampyra mělo studio Dontnod za sebou pouze dvě hry, a tak se snažili o to víc, aby jejich nový titul přilákal co největší spektrum hráčů. Vývojáři se nechali slyšet, že Vampyr klade velký důraz na příběh a herní mechanismy jsou až na druhém místě.
Ostatně představa detektivního RPG z prostředí gotické Anglie, která je je zmítaná španělskou chřipkou a do toho všeho ještě obsahuje vampýry? Na první pohled to zní velice slibně, nicméně pravda je trošku někde jinde.
Zkušený chirurg a průkopník hematologie
Hlavní hrdina hry Vampyr je Dr. Jonathan Reid, veterán z první světové války, zkušený chirurg a průkopník v oblasti krve, respektive hematologie. Dr. Reid se potuluje ulicemi Londýna a snaží se zjistit, kdo z něj udělal upíra, a hlavně proč. Krom tohoto pátrání bude muset bojovat i se svou vlastní psychikou a morálními zásadami. Bude se především rozhodovat zda má odolat pokušení stát se opravdovým upírem a získat všechnu sílu i slabost s tím spojenou. Může se snažit se z tohoto „prokletí“ vyléčit a neublížit tímto prokletím ještě někomu dalšímu.
Pomocí rozhovorů, výslechů (v některých situacích budete mít spíše pocit, že nehrajete za lékaře, ale za příslušníka StB) a shromažďování různých předmětů (útržky dopisů, vzorky krve ze specifických těl) se dostáváte velmi pomalu do složitých sociálních struktur obyvatel, řešíte jejich mezilidské vztahy a životní osudy, ale také si pomalinku skládáte mozaiku, která do sebe zapadá a ukazuje vám tak širší pohled na celý herní svět. Každý rozhovor se specifickým NPC navíc jasně ukazuje jeho unikátní osobnost.
Rozdílnost a zasazení postav je ve Vampyrovi velice povedená a jedná se o určitý tahák celé hry. Každé NPC má za sebou určitý vlastní příběh (krom dvou příkladů uvedených níže), díky němuž můžete s danou osobou lépe souznít, vcítit se do její role, ale také ji třeba začít i nenávidět.
Bez multikulturní korektnosti a LGBT se Vampyr neobešel
Na hře je hodně vidět, jaké za ní stojí studio, a také je vidět jasný vliv a důslednost předních představitelů studia a jejich mimoherních aktivit. Samozřejmě, že stejná práva na vztahy, lásku, život a soucit, by měli mít všichni živočichové a bytosti na této planetě. Nicméně některé prvky, které Vampyr prosazuje, nebo respektive které jsou zasazeny do hry, jsou více než do očí bijící.
Ve hře se nachází dva postranní úkoly, které rozdělily herní komunitu hry Vampyr na dva tábory. Jedni naprosto chápou, proč francouzský vývojář níže zmíněné prvky zařadil, druhý tábor zase odsuzuje zasazení politických propagací a korektního smýšlení do hry.
Ve hře jsou dva vedlejší úkoly, které tak úplně na první pohled (i na druhý a třetí) nezapadají do jejího celkového konceptu.
Mezi první zmíněný vedlejší úkol patří pár homosexuálních mužů bílé barvy pleti. Tito muži našli svou lásku uprostřed války, tají ji a scházejí se skrytě v podzemních kanálech. Samozřejmě je zde nějaká činnost, při níž pár načapáte, sledujete jejich rozhovor a snažíte se přijít na to, proč je jeden z mužů silně traumatizovaný.
I když každý z vedlejších úkolů (i úkoly hlavní příběhové linie) má několik možností řešení a několik různých konců, zde je až křečovitě vidět, že vás hra prakticky nutí, abyste danou dvojici chápal a dodal jí odvahu tento vztah veřejně přiznat. Pokud tak neučiníte, dostanete silně negativní postih, k ostatním obyvatelům a částí města, který má vliv na celkový průběh hrou. Prakticky se jedná o postih k obyvatelům města a daných lokalit.
Láska za cenu krve pacientů
Dalším řekněme kontroverzních úkolem je vztah černošského nemocničního zřízence a zdravotní sestry bílé pleti. Na černošském zřízenci je na první pohled patrné, jak je hrdý na to, že je černý a má bílou „gal“, jak s oblibou v rozhovoru říká.
Sestra oddaná partnerovi mu navíc hrdě pomáhá s jeho špinavými obchody. Nicméně jediná správná cesta pro úspěšné splnění této quest linie je opět chápat a podpořit nejen jejich vztah, ale také jejich špinavé obchody.
Opět, pokud neučiníte součinnost a nebudete tento vztah plně podporovat, včetně lásky za cenu krve pacientů, budete mít záporné splnění úkolu.
Je až podivuhodné, že jsou ve hře daleko důležitější úkoly, které mají opravdu jakýsi vliv na hlavní úkoly a jejich odezvu, ale žádný z vedlejších úkolů nemá za „špatné“ splnění (pokud úkol nesplníte podle postupu výše, ale třeba nesouhlasíte s okrádáním pacientů) tak silné postihy.
