Miluju boomer shootery. Ten pocit, když letíte arénou nadzvukovou rychlostí, v rukou držíte absurdně velkou zbraň a za sebou necháváte jen hromady pixelové krve. Je to prostě terapeutické. Když se tak objeví nová hra v tomhle stylu, jsem první ve frontě. A Viscerafest sliboval přesně tohle. Co jsem ale nečekal, byl titul tak nekompromisní, brutální a zatraceně náročný, že jsem si po první hodině musel jít dát studenou sprchu a přehodnotit své hráčské schopnosti. Nebo je možné, že stárnu. Světlo skomírá, končetiny chladnou…
Zdroj: IGDB.com
Svatba bude, i kdybych měla všechny zabít
Příběh je geniálně prostý. Hrajete za Caroline, psychotickou žoldačku, která chce jen jednu věc: vzít si svého přítele. Problém? Nemá peníze na prsten. Řešení? Vzít zakázku na hlavu nějakého mocného čaroděje, který má shodou okolností k dispozici celou armádu mimozemských a pekelných potvor. A tak začíná krvavá cesta za manželským štěstím. A Caroline je u toho naprosto skvělá. Je to jedna z nejzábavnějších a nejlépe dabovaných postav za poslední dobu. Sype jednu cynickou hlášku za druhou, směje se, když někoho mění v krvavou skvrnu na zdi, a vy se smějete s ní.
Protože to tempo je neuvěřitelně masakrózní a rychlé. Zapomeňte na pomalé hraní a krytí se za překážkami. Tady platí jediné pravidlo: pohyb. Musíte neustále hopkat, což vás nejen zrychluje, ale také vám snižuje obdržené poškození. K tomu máte úskok, který vám na pár milisekund dá nesmrtelnost. A obojí budete potřebovat, protože nepřátelé si s vámi neberou servítky a zdroje jsou extrémně vzácné.
Hra vás nutí k brutální agresi jedním geniálním systémem. Potřebujete životy? Musíte rozstřílet nepřítele na kaši a sebrat jeho zbytky. Potřebujete brnění? Musíte přiběhnout k živému nepříteli a dát mu pěstí. Žádné lékárničky povalující se po zemi. Hra vás neustále tlačí do tváře nebezpečí a odměňuje vás za risk. Je to fantastický design, který vás drží v neustálém napětí. Ale zároveň je to neuvěřitelně těžké. Munice je málo, nepřátel je hodně a ukládací systém je nemilosrdný. Během první kapitoly jsem umřel víc než osmdesátkrát. Není to hra na relax.
IGDB.com
Viscerafest je neonové peklo
Vizuálně je hra pastva pro oči plná neonových barev a skvělých designů nepřátel. Úrovně jsou občas trochu abstraktní, ale nikdy nejsou nudné. Co už je horší, je fakt, že v tom všem chaosu, explozích a rychlém pohybu se občas ztratíte. A pokud trpíte na pohybovou nevolnost, konstantní poskakování a vizuální bordel na obrazovce vám asi moc dobře neudělají.
Problémem je také nevyváženost. Některé souboje jsou fér výzva, jiné jsou spíš masomlýnek, který vás semele bez ohledu na vaše schopnosti. A i když hra nabízí několik stupňů obtížnosti, a dokonce i asistenční možnosti (za které vás nijak netrestá, což je super), přesto je základní nastavení hry cílené na velmi specifickou skupinu hardcore hráčů a speedrunnerů.
Viscerafest je jako extrémně pálivé chilli. Pro většinu lidí je to nesnesitelná bolest, která chutná dvakrát. Ale pro tu malou skupinku masochistů, co milují ten pocit pálení a adrenalinu, je to absolutní nebe. Není to hra pro každého a ani se tak netváří. Je nekompromisní, náročná a občas až nespravedlivá. Pokud jste nováček v žánru nebo hledáte oddechovou střílečku, obloukem se jí vyhněte. Budete frustrovaní, budete nadávat a pravděpodobně rozbijete ovladač. Ale pokud jste veterán, co vyrostl na DOOMu na obtížnost ultra, pokud milujete výzvy, které vás nutí být lepší, a pokud máte rádi černý humor a potoky krve, pak jste našli svou novou závislost.
Wartales - The Beast Hunt
