Když se banda kamarádů rozhodne, že nikdy nepřestanou snít a že by se mohli stát bandou hrdinů. Natolik jednoduše by se dali popsat Vazači zhouby. Pokud se momentálně chytáte oné bandy, určitě vás napadne i česká skupina Strangers and Dragons. Ta na youtubovém kanále Strangers paří Dračí doupě a zároveň motivuje všechny ostatní k hraní této úžasné hry. Pán jeskyně této skupiny jménem Artemian (Vojtěch Hlavenka), který vede svou skupinu z jednoho dobrodružství do druhého, nám přináší i knižní podobu, již se nakladatelství Golden Dog rozhodlo distribuovat do všech koutů republiky. Jak si ale kniha stojí, když nyní vše vede jeden autor, a nikoliv skupina?
Autor:
Vydavatel:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Vojtěch Hlavenka
Golden Dog
224
černobílý
brožovaná
srpen 2022
978-80-88067-59-7
první
Tři hrdinové a jeden „záporák“, to by neměl přece šanci ani opičák
Příběh je přitom velice jednoduchý a nádherně odkazuje na „klasické“ tažení ze světa Dračího doupěte. Svět zasáhla nemoc přezdívaná Zhouba. Nikdo ale neví, kde se vzala, natož jak by se dala vyléčit. Je zákeřná především v tom, že napadá vědomí a dělá z lidí něco jako zombie, ale ne úplně. Prakticky jim ničí mozek a pomalu přivádí například k zuřivosti.
To by asi nebylo úplně hrozné, jenže tito nemocní se shlukli do armády a ta ničí celý svět. Jak je ale možné, že jsou tak dobře organizovaní? Určitě za to někdo může, takže by vlastně mělo stačit přežít dostatečně dlouho, než bude zabit ten, kdo je ovládá.
K tomu slouží čtyři postavy, respektive tři. První dva jsou Coriel a Velehlas, dvojice sourozenců, kteří jsou důstojníci (tedy měli být). Coriel se rozhodl, že bude raději řadovým vojákem, než aby vysílal ostatní na smrt. Velehlas poté vede svou armádu jako docela sympatický velitel. Třetí postava, Jiskra, je posledním z devíti andělů a je prakticky nesmrtelná. Má to být také ona, kdo má za úkol zabít nepřátelského velitele.
Jako poslední tu je Skelen. Ten slouží spíš jako vedlejší postava, což považuji za škodu, protože je na straně nepřítele. Jako někdo, kdo dává důvěrné informace, co se děje na druhé straně armády nakažených, by nemusel být úplně postaven na vedlejší kolej. To ale není pouze jeho problém. Kniha skutečně trpí tím, že většinu příběhu si pro sebe uzurpoval Coriel, což asi ani není ten hlavní kámen úrazu.
Zdroj: Golden Dog
Vazači zhouby jasně ukázali, že čtyři pohledy jsou sakra moc
Ačkoliv všechny postavy jsou docela dobře napsané, střídání pohledů v knize působí spíše rušivě. Každou chvíli koukáte do příběhu jinýma očima (skoro jako v Dračáku, že) a knize to hrozně moc ubližuje. Pohledy se střídají skoro každou stránku a udržet pozornost v tom, co zrovna čtete, soustředit se na postavu a nenechat si narušit nějak pozvolně putující příběh je zbytečně komplikovaná záležitost. Sama kniha se ale jinak čte velice dobře a svižně. Není to žádná Hra o trůny, je to spíše myšlenkami jednoduše udělaný Warcraft: Reign of Chaos, ale jde vidět, že autor rozhodně psát umí. Nějaká ta průprava s vedením příběhů se určitě více než hodila a i dialogy mezi postavami nejsou jen plané tlachání a fungují. Bohužel, je jich spoustu a některé probíhaly mimosmyslově, což je jenom další bordel ke čtení, protože vás mate kniha, která vás zároveň baví.
Krásné je na tom to, že Vazači zhouby nemají nějaká nevýrazná místa, což jde velmi dobře s tím, že kniha není extrémně dlouhá a má jen něco málo přes 200 stran. Nejsou moc k nalezení výstelkové pasáže, takže prostě čtete, a když chytnete den i náladu, Vazači zhouby jsou přečtení do šesti hodin, i dříve. Stylisticky je kniha jinak vcelku povedená, občas sice narazíte na nějaký neologismus, ale pokud nejste češtináři, povětšinou si ho ani nevšimnete.
Stejně je tam nekonzistentnost
Ono je skutečně vidět, že to psal autor, který hraje Dračí doupě, protože nálady se postavám mění jak počasí na podzim, až je to neuvěřitelné. Když si na jedné straně řeknete: „teď už to musí nějak jít“ a na druhé straně si to vlastně postava sama podělá, tomu už říkám určitý level umění. Navíc jde vidět, že autor chtěl přesně říct, kterou postavu máte milovat a kterou nenávidět.
Bohužel máte milovat Coriela a nenávidět Coriela. Ten má více prostoru než ostatní postavy, takže se pravděpodobně dostanete spíš k té druhé možnosti. Postava, která se neumí rozhodnout, zda si vůbec zaváže tkaničky, je prostě špatně, zvlášť když se kolem ní postaví celý příběh.
Upřímně, Vazači zhouby nejsou žádné literární fantasy veledílo, možná ani nejsou průměrné dílo, ale rozhodně jsou příjemně napsanou knihou. Sice místy nedávají smysl, ale zabaví. Artemian měl spíše sáhnout po komiksovém vydání, jež by rozhodně více vyznělo v příběhu, než knize stojící kolem bratránka Mirka Dušína, co se ztratil na Sahaře. Existují horší knihy a Vazači zhouby jsou rozhodně příjemným počinem. Zabaví a namotivuje vás i vaše kamarády zahrát si to Dračí doupě.