Co je lepší? Vysát dva nemocné pacienty, nebo zdravého novináře, který je na stopě upírům?
Hra vás nutí do těžkých morálních voleb. Dr. Reid je vampýr, který potřebuje krev, ale zároveň je i lékařem, který má v sobě lidskost a je oddaný svému milovanému povolání. Toto je nejvíce patrné, když Dr. Reid operuje a zároveň se musí ovládat, aby operovanou osobu sám nevysál. Pokud se neovládne a zakusí lidskou krev, získá velké množství zkušeností, které poté můžete rozdělit do celkem pestrého spektra „skillů“. Můžete si tak vybrat od krvavého kopí přes rozšíření zdraví až po praktickou neviditelnost pro nepřátele, krvavý štít apod.
Ztvárnění nočního Londýna je povedené a určitým způsobem hraje vývojářům do karet. Díky tomu, že „žijete“ v noci, jsou ulice poloprázdné, a tudíž si vývojáři ušetřili trochu práce. Na vaší cestě za pravdou vám zkříží cestu kult lovců upírů, který se náhodně generuje po mapě, a zmutovaní upíři (Skal), ale i prostitutky a jiní lidé, kteří žijí hlavně v noci. Do konceptu hry to perfektně zapadá a skvěle doplňuje ponurou atmosféru.
Hra nabízí poměrně slušné zastoupení klasických dobových zbraní. Najdete tak třeba tyče, palcáty, nože nebo revolvery, nicméně na dlouhé gangsterské přestřelky zapomeňte. Jste přece vampýr, a tak budete s největší pravděpodobností využívat vaše schopnosti v kombinaci s mečem nebo zkráceným srpem.
Zbraně se dají vylepšovat. I z obyčejné zbraně tak můžete udělat velmi užitečný a smrtící nástroj, který vašeho oponenta paralyzuje, a vy tak získáte možnost jej vysát a okusit krev člověka. Volba je na vás, jakou cestou se vydáte – zda budete postrachem Londýna, tichým zabijákem nebo bijcem na krátkou vzdálenost. V tomto ohledu se vývojářům nedá nic vytknout a je fajn, že se nesnažili z Dr. Reida udělat střílejícího Ramba s nekonečnem nábojů.
Pohyb strnulého vampýra
Hratelnost je po uživatelské stránce velmi příjemná a lehce pochopitelná, stejně jako princip vylepšení skillů a jejich použití. Vylepšení a kombinace hlavní a vedlejší zbraně také působí velmi přirozeně.
Lehkým minusem, který nemusí sedět každému a může způsobit i trochu problémy při hraní, je absence SAVE, tedy ukládání pozic. Hra se ukládá sama, a to pouze v určitých okamžicích. Zpravidla je to při vstupu do důležité lokace, budovy, nebo když se jdete vyspat. Nicméně jediný pořádný SAVE je, když jdete rozdělit vaše schopnosti, a tedy se vyspat. Tak máte jistotu, že je hra uložená opravdu tam, kde jste skončili. Jindy se vám může stát, že se váš postup hrou sice uloží, ale objevíte se na úplně opačném konci mapy a samozřejmě celý postup musíte opakovat, protože se respawnou i nepřátelé.
Vampyr se díky výše zmíněnému může jevit jako perfektní hra, to by ovšem nesměl být zakopaný pes v samotné hratelnosti. Jak jsem již zmínil, vývojáři kladli velký důraz hlavně na příběh, a mechanismus šel až na druhou, třetí nebo pátou kolej, což je bohužel vidět.
Hrajete z pohledu třetí osoby, a tak je pro vás nutná práce s kamerou. I když za tu dobu, co je Vampyr venku, proběhlo několik odstranění kamerových bugů, krkolomnost ovládání je stále patrná. Při soubojích s bossy je vše v pořádku, problém může nastat při soubojích s větším množstvím nepřátel, mezi kterými potřebujete překlikávat a uskakovat. Nicméně při troše cviku a trpělivosti se i tento nešvar dá v klidu zvládnout.
Grafika a ozvučení
Graficky je hra na přijatelné úrovni – nejedná se sice o žádné grafické veledílo, ale hráče rozhodně neurazí. Pokud se však zaměříte na některé obličeje NPC, uvidíte určitou strnulost. Na druhou stranu, hlavní postavy jsou udělány velmi dobře a jejich reakce na probírané téma můžete vidět i z obličeje. Děje se tak ovšem zřídka.
Zvuková stránka hry je povedená, zvuky zbraní i dabing jsou na profesionální úrovni. Hudba samotná působí ponuře a zapadá tak perfektně do prostředí a situování poválečného Londýna, který je zmítán španělskou chřipkou, místními gangy a vampýry.
Hru můžete sledovat zde.
Vampyr je celkem povedená detektivní adventura s velice dobrým příběhem, ponurou atmosférou a obtížnými morálními rozhodnutími. Jedná se o originální nápad, ze kterého však vývojáři mohli získat víc. Možná se příště neupnou na křečovité zakomponování LGBT, proti kterému se v diskuzích na Steamu ohrazují i někteří hrdí zástupci této komunity, a zaměří se i na herní mechanismy.
